Já to na těch prknech ještě dokážu, říká Dagmar Pecková

Operní pěvkyně Dagmar Pecková je opravdu živel. Operní kariéry se vzdala, aby nastartovala novou. Činohra ji evidentně pohltila. Na herectví ji nevzali, ona se k němu ale dostala oklikou teď. Ve hře Mistrovská lekce ztvárňuje slavnou kolegyni Marii Callas, která je jí v lecčems blízká. Na jevišti prožívá skrze ni katarzi svého života a energii by jí zase mohli závidět i třicátníci. 

Jak trávíte čas, když nemůžete vystupovat? Těch měsíců bylo letos už minimálně pět.

Pořád pendluju mezi Německem a Českem. Za hranicemi mám rodinu, tady mám dům a práci. Když jsem se dozvěděla při první karanténě po odjezdu do Německa, že zavřeli hranice, měla jsem vlastně s sebou jen minikufřík a na sobě kozačky a kožich, takže dobrý důvod, proč nakupovat… Jinak mi ale první lockdown vlastně přišel vhod. Měla jsem před sebou zkoušení divadelní hry Mistrovská lekce, což čítalo 44 stran textu, 100 minut jen mého mluveného slova. Skoro tam nezpívám, což je docela vtipné. Já, operní pěvkyně, mám činoherní roli a herečky z divadla zase zpívají operní árie. Takže jsem byla svým způsobem ráda, že mám klid, můžu si zalézt do kouta a tři hodiny v kuse se denně učit text zpaměti. Režisér Petr Mikeska mi říkal cosi o emocionální paměti, ale já vím prd, co to je. Já se musela text nabiflovat. 

Takže vám karanténa nevadila? 

Ta druhá mi vadí velmi, první moc ne. Vlastně se mi hodila ještě z jednoho důvodu. Mám těžké boty, takže mě radary zachytily v rychlosti 160 kilometrů na místě, kde byla stodvacítka. Kromě pokuty mi vzali na měsíc papíry. Takže jsem je s lehkým srdcem odevzdala, 30. dubna mi přišly zpátky a 1. května jsem už odjížděla z Německa za Mikeskou zkoušet. Premiéru jsme měli v Mladé Boleslavi 11. září. Byly na ni docela velké ohlasy. To bylo zadostiučinění. Za půl roku jsem u Mikesky vystudovala čtyři ročníky DAMU. Dostala jsem oslavné kritiky i od lidí, kteří o mně poslední léta mé operní kariéry nepsali nejlíp. Já jim ale rozumím – prošla jsem vyhořením, přechodem, můj hlas už prostě nebyl takový, na jaký byli lidé zvyklí.