Evropský průmysl není v nejlepší kondici. Nová zelená snaha unijních politiků mu to neulehčí
Shutterstock.com
Další předpisy
Zelený Brusel je neústupný a dál hodlá utrácet peníze daňových poplatníků v nesmyslných klimatických regulacích
Nový návrh Industrial Accelerator Act má podporovat výrobu nízkoemisních technologií v EU, podle kritiků ale znamená hlavně další dotace a regulace placené z veřejných peněz.
hlavní komentátor
Evropská komise je už nějaký čas pod tlakem na zreálnění svých zelených plánů. A už zhruba jedenáct zemí – včetně Německa, Itálie a pochopitelně i Česka – dává najevo, že klíčové je řešení cen energií zvyšovaných emisními povolenkami. Přesto se Brusel snaží dál tlačit zelenou agendu dopředu, jako by se nic nedělo.
Jasným dokladem je aktuální návrh zákona, který se jmenuje Industrial Accelerator Act. Ve skutečnosti jde jen o další nástroj, který má tlačit dekarbonizaci průmyslu a vede jen k vyšším cenám veřejných zakázek a drancování veřejných rozpočtů.
Stanoví totiž řadu opatření na podporu poptávky po výrobcích vyrobených v EU, nicméně jde o produkci zelených technologií, která by bez státní podpory neměla šanci konkurovat.
Zákonu, který Komise slibuje už řadu měsíců, se obvykle říká Made in Europe. Evropský komisař pro průmysl a konkurenceschopnost Stéphane Séjourné nicméně na tiskové konferenci nakonec uznal tuto pravdu: „Musíme si ujasnit jednu věc – zákon o průmyslovém akcelerátoru urychlí dekarbonizaci. O to v něm jde.“
Jde, ale raději se o tom moc nemluví. Levicový bruselský server Politico dokonce uvádí, že návrh této normy se původně jmenoval Zákon o urychlení dekarbonizace průmyslu, ale před několika měsíci byla tahle zmínka o „zelenosti“ tiše vypuštěna. Členové Evropské komise pro klima se navíc při představování návrhu raději nikde neukázali.
Tento zákon totiž nesměruje peníze daňových poplatníků na výrobu v EU jako celek, ale výhradně na nízkouhlíkové materiály a technologie s nulovými emisemi vyráběné v Evropě. Například čtvrtina oceli související se stavebnictvím, kterou vlády nakupují formou státních zakázek nebo státem dotovaných staveb, bude muset splňovat ekologická kritéria.
Podobné to má být i s hliníkem. Zeleného cementu má být sice jen pět procent, ale i to je vzhledem k nákladům výroby bez emisí CO dost dramatické. Provozy pro výrobu nízkoemisní oceli či cementu se už tak neobejdou bez státních dotací, protože investice to těchto zařízení je fakticky nevratná.
Absurdity, kam se podíváte
Takže se dostáváme do absurdního stavu, kdy dotovanou výrobu oceli budou za nekonkurenceschopnou cenu odkupovat vlády – a budou tak sahat do kapes daňových poplatníků hned dvakrát.
Dále má být předepsáno, že i podstatná část strategických technologií bude při veřejných zakázkách a dotačních programech postupně muset mít určitý podíl komponent vyrobených v Evropské unii.
Toto pravidlo se má týkat například baterií do automobilů a na skladování energie, solárních panelů, tepelných čerpadel, větrných turbín nebo některých energetických technologií.
Ale požadavek původu komponent v EU má platit i v případě jaderných bloků a malých modulárních reaktorů (SMR), což by zřejmě zasáhlo i naši dostavbu Dukovan dodávanou Korejci. A v případě SMR počítá nyní ČEZ s reaktory z produkce britské, čili mimounijní, společnosti Rolls-Royce.
Brusel se snaží dál tlačit zelenou agendu dopředu, jako by se nic nedělo.
Pravidla mají být zaváděna postupně. Jeden rok po vstupu zákona v platnost musí být jedna součást větrných turbín vyrobena v evropském bloku, po třech letech od vstupu zákona v platnost se tento počet zvýší na dvě součásti.
V případě tepelných čerpadel musí být po třech letech celý finální produkt vyroben v EU, zatímco všechny veřejně nakupované elektromobily budou muset být smontovány v EU do šesti měsíců.
To je nejen velmi protekcionistické opatření, které bude narušovat obchod s neevropskými zeměmi, ale je to také doklad stupidity zelené politiky, která nejdříve zdražila energii – a tím i produkci a investice do nových energetických technologií.
Nejslavnějším příkladem jsou solární panely. Tím výrobu vyhnala z kontinentu a následně nyní protekcionisticky brání dovozu levných zelených zdrojů a nutí vlády dotovat nákup domácí drahé a technologicky zaostalé techniky.
Stojí za to připomenout, že původní evropská baterie do elektromobilu se na kontinentu vyrábí zatím víceméně v pilotních programech a excelujeme ve zkrachovalých projektech, jako byl Northvolt. Gigafactory většinou patří Číňanům, Korejcům a Američanům. Takže těm bude onen zákon Made in Europe zvedat marže.
O tom, že by to dalšímu odchodu průmyslových investic nějak bránilo, jak je deklarovaným cílem zákona, nemůže být řeči. Natož aby se průmysl začal vracet a investoval do fabrik a pracovních míst v EU.
