Island „nemá absolutně co ztratit“, pokud obnoví jednání o členství v Evropské unii. Při návštěvě Reykjavíku to prohlásil francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot. Francie tak veřejně podpořila návrat země k procesu, který islandská vláda zastavila před třinácti lety.

Barrot zdůraznil, že hlasování naplánované na 29. srpna předem nerozhoduje o členství. Islanďané mají odpovědět pouze na otázku, zda má jejich země znovu zahájit přístupová jednání. Přesné znění referenda schválil 28. května islandský parlament Althing. Pokud vyjednavači později dospějí k dohodě, konečné podmínky členství mají být předloženy v dalším hlasování.

Francouzský ministr tak podporuje především získání nabídky, kterou může Island následně přijmout nebo odmítnout. Jeho tvrzení, že země nemá co ztratit, ale není doslovné. Samotné vyjednávání sice Island k členství nezaváže, výsledná dohoda by však musela vyřešit rybolov, zemědělství, obchodní politiku, příspěvky do unijního rozpočtu i budoucí vztah islandské koruny k euru.

Obří nalezištěObří naleziště

USA udeřily na čínský monopol. Grónsko jim dodá klíčové kovy pro rakety, stíhačky i moderní zbraně

Island už je v jednotném trhu, nemůže však hlasovat

Island dnes není běžnou zemí stojící vně evropských struktur. Od roku 1994 je součástí Evropského hospodářského prostoru, který jej společně s Norskem a Lichtenštejnskem zapojuje do jednotného trhu EU. Platí pro něj volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu a do islandského práva se přebírá velká část evropských směrnic a nařízení. Země je rovněž členem schengenského prostoru.

Rozdíl spočívá především v politickém vlivu. Island musí řadu pravidel jednotného trhu přijímat, nemá ale své ministry v Radě EU, europoslance ani komisaře, kteří by se podíleli na jejich vzniku. Členství by tedy nepřineslo první přístup na evropský trh, ale hlas u stolu, kde se pravidla tohoto trhu schvalují. Postavení Islandu v EHP popisuje Evropské sdružení volného obchodu.

Ekonomické vazby jsou už nyní mimořádně silné. Evropská unie v roce 2025 představovala 53,6 procenta islandského obchodu se zbožím a odebírala 66,5 procenta jeho vývozu. Zároveň byla zdrojem 45,1 procenta islandského dovozu. Aktuální čísla zveřejnila Evropská komise.

Zastánci členství proto tvrdí, že země dnes nese velkou část nákladů evropské integrace, aniž by získala plná rozhodovací práva. Odpůrci naopak namítají, že současný model poskytuje dostatečný přístup na trh a současně ponechává Reykjavíku větší kontrolu nad klíčovými přírodními zdroji.

Jednání skončila na rybách

Island podal přihlášku do Evropské unie v červenci 2009 po zhroucení svého bankovního systému. Rozhovory začaly o rok později a postupovaly relativně rychle. Z 35 vyjednávacích kapitol jich země otevřela 27 a 11 předběžně uzavřela.

Po parlamentních volbách v roce 2013 však nová vláda proces zmrazila. V roce 2015 následně požádala, aby Island už nebyl považován za kandidátskou zemi. Nejtěžší kapitoly přitom zůstaly nevyřešené: jednání o zemědělství nebyla vůbec otevřena a kapitola o rybolovu se nedostala ani do formální vyjednávací fáze. Stav rozhovorů eviduje Evropská komise.

Právě rybolov zůstává nejcitlivějším bodem. Mořské produkty v roce 2025 tvořily 38,9 procenta hodnoty islandského vývozu zboží. Vstup do Unie by proto vyžadoval dohodu o vztahu země ke společné rybářské politice a o rozdělování lovných kvót. Význam odvětví dokládají údaje islandského statistického úřadu.

EHP se na společnou zemědělskou a rybářskou politiku nevztahuje. Island si tak dnes v těchto oblastech zachovává podstatně větší autonomii, než by měl jako běžný členský stát. Výsledek případných jednání ale nelze předjímat: přechodná období, výjimky a zvláštní uspořádání by byla předmětem politického vyjednávání.

GeopolitikaGeopolitika

Grónsko zpřísní zákon kvůli obavám z amerických investorů

Grónsko změnilo bezpečnostní debatu

K návratu evropské otázky přispěla také proměna bezpečnostního prostředí v Arktidě. Islandská ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir uvedla, že její země sledovala, jak se Evropská unie postavila za Dánsko a Grónsko během tlaku amerického prezidenta Donalda Trumpa na převzetí arktického území.

Island je zakládajícím členem NATO, ale nemá vlastní stálou armádu. Vláda proto začala členství v EU představovat nejen jako ekonomickou otázku, ale také jako doplnění bezpečnostních vazeb a ukotvení země mezi evropskými spojenci. Právě propojení debaty s Grónskem a ruskou aktivitou v Arktidě zdůraznila islandská ministryně během návštěvy svého francouzského protějšku.

Unie sama není vojenskou aliancí nahrazující NATO. Členství by ale Islandu přineslo účast na evropské zahraniční, sankční, obranné a energetické politice a silnější pozici při společném postupu evropských států.

Do debaty vstupuje také měna. Nové členské země se v zásadě zavazují euro přijmout, jakmile splní potřebná kritéria, i když pro jeho zavedení neexistuje automatický termín. Island by proto nemusel korunu opustit bezprostředně po vstupu, dlouhodobý vztah k euru by ale byl součástí přístupových podmínek. Pravidla vysvětluje Evropská komise.

Ano jednání neznamená ano členství

Veřejné mínění ukazuje, proč vláda zvolila dvoustupňový postup. Březnový průzkum Gallupu ukazoval většinovou podporu obnovení jednání. Červnové šetření zaměřené přímo na členství však vyšlo opačně: mezi rozhodnutými respondenty bylo 54 procent proti vstupu a 46 procent pro. Výsledky zveřejnila islandská veřejnoprávní stanice RÚV.

Část voličů je tedy ochotna zjistit, jaké podmínky by Brusel nabídl, aniž by byla předem rozhodnuta členství podpořit. Srpnové referendum není hlasováním o evropské vlajce nad Reykjavíkem. Je hlasováním o tom, zda si Island nechá vypracovat konkrétní nabídku.

Barrotovo tvrzení, že země nemá co ztratit, je v tomto omezeném smyslu pochopitelné: špatnou dohodu mohou Islanďané v druhém referendu odmítnout. Skutečná otázka ale zní, zda samotná možnost získat plný vliv v Unii převáží nad obavou, že konečnou cenu zaplatí rybolov, vlastní měna a část národní autonomie.