Uháníme istrijskou krajinou a organizátor naší výpravy začíná být nervózní. Telefonuje a hlas na druhé straně přístroje zní naštvaně. Přijíždíme později, než bylo domluveno. Na chorvatskou přímořskou náturu je spěch celkem nezvyklý, nervozita je ale namístě. Teploty stoupají – a to je problém. Máme se totiž podívat, jak se loví lanýže v proslaveném Motovunském lese a psi, kteří je hledají, jsou citliví na teplotu. Čím víc se budeme blížit k poledni, tím jim bude větší horko a nebudou dýchat nosem, ale tlamou, a žádné lanýže neucítí. Proto ten spěch.