Podle vědců z Radboud University nastane konec vesmíru přibližně za 10^78 let
Vygenerováno v Nano Banana Pro
Věda
Vesmír má kratší životnost, než jsme mysleli. I černé díry jednou „vyprchají“
Fyzici přepočítali životnost vesmíru a došli k překvapivému závěru. I ty nejodolnější hvězdy jednou zmizí – a to výrazně dřív, než naznačovaly dosavadní odhady.
bac
Vesmír má datum spotřeby. A podle nové studie vědců z Radboud University je výrazně blíž, než si fyzici dosud mysleli. Ne že by to někoho mělo znepokojovat. Stále se jedná o číslo se 78 nulami.
Tým kolem Heina Falckeho, Michaela Wondraa a Waltera van Suijlekoma spočítal, že konec vesmíru nastane přibližně za 10^78 let. To je moment, kdy zaniknou i nejodolnější objekty – takzvaní bílí trpaslíci. A právě tyto hvězdy měly podle starších odhadů vydržet téměř věčně, konkrétně asi 10^1100 let.
„Úplný konec vesmíru tedy přijde mnohem dříve, než jsme čekali. Naštěstí to ale pořád trvá velmi dlouho,“ říká Falcke.
Černé díry nejsou nesmrtelné
Celý výpočet stojí na známé teorii Stephea Hawkinga z roku 1975. Ta říká, že černé díry nejsou úplně „černé“. Na jejich okraji vznikají „výpary“ částic, z nichž jedna spadne dovnitř a druhá unikne ven. Výsledkem je pomalé „odpařování“ černé díry.
Tahle představa je mimochodem v rozporu s klasickou představou Alberta Einsteina, podle kterého černé díry mohou jen růst. Hawking ale ukázal, že ve velmi dlouhém čase naopak mizí.
Nová studie jde ještě dál. Podle vědců se podobný proces netýká jen černých děr, ale prakticky všech objektů s gravitačním polem. Jinými slovy: všechno se jednou „odpaří“.
Hvězdy zaniknou ještě rychleji
Největší překvapení přišlo u neutronových hvězd. Ty mají extrémní hustotu, ale přesto se podle výpočtů rozpadnou zhruba za stejnou dobu jako černé díry – asi 10^67 let.
To nedává na první pohled smysl. Černé díry mají silnější gravitaci, takže by měly mizet rychleji. Jenže realita je složitější.
„Černé díry nemají povrch. Část svého záření znovu pohltí, což celý proces zpomaluje,“ vysvětluje Wondrak.
Aby toho nebylo málo, vědci spočítali i hypotetický „konec“ běžných objektů. Třeba Měsíc nebo člověk by se tímto procesem rozpadli přibližně za 10^90 let.
Je to spíš myšlenkový experiment než realistický scénář. Jak sami vědci poznamenávají, existuje spousta jiných způsobů, jak může člověk i Měsíc zmizet výrazně dřív.
Proč se tím vůbec zabývat
Na první pohled jde o akademickou hru s čísly. Jenže právě podobné extrémní scénáře pomáhají fyzikům testovat teorie, které jinak nejde ověřit.
„Tím, že si klademe tyto otázky a zkoumáme extrémní případy, se snažíme lépe pochopit samotnou teorii – a možná jednou rozluštit i záhadu Hawkingova záření,“ říká van Suijlekom.
