Jan Dvořák, výkonný ředitel Počítačové školy GOPAS
Foto: archiv Jana Dvořáka (publikováno se svolením)
Největší chyba je ignorance
Učí Čechy IT a říká: Školy nestíhají tempo technologií. Propast mezi výukou a praxí může růst
Největší riziko nepředstavuje samotná technologie, ale neochota se jí přizpůsobit. Kdo se naučí AI využívat jako pracovní nástroj, získá výraznou konkurenční výhodu, říká v rozhovoru pro Hrot Jan Dvořák, výkonný ředitel Počítačové školy GOPAS.
šéfredaktor
Umělá inteligence přestává být experimentem technologických nadšenců a rychle se stává běžnou součástí pracovního života. Rok 2026 může být zlomový – ne proto, že by AI masově „brala práci“, ale proto, že zásadně promění způsob, jakým lidé pracují.
Výkonný ředitel Počítačové školy GOPAS Jan Dvořák v rozhovoru vysvětluje, proč je větším rizikem ignorovat AI než se jí obávat, které profese budou pod tlakem a proč firmy musí víc investovat do vzdělávání než do samotných nástrojů.
Rok 2026 bude zřejmě prvním rokem, kdy se AI skutečně masově projeví na pracovním trhu. Které profese podle vás začnou mizet jako první – a u kterých naopak vznikne akutní nedostatek lidí?
U tématu AI se příliš nevyplácí být prorokem a snažit se přesně predikovat, které profese zmizí a které naopak vzniknou. Technologie se vyvíjí velmi rychle a realita často dopadne jinak, než jakékoliv předpovědi.
Spíše se ale začíná potvrzovat jeden trend: v roce 2026 pravděpodobně nevezme práci většině lidí samotná AI, ale spíše lidé, kteří se s ní naučí efektivně pracovat. Jinými slovy – zaměstnanci, kteří dokážou AI využívat jako nástroj, budou výrazně produktivnější než ti, kteří ji ignorují.
Pokud jde o konkrétní pozice, do budoucna to mohou mít složitější například telefonní operátoři nebo pracovníci klientských center, protože právě v těchto oblastech se automatizace a konverzační systémy prosazují velmi rychle.
Naopak u kvalifikovaných profesí, jako jsou programátoři, datoví analytici nebo specialisté na IT infrastrukturu, zatím nevidíme masivní úbytek pracovních míst. Tyto profese se spíše proměňují a jejich práce se postupně posouvá směrem k řízení a využívání AI nástrojů.
Určitý tlak může nastat také u jednodušších administrativních činností nebo u brigád a částečných úvazků, kde se opakují rutinní úkoly. Právě v těchto typech činností je totiž AI velmi efektivní, rychlá a spolehlivá.
Říkáte, že bránit se umělé inteligenci je profesní riziko. Jak by měl podle vás v roce 2026 vypadat „AI-gramotný“ zaměstnanec – co by měl umět člověk, který nechce zůstat pozadu?
AI-gramotný zaměstnanec by měl především vědět, kde ve své práci zbytečně ztrácí čas a jaké činnosti lze dnes pomocí AI zrychlit nebo zjednodušit. Nemusí jít nutně o hluboké technické znalosti nebo programování, mnohem důležitější je schopnost přemýšlet nad tím, jak technologie využít jako praktický pracovní nástroj.
Velkou chybou je postoj „to jde mimo mě“. Naopak je dobré průběžně sledovat nové nástroje, experimentovat s nimi a postupně si vytvářet vlastní pracovní postupy.
Mnohem efektivnější bývá postup, kdy se AI postupně zapojuje napříč celou firmou a zaměstnanci ji využívají přímo ve svých pracovních procesech.
AI dnes dokáže pomáhat s analýzou dat, tvorbou textů, přípravou prezentací, vyhledáváním informací nebo automatizací rutinních úkolů.
