„Rozumná regulace mění chování tam, kde skutečně vzniká riziko, ne tam, kde jen přibývá papírování,“ říká Monika Škubalová
Foto: archiv Moniky Škubalové (publikováno se svolením)
Zhodnocení peněz
Expertka na investiční rizika: Úspěšný podnikatel nemusí být dobrým investorem. Pozor na doporučení od přátel
Úspěšný podnikatel nemusí být automaticky dobrým investorem. Expertka Monika Škubalová z mezinárodní společnosti Aisa International upozorňuje na rizika osobní důvěry, tlaku na rychlé rozhodnutí i nejasných investičních struktur. Podle ní je někdy nejbezpečnější přiznat si, že investici dostatečně nerozumíme.
editor
Compliance, governance a řízení rizik znějí jako svět paragrafů, formulářů a regulatorních povinností. Monika Škubalová se na něj ale dívá jinak. „Pracuji s lidmi, ne s paragrafy,“ říká expertka s více než dvacetiletou zkušeností v právu, financích a regulaci. Jejím úkolem je hledat místa, kde se mohou obchodní rozhodnutí, důvěra nebo lidská chyba proměnit ve skutečné riziko – pro firmu i její klienty.
Právě lidský faktor podle ní stojí za řadou investičních problémů. Úspěšný podnikatel nemusí být automaticky dobrým investorem a osobní doporučení známého člověka může být paradoxně nebezpečnější než anonymní nabídka.
V rozhovoru vysvětluje, proč bychom měli zpozornět při tlaku na rychlé rozhodnutí, nejasném zdroji výnosu nebo složité vlastnické struktuře a proč vysoký výnos není důvodem k nadšení, ale k otázce, jaké riziko za něj skutečně přebíráme.
Škubalová, která je Compliance Officer mezinárodní společnosti Aisa International, mluví také o tom, jak umělá inteligence, kryptoměny a digitální platby mění podobu finančních podvodů, kde končí užitečná regulace a začíná zbytečné papírování a proč skutečná integrita začíná tam, kde pravidla končí.
Její pohled shrnuje i připravovaná kniha Anatomie integrity, v níž propojuje riziko, etiku a leadership. A její nejdůležitější rada investorům? Umět si včas říct: „Nevím dost na to, abych do toho šel.“
Když se řekne compliance, governance nebo řízení rizik, většina lidí si představí paragrafy, formuláře a úředníky. Vy říkáte, že pracujete s lidmi, nikoli s paragrafy. Co tedy vlastně ve své práci každý den řešíte?
Ve skutečnosti řeším především rozhodování lidí – ne paragrafy. Pravidla samotná nic nevyřeší, pokud jim lidé nerozumí nebo je používají jen formálně.
Denně se ptám: kdo rozhoduje, z čeho vychází, jaké riziko to rozhodnutí nese a dá se to zpětně doložit. Compliance pro mě není oddělení, které řekne jen ano nebo ne, ale nástroj, který lidem pomáhá rozhodovat se informovaně a včas.
Působíte ve světě, kde se pohybují velmi vysoké částky. Překvapilo vás někdy, jak snadno mohou o své peníze přijít i velmi zkušení a úspěšní podnikatelé nebo investoři? Kde podle vás nejčastěji selhává jejich úsudek?
Ano, překvapilo. Úspěch v podnikání totiž automaticky nezaručuje úspěch v investování. Zkušený člověk často příliš věří vlastnímu úsudku nebo tomu, kdo mu investici doporučil, a přestane si klást nepříjemné otázky: komu vlastně svěřuji peníze, kdo je skutečně kontroluje, co se stane, když to nevyjde.
Jedním z vašich témat je důvěra. Je paradoxní, že člověka může při investování poškodit právě přílišná důvěra v někoho, koho dobře zná? Proč je osobní doporučení někdy nebezpečnější než anonymní nabídka?
Přesně to je ten paradox. Cizí nabídku prověřujeme automaticky, u známého člověka obranné mechanismy povolí – prověřovat kamaráda nebo respektovaného kolegu se prostě nesluší. Důvěra v člověka se ale neprávem přenese na důvěru v produkt, a to jsou dvě různé věci. Ten člověk navíc nemusí mít špatné úmysly, může sám podcenit rizika. Osobní vztah by proto nikdy neměl nahrazovat nezávislé ověření.
Jak by měl člověk poznat, že před ním nestojí jen atraktivní investiční příležitost, ale také potenciální problém? Existuje několik varovných signálů, které by měl umět rozpoznat každý investor?
Kombinace signálů: tlak na rychlé rozhodnutí, nejasný zdroj výnosu, složitá vlastnická struktura, chybějící dokumentace, a hlavně neschopnost prodejce vysvětlit vlastními slovy, kam peníze skutečně jdou.
Jeden signál sám o sobě nemusí nic znamenat, ale když se jich sejde víc najednou, je čas zpomalit. U investice platí: než to podepíšu, potřebuji tomu opravdu rozumět.
Investor nemusí rozumět úplně všemu, ale musí umět rozpoznat hranici vlastního porozumění.
V posledních letech se rozšířily investiční nabídky, kterým běžný člověk často vůbec nerozumí – private equity, různé fondy, developerské projekty, zahraniční struktury. Platí, že čím složitější investice, tím větší riziko, nebo může být složitost sama o sobě legitimní?
Ne automaticky – složitost může mít legitimní důvod, třeba daňový nebo právní. Riziková se stává ve chvíli, kdy přestane sloužit účelu investice a začne sloužit k tomu, aby něco zakryla. Ptám se proto vždycky: komu ta složitost prospívá – mně, nebo tomu, kdo mi ji nabízí?
