Pokaždé, když ceny energií vystřelí vzhůru, vrací se stejný argument: kdyby měla Evropa víc jaderných elektráren, byla by vůči šokům odolnější. Na první pohled to dává smysl. Realita je ale složitější – a pro zastánce rychlého „jaderného řešení“ i nepohodlná.

Jádro skutečně pomáhá. Ale jen tehdy, když už existuje. Typickým příkladem je Francie, kde jaderné elektrárny tvoří páteř energetiky. Díky tomu je země méně citlivá na výkyvy cen plynu než zbytek Evropy. Když plyn zdraží, francouzská elektřina nereaguje tak prudce.

Ani Francie ale není izolovaná. Je součástí evropského trhu, kde ceny stále ovlivňuje plyn. Jádro tak snižuje dopady, ale neeliminuje je. A hlavně – francouzská výhoda stojí na rozhodnutích starých desítky let. To je klíčový problém dnešní debaty, připomíná energetický web Oilprice.com.

Postavit nové jaderné bloky totiž trvá dlouho a stojí enormní peníze. Projekt Hinkley Point C ve Velké Británii měl být hotový kolem roku 2025 za zhruba 18 miliard liber (okolo 500 miliard korun). Dnes se počítá s dokončením kolem roku 2030 a náklady se vyšplhaly k téměř 50 miliardám (skoro 1,5 bilionu korun). A nejde o výjimku, ale o trend.

KomentářeKomentáře

Ursulino jaderné prozření bez omluvy, a hlavně bez vyvození důsledků pro klimatickou politiku

Mezitím se energetika změnila. Abychom zůstali na ostrovech, britská síť prošla zásadní transformací. Uhlí prakticky zmizelo, výroba z větru a solárů dramaticky vzrostla a do systému vstoupily baterie i přeshraniční propojení. Jinými slovy: dekarbonizace proběhla bez ohledu na jádro – a mnohem rychleji.

Další problém představují náklady. Nové jaderné projekty obvykle stojí na garancích minimální ceny elektřiny, aby se investorům vyplatily. V případě Hinkley jde v dnešních cenách o zhruba 120–130 liber za MWh (okolo 3600 korun). Podobné mechanismy fungují i jinde v Evropě.

Vzniká tak paradox. Jádro je často prezentováno jako cesta k levnější elektřině, ale nové projekty mohou naopak fixovat relativně vysokou cenovou hladinu na desítky let dopředu. To může dávat smysl z hlediska stability nebo emisí, ale těžko to řeší současné cenové šoky, argumentuje Oilprice.com.

Mezitím se obnovitelné zdroje vyvíjejí úplně jiným tempem. Větrné a solární elektrárny lze stavět v horizontu let, ne dekád. Jejich náklady výrazně klesly a rychle se rozvíjí i akumulace energie. Přenosové sítě sice zaostávají, ale i tak se rozšiřují rychleji než jaderné projekty.

Ideologie vs. realitaIdeologie vs. realita

Konec uhlí se blíží. Česká energetika stojí před zlomem, varuje manažer Centropolu

Klíčová je otázka příležitosti: co by Evropa mohla udělat se stejnými desítkami miliard eur? Za cenu jednoho jaderného projektu lze vybudovat rozsáhlé portfolio obnovitelných zdrojů, baterií a sítí. Výsledkem může být vyšší výroba i rychlejší dopad na ceny.

To neznamená, že jádro nemá v energetice místo. Naopak – stávající elektrárny poskytují stabilní a bezemisní výkon a dávají systému odolnost. Problém je v načasování. Nové bloky nepřijdou včas, aby řešily dnešní krizi.

Evropa čelí reálným cenovým šokům dnes, ne za deset let. A právě proto se jako účinnější ochrana ukazují technologie, které lze nasadit rychle: obnovitelné zdroje, akumulace, elektrifikace a lepší propojení trhů.

Závěr je nepříjemně jednoduchý. Jádro může být součástí dlouhodobé strategie, ale není krátkodobým štítem proti drahým energiím. V energetice totiž nerozhoduje jen technologie, ale především čas.

Program JanusProgram Janus

Jádro kdykoli a kdekoli. Pentagon testuje modulární reaktor, který se vejde do letadla