Nová studie ukazuje, že jazyk se nevyvíjí náhodně, ale v rámci omezeného prostoru daného lidským myšlením a komunikací
Vygenerováno v Nano Banana Pro
Jazyk má limity: studie ukazuje, že třetina gramatických pravidel se opakuje napříč světem
Navzdory tisícům jazyků se některé gramatické vzorce opakují. Nová studie ukazuje, že jazyk se nevyvíjí náhodně, ale v rámci omezeného prostoru daného lidským myšlením a komunikací.
bac
Navzdory tisícům jazyků a jejich rozdílům se některé gramatické vzorce opakují. Nová studie ukazuje, že zhruba třetina takzvaných jazykových univerzálií má pevnou statistickou oporu. Jinými slovy: jazyk se nevyvíjí náhodně, ale v rámci omezeného prostoru možných řešení.
Výzkum vedený Annemarie Verkerk ze Saarland University a Russell D. Gray z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii analyzoval 191 navržených univerzálních pravidel. Datový základ tvořila databáze Grambank s více než 1 700 jazyky. Jak uvádí studie publikovaná v Nature Human Behaviour, jde o dosud největší kvantitativní test tohoto typu.
Klíčový posun je metodologický. Starší lingvistické studie pracovaly s omezenými vzorky jazyků, aby se vyhnuly podobnostem mezi příbuznými jazyky. To ale vedlo ke ztrátě dat i slabší statistice. Nový přístup využívá bayesovské spatiofylogenetické modely, které současně zohledňují geografii i společný původ jazyků. Výsledkem je výrazně přesnější odhad toho, co je skutečně univerzální.
Výsledek není absolutní, ale selektivní. Přibližně třetina univerzálií obstála – typicky jde o slovosled (například vztah mezi slovesem a objektem) nebo strukturu větných vztahů. Tyto vzorce se opakovaně objevují napříč nepříbuznými jazyky i regiony.
Zásadní je interpretace. „Tváří v tvář obrovské jazykové rozmanitosti je fascinující, že jazyky se nevyvíjejí náhodně,“ říká Annemarie Verkerk. Opakování stejných struktur ukazuje, že jazyk má své limity dané tím, jak lidé myslí a komunikují.
Autoři zároveň upozorňují na druhou stranu výsledku. Většina navržených univerzálií neobstála. „Diskutovali jsme, zda článek pojmout jako ‚poloprázdnou sklenici‘, nebo ‚poloplnou‘. Nakonec jsme zdůraznili vzorce, které se opakovaně objevují,“ uvádí Russell D. Gray pro web Institutu Maxe Plancka.
Ekonomika jazyka se tím zpřesňuje. Místo nekonečné variability se ukazuje omezený počet efektivních struktur, ke kterým jazyky konvergují. Pro výzkum to znamená užší pole: místo hledání univerzálních pravidel obecně se pozornost přesouvá k mechanismům, které je vytvářejí.