Jedním z největších lákadel je samozřejmě vysoký výnos. Jak člověk pozná hranici mezi zajímavou příležitostí a nabídkou, u které už by měl začít být velmi opatrný? A proč nás vidina vysokého výnosu dokáže připravit o schopnost racionálně uvažovat?
Vysoký výnos sám o sobě není důkaz podvodu, ale musí mít srozumitelné vysvětlení, odkud se bere a jaké riziko za něj přebírám. Čím lákavější číslo, tím víc bych se ptala na jeho druhou stranu – kolik mohu ztratit a jak rychle se ke svým penězům dostanu zpátky.
Vidina zisku totiž snadno odsune otázku rizika na druhé místo. Pokud výnos výrazně přesahuje srovnatelné produkty na trhu, není to důvod k nadšení, ale k otázce, proč zrovna tady a proč zrovna teď.
„Vysoký výnos sám o sobě není důkaz podvodu,“ zdůrazňuje Monika Škubalová
Foto: archiv Moniky Škubalové (publikováno se svolením)
Vaší specializací je také ochrana klienta a prevence finanční kriminality. Jak se dnes mění podvody a praní peněz s nástupem sociálních sítí, kryptoměn, digitálních plateb a umělé inteligence? Jsme dnes finančně zranitelnější než před deseti nebo dvaceti lety?
V něčem ano. Technologie hlavně změnily rychlost, rozsah a přesvědčivost útoku – AI dnes umí vygenerovat věrohodný hlas, obraz i text, takže forma komunikace přestává být spolehlivým vodítkem, a kryptoaktiva zrychlují a komplikují dohledatelnost převodů.
Základní princip obrany se ale nemění: ověřovat, s kým skutečně komunikuji a komu peníze posílám. Stejné technologie jsou zároveň nástrojem obrany, nejen útoku.
Současně ale přibývá regulace. Kde je podle vás rozumná hranice mezi pravidly, která skutečně chrání investora, a regulací, která finanční trh jen zatěžuje? A může příliš mnoho pravidel paradoxně vytvářet nové riziko?
Rozumná regulace mění chování tam, kde skutečně vzniká riziko, ne tam, kde jen přibývá papírování. Když se z pravidel stane samoúčelná administrativa, lidé přestanou řešit, jestli klienta skutečně chrání, a začnou řešit, jestli mají správně vyplněný formulář.
To je rozdíl mezi skutečnou kontrolou a pouhým dokazováním, že kontrola proběhla – a ten druhý stav je z pohledu rizika nebezpečnější než mezera v pravidlech.
Právě v této souvislosti se mluví o zjednodušování regulatorního reportingu a principu „report once“. Co by podobná změna měla znamenat pro člověka, který má peníze nebo investice v několika zemích? A může méně administrativy skutečně znamenat i větší bezpečnost?
Princip by měl znamenat, že stejná data nemusím opakovaně dodávat různým orgánům v různém formátu, a že se přitom nesníží jejich kvalita a dohledatelnost.
Méně administrativy samo o sobě bezpečnost nezvyšuje, tu dělá kvalita dat a kontrol. Pro člověka s majetkem ve více zemích to ideálně znamená, že se compliance kapacita přesune od přepisování formulářů k reálné analýze rizika.
Hodně mluvíte o integritě. Co vlastně znamená „integrita“ ve finančním světě? Je to především dodržování pravidel, nebo existuje rozdíl mezi tím, když člověk něco dělá proto, že musí, a když to dělá proto, že to považuje za správné?
Dodržovat pravidla proto, že musím, je minimum. Integrita začíná tam, kde pravidla končí – ve chvíli, kdy se můžu rozhodnout jinak, výhodněji, a přesto udělám to, co považuji za správné.
Ve financích to má velmi praktický rozměr: znamená umět zastavit rozhodnutí, které krátkodobě dává obchodní smysl, ale dlouhodobě by mohlo poškodit klienta nebo firmu.
Peníze se nejčastěji neztratí proto, že člověk nevěděl dost, ale proto, že si to včas nepřiznal.
Brzy vám vyjde kniha Anatomie integrity s podtitulem „Průvodce moderního lídra světem rizik, etiky a neviditelných pravidel“. Co vás přivedlo k tomu spojit právě riziko, etiku a leadership? A co by si z knihy měl odnést člověk, který není šéfem banky ani velké firmy, ale třeba jen řídí vlastní podnikání a majetek?
Protože jsem v praxi opakovaně viděla, že mezi tím, co má firma napsané v pravidlech, a tím, jak se lidé skutečně rozhodují, může být velký rozdíl.
A právě v tom prostoru podle mě vzniká velká část skutečných rizik. Proto jsem chtěla propojit riziko, etiku a leadership – protože o tom, jak odolná bude firma, nakonec nerozhodují jen pravidla, ale především lidé a jejich rozhodnutí pod tlakem.
Kniha proto není určena jen manažerům bank nebo velkých firem. Je pro každého, kdo nese odpovědnost za rozhodování – ať vede firmu, spravuje rodinný majetek, nebo svým jednáním ovlivňuje druhé.
Kdybyste měla dát investorovi jednu jedinou radu, která by mu mohla v budoucnu zachránit peníze, co by to bylo? Je důležitější vědět, do čeho investuje, komu peníze svěřuje, nebo si umět včas říct: „Nevím dost na to, abych do toho šel“?
Umět si včas říct: „Nevím dost na to, abych do toho šel.“ Investor nemusí rozumět úplně všemu, ale musí umět rozpoznat hranici vlastního porozumění. Peníze se nejčastěji neztratí proto, že člověk nevěděl dost, ale proto, že si to včas nepřiznal.
