Přes polovinu Italů podporuje jádro. Když přijde řeč na místo stavby, nálada se mění
Shutterstock.com
Přes polovinu Italů podporuje jádro. Když přijde řeč na místo stavby, nálada se mění
Vláda Giorgie Meloniové připravuje právní rámec, který má Itálii po téměř čtyřiceti letech znovu otevřít jaderné energetice. Kabinet sází především na malé modulární a další pokročilé reaktory, první provozy ale očekává nejdříve mezi lety 2033 a 2035. Přes polovinu Italů nyní návrat jádra podporuje, skutečnou zkouškou však budou náklady, umístění elektráren a stále nevyřešené úložiště radioaktivního odpadu.
šéfredaktor
Itálie patřila v počátcích civilní jaderné energetiky mezi evropské průkopníky. Po havárii v Černobylu však voliči v referendu v roce 1987 odmítli pokračování dosavadní jaderné politiky a poslední elektrárny následně ukončily provoz. Další pokus o návrat zastavilo referendum konané po havárii ve Fukušimě v roce 2011, v němž velká většina hlasujících odmítla obnovení programu. Státní společnost Sogin dnes stále rozebírá čtyři původní elektrárny v lokalitách Trino, Caorso, Latina a Garigliano.
Debatu znovu otevřela především energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu, tlak na snižování emisí a očekávaný růst spotřeby elektřiny. Ministr životního prostředí a energetické bezpečnosti Gilberto Pichetto Fratin tvrdí, že poptávka může během přibližně deseti let vzrůst nejméně o 30 procent a že obnovitelné zdroje samotné stabilní dodávky nezajistí. Itálie zároveň elektřinu dováží prostřednictvím třiceti zahraničních propojení, především z Francie a Švýcarska.
Zákon zatím nepovoluje jediný reaktor
Meloniové vláda předložila zákon o „udržitelné jaderné energetice“, který má vytvořit pravidla pro nové reaktory, jejich povolování, bezpečnost, financování, nakládání s odpadem a výběr lokalit. Italská Poslanecká sněmovna návrh schválila 4. června 2026, následně jej předala Senátu. Podle oficiálního přehledu Senátu však byl návrh k 28. červenci stále ve výborovém projednávání.
Ani případné schválení zákona nebude znamenat souhlas se stavbou konkrétní elektrárny. Norma pouze zmocní vládu, aby během dvanácti měsíců připravila podrobné prováděcí předpisy. Teprve ty mají stanovit licenční systém, bezpečnostní dohled, pravidla pro výstavbu, vyřazování zařízení, výrobu paliva a správu radioaktivních materiálů. Oficiálním cílem je posílit energetickou bezpečnost, omezit náklady pro domácnosti a podniky a přispět k dekarbonizaci do roku 2050.
Vláda nechce obnovovat přesnou podobu velkých elektráren z minulého století. Zaměřuje se na pokročilé reaktory třetí generace, malé modulární reaktory označované jako SMR a do budoucna také na technologie čtvrté generace či jadernou fúzi. Pichetto Fratin uvádí jako realistické období spuštění prvních zařízení roky 2033 až 2035. Jde ale o politický odhad ministra, nikoli o termín ukotvený v zákoně nebo harmonogram konkrétního projektu. Itálie zatím nevybrala lokalitu, provozovatele ani konkrétní typ reaktoru.
Podpora roste, přesný generační rozdíl ale neznáme
Červnový průzkum agentury Only Numbers citovaný agenturou AP zjistil podporu jaderných elektráren nové generace přibližně u 55 procent Italů. Samostatný průzkum YouTrend pro Sky TG24 naměřil 57 procent pozitivních postojů k vládnímu plánu. Čtvrtina respondentů uvedla, že je k jádru příznivější než v minulosti, a dalších 27 procent se označilo za jeho dlouhodobé zastánce.
Optimismus má ale jasné hranice. Pouze 13 procent účastníků průzkumu YouTrend věřilo, že nové elektrárny skutečně zahájí provoz během vládou uváděných osmi až deseti let. Třicet procent očekávalo čekání dlouhé patnáct až dvacet let a dalších 29 procent předpokládalo, že se projekt zastaví buď téměř okamžitě, nebo po několika letech. Veřejnost tak může podporovat samotnou myšlenku jádra, aniž by věřila v její rychlé uskutečnění.
Tvrzení, že podporu táhnou hlavně mladí Italové, vychází především z výpovědí odborníků a pracovníků oslovených agenturou AP. Ti popisují generaci, která si Černobyl nespojuje s osobní zkušeností a vnímá jádro spíše jako technologickou a klimatickou otázku. Ve veřejně dostupném shrnutí průzkumu Only Numbers však není uvedeno přesné rozdělení odpovědí podle věku. Nelze proto poctivě určit, o kolik jsou mladí příznivější než starší generace.
Starý odpad a nové miliardy
Největším problémem nemusí být samotný zákon, ale ekonomika projektů. Euronews a AP s odvoláním na odhady z oboru uvádějí, že jeden modulární reaktor o výkonu 300 megawattů by mohl stát tři až šest miliard eur, ještě před započtením potřebných úprav sítě a další infrastruktury. Vláda očekává významnou účast soukromého kapitálu, kritici ale upozorňují, že evropské jaderné projekty často zdražují a že ekonomika nových typů SMR zatím nebyla ve velkém komerčním provozu ověřena.
Jádro navíc nepředstavuje rychlou odpověď na současné účty za elektřinu. Sám Pichetto Fratin připustil, že dnešní ceny nesníží a případný přínos může přijít až v následujícím desetiletí. Vládní argument proto stojí především na dlouhodobé stabilitě dodávek, omezení závislosti na dovozu fosilních paliv a doplnění proměnlivé výroby ze slunce a větru.
Itálie současně nemá hotové ani národní úložiště pro odpad vytvořený během své první jaderné éry. Sogin počítá s objektem, který by přijal přibližně 84 tisíc metrů krychlových velmi nízko a nízko aktivního odpadu a dočasně uložil dalších zhruba 14 tisíc metrů krychlových středně a vysoce aktivních materiálů. Stát už zveřejnil mapu potenciálně vhodných území, konečná lokalita ale nebyla vybrána. Radioaktivní materiál proto zůstává rozdělený v dočasných skladech na několika místech země.
Právě zde se rozhodne, zda je současná podpora jádra skutečnou společenskou změnou, nebo pouze obecnou odpovědí na otázku bez konkrétní adresy a cenovky. Vybudovat politickou většinu pro nový zákon je výrazně jednodušší než přesvědčit region, aby přijal reaktor nebo úložiště, a investory, aby vložili miliardy do technologie s návratností počítanou na desítky let.
