Komentář: Potřebujeme revizi Green Dealu. Místo toho nás možná čeká přitvrzení

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Plán EU snížit emise do roku 2040 o devadesát procent je nebezpečný. Schvalovat se má prostřednictvím zákulisního vyjednávání, s minimální účastní národních parlamentů a bez propočtů, co to bude koho stát a zda je to sociální únosné.

Celý článek
0

Velká ropná konsolidace v USA: Dražší benzín a více vlivu pro OPEC

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.

Celý článek
0

Zakladatelka Zásilkovny Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta

Zakladatelka logistické služby Zásilkovna Simona Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta, která Zásilkovnu provozuje. Zásilkovnu založila v roce 2010 a jako generální ředitelka ji vedla až do prodeje na přelomu loňského a letošního roku. Ve funkci ji má po dokončení transakce nahradit Erich Čomor, který stál u založení Air Bank nebo vedl německý Rohlík.

Zakladatelka logistické služby Zásilkovna Simona Kijonková po 13 letech odejde z vedení skupiny Packeta, která Zásilkovnu provozuje. Zásilkovnu založila v roce 2010 a jako generální ředitelka ji vedla až do prodeje na přelomu loňského a letošního roku. Ve funkci ji má po dokončení transakce nahradit Erich Čomor, který stál u založení Air Bank nebo vedl německý Rohlík.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Jak japonští pornoherci přicházejí o práci

Zákon má japonské pornoherce chránit, spoustě z nich se ale vůbec nezamlouvá.

Jak japonští pornoherci přicházejí o práci
ilustrační foto | Profimedia.cz

Kurumin Aroma, třiatřicetiletá youtuberka žijící poblíž Tokia, snívala o tom, že se stane zpěvačkou. Před deseti lety k ní na ulici přistoupil muž a zeptal se jí, jestli by se nechtěla stát modelkou plavek. Nabídl jí, že jí navíc zaplatí hodiny zpěvu a pomůže jí uspět v showbyznysu. Po troše přemlouvání souhlasila. V den focení se nechala přesvědčit, aby se svlékla donaha. Nakonec se objevila v několika pornovideích. Kurumin trápily pocity viny a zvažovala sebevraždu. „Pořád jsem si říkala: Kde jsem udělala v životě chybu?“

Japonský pornoprůmysl je obrovský. Měsíčně vyprodukuje odhadem 4500 videí, ročně vygeneruje kolem 55 miliard jenů (3,8 miliardy korun) a zaměstnává na deset tisíc aktérů. Přestože vrcholu dosáhl po roce 2010 a od té doby se zmenšuje, zůstává důležitým vývozním artiklem i na taková místa, jako je Jižní Korea, kde jsou výroba a distribuce pornografie oficiálně zakázané. V Tchaj-peji, hlavním městě Tchaj-wanu, jednou natiskli na lístky na metro obrázek populární japonské pornohvězdičky.

Zázračný zákon

Japonský pornoprůmysl dlouho existoval v šedé zóně. To se změnilo v květnu 2022, kdy vláda schválila zákon namířený proti takovému druhu nátlaku, jakému byla vystavena Kurumin. Zákon stanoví, že společnosti mají povinnost uzavírat s aktéry smlouvy a jasně stanovit, co se od nich bude během focení nebo natáčení očekávat. To, že podobný zákon prošel japonským parlamentem, jemuž dominují muži (pouhých patnáct procent zákonodárců tvoří ženy), je podle Šiomury Ajaka, členky opoziční Konstituční demokratické strany, jež legislativu iniciovala, zázrak.

Zneužívání v pornoprůmyslu je už dlouho znepokojivým tématem. V roce 2020 ukázal vládní průzkum, že každá čtvrtá žena mladší čtyřiceti let byla někdy na ulici oslovena s nabídkou údajné modelingové příležitosti. Čtrnáct procent z těch, které souhlasily, bylo vyzváno, aby participovaly na sexuálních aktech.

Problém narostl loni, když Japonsko snížilo věkovou hranici dospělosti z dvaceti na osmnáct let. Teenageři se tak mohou stát legitimními terči pornoprůmyslu. „Mohli jsme zažít dramatický nárůst počtu středoškolaček, z nichž se staly pornoherečky,“ vysvětluje Šiomura Ajaka. Loni před snížením hranice dospělosti podepsalo čtyřicet tisíc lidí online petici, jež naléhala na zákonodárce, aby umožnili osmnácti- a devatenáctiletým anulovat pornosmlouvy. Nový zákon vzal pod tuto ochranu nakonec všechny věkové skupiny.

O nich bez nich

Zákon ovšem vyvolal prudký odpor ze strany zaměstnanců pornoprůmyslu. Před schválením zákona, které trvalo pouhé tři měsíce, absolvovali politici setkání s oběťmi pornoprůmyslu a s organizacemi, jež jim pomáhají, ale nijak zvlášť se nesnažili mluvit s představiteli tisíců těch, kdo se na tvorbě porna podílejí dobrovolně.

Rychlé schválení zákona způsobilo, že vznikla nejistota kolem jeho obsahu. Loňský průzkum zjistil, že polovina pornoherců registruje od schválení zákona pokles pracovních nabídek a příjmů. Herci a producenti z pornoprůmyslu kritizují nerealistické klauzule zákona – například zákaz natáčení měsíc po podpisu smlouvy a zákaz zveřejnění videí po dobu čtyř měsíců od jejich natočení.

Po roce 2010 Japonsko zaznamenalo sérii obvinění z nátlaku, jakému byla vystavena Kurumin. Na pornoprůmysl se snesl hněv veřejnosti a „musel se transformovat, aby přežil“, popisuje jeden z jeho účastníků. V roce 2017 vznikla dozorčí organizace Adult Video Human Rights & Ethics Organization. Ta stanovuje pravidla, podle kterých se řídí uzavírání smluv, pravidelné kontroly a certifikace porna.

Není však zřejmé, nakolik se situace v pornoprůmyslu zlepšila, stejně jako nikdo netuší skutečný rozsah přetrvávajícího zneužívání. Podle Makihary Hidekiho, člena vládnoucí Liberální demokratické strany, jenž se účastnil jednání o loňském zákoně, vede nedostatek informací k tomu, že pornoprůmysl zůstává černou skříňkou. Velké firmy produkující porno bývají do značné míry transparentní, vedle nich však existuje řada ilegálních byznysů, které se pravidly neřídí.

Debata o konsentu

Některé feministky se stavějí proti novému zákonu jako takovému, neboť podle nich legitimizuje porno. „V pornoprůmyslu nic jako konsent neexistuje. Sexuální konsent si nemůžete koupit,“ říká Kanadžiri Kazuna z PAPS, neziskové organizace pomáhající obětem pornoprůmyslu.

Shoda panuje alespoň na tom, že je potřeba vést širší debatu o konsentu. Zákony týkající se sexu a ženských práv jsou v Japonsku zastaralé, byť se postupně zlepšují. Letos v červnu zvedla země zákonný věk sexuálního konsentu z třinácti na šestnáct let. V březnu změnila zákonnou definici znásilnění na „nekonsenzuální sexuální styk“ a odstranila podmínku, že zločin musí proběhnout s použitím fyzické síly.

Kurumin nicméně pochybuje, že by zákon „mohl doopravdy někoho zachránit před tím, čím jsem si prošla já“. Podle ní by mohlo pomoct zlepšení sexuální výchovy ve školách a výuka o konsentu. Japonsko se už však alespoň na sex jen dychtivě nedívá, ale zcela vážně o něm mluví.

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.