AI-gramotný zaměstnanec tedy není někdo, kdo rozumí algoritmům do detailu, ale spíše člověk, který chápe možnosti technologie a dokáže ji zapojit do své každodenní práce tak, aby mu šetřila čas a zvyšovala produktivitu.
Mladí lidé vyrůstají s technologiemi, přesto často narážejí na nedostatek praktických IT dovedností. Je české školství schopné do roku 2026 tento rozpor dohnat, nebo se propast mezi školou a praxí ještě prohloubí?
Školství bude muset na tuto situaci reagovat poměrně rychle, protože tempo technologických změn je dnes mnohem vyšší než dříve. Na druhou stranu je pravda, že mladí lidé mají jednu velkou výhodu – nové technologie dokážou velmi rychle přijímat a přirozeně je zapojují do svého každodenního života.
Často se ale ukazuje, že schopnost technologie používat není totéž jako schopnost je efektivně využívat v pracovním prostředí. Škola proto bude muset více propojit teoretickou výuku s praktickými dovednostmi a naučit studenty pracovat s technologiemi jako s nástrojem pro řešení reálných problémů.
Pokud se to podaří, může být současná generace studentů naopak velmi dobře připravena. Pokud ne, může se propast mezi školou a praxí ještě více prohloubit.
V každém případě ale platí, že mladí lidé mají k novým technologiím velmi blízko a dokážou se jim přizpůsobit rychleji než starší generace.
Firmy dnes investují do AI nástrojů rychleji než do vzdělávání lidí, kteří s nimi mají pracovat. Nehrozí, že se z AI stane drahá hračka, kterou zaměstnanci neumějí efektivně využít?
Je pravda, že první vlna zájmu o AI byla často spojená hlavně s nákupem nástrojů a technologií. Postupně se ale začíná měnit přístup firem, které si uvědomují, že samotná technologie nestačí. Klíčové je především to, jak ji zaměstnanci ve své práci skutečně využívají.
Dnes už se stále častěji ukazuje, že není nutné najímat velké týmy AI specialistů nebo platit velmi drahé konzultační projekty. Mnohem efektivnější bývá postup, kdy se AI postupně zapojuje napříč celou firmou a zaměstnanci ji využívají přímo ve svých pracovních procesech.
Často se ukazuje, že schopnost technologie používat není totéž jako schopnost je efektivně využívat v pracovním prostředí.
Důležité je také mít přehled o tom, jak a kde zaměstnanci AI používají, a zároveň zajistit bezpečnost dat. Firmy proto stále častěji zavádějí interní AI nástroje nebo bezpečné firemní prostředí, kde nehrozí únik citlivých informací.
Pokud se podaří správně propojit technologie, procesy a vzdělávání lidí, nemusí se AI stát drahou hračkou, ale naopak velmi efektivním pracovním nástrojem.
Kdybyste měl poradit jednomu konkrétnímu typu lidí – učitelům, zaměstnancům ve středním věku nebo absolventům – kdo by se měl v roce 2026 bát nejvíc a co by měl začít dělat už teď?
Myslím, že ve skutečnosti se nemusí bát téměř nikdo. Mnohem větším rizikem než samotná technologie je snaha před ní zavírat oči a ignorovat změny, které přináší. AI není něco, čemu se lze dlouhodobě vyhnout – bude postupně pronikat do většiny profesí.
Proto je dobré jít změnám naproti, zkoušet nové nástroje a postupně si zvykat na to, jak mohou práci usnadnit. Nemusí jít o radikální změnu kariéry, často stačí začít s malými kroky a hledat způsoby, jak AI zapojit do běžných pracovních činností.
Zároveň je důležité naučit se využívat čas, který díky automatizaci ušetříme. Ideální je věnovat ho dalšímu rozvoji, vzdělávání nebo získávání nových dovedností.
Právě v tom může AI paradoxně pomoci také – například při studiu, vyhledávání informací nebo rozšiřování odborných znalostí. Technologie tedy nemusí být hrozbou, ale spíše nástrojem, který lidem umožní posouvat se dál.
