Elektřiny vyrábíme stále více, nemáme ji ale kudy vést. IEA kritizuje evropské sítě
Shutterstock.com
Lidé nebudou přecházet na elektřinu kvůli klimatu, říká šéf IEA. Musí být levnější
Evropa zvládla první dopady nové krize v Hormuzském průlivu lépe, než se původně očekávalo. Dodávky pohonných hmot se zatím podařilo stabilizovat a bezprostřední obavy z nedostatku leteckého paliva polevily. Považovat tím problém za vyřešený by však podle šéfa Mezinárodní energetické agentury Fatiha Birola byla velká chyba.
šéfredaktor
Pokud by Hormuzský průliv zůstal dlouhodobě uzavřený, následky by podle něj pocítila Evropa i zbytek světové ekonomiky. Klíčovou námořní trasou před vypuknutím konfliktu procházela přibližně pětina světových dodávek ropy a významná část obchodu se zkapalněným zemním plynem.
„Celý svět se musí připravit na nejhorší scénář,“ varoval Birol v rozhovoru pro Euronews. Zároveň zdůraznil, že nejde o šíření paniky, ale o výzvu rafineriím a vládám, aby přijaly preventivní opatření dříve, než vznikne skutečný nedostatek.
Dodávky se podařilo vyrovnat, riziko ale nezmizelo
Evropské země a obchodníci podle Birola dokázali současné výpadky částečně nahradit díky spolupráci rafinerií a dodávkám ze Spojených států a Nigérie.
To ovšem neznamená, že je trh v bezpečí. Pokud nebude možné obnovit plný provoz v Hormuzském průlivu, mohou se problémy znovu projevit v nabídce leteckého paliva, nafty a dalších ropných produktů.
Dopad navíc nekončí u čerpacích stanic. Blízkovýchodní konflikt zasahuje také výrobu hnojiv, chemických produktů a léčiv, jejichž produkce je závislá na plynu, ropě nebo přepravě přes region.
Energetický šok se tak může postupně přenášet do cen potravin, letecké dopravy, průmyslových výrobků i zdravotnictví.
Návrat k ruskému plynu by zopakoval starou chybu
Část evropských politiků a průmyslových představitelů v době vysokých cen opět otevírá otázku, zda by EU neměla obnovit větší dovoz levnějšího ruského plynu.
Birol takovou cestu odmítá. Právě přílišná závislost na jednom dodavateli podle něj dostala Evropu po ruské invazi na Ukrajinu do současných potíží.
Po omezení ruských dodávek výrazně zdražil plyn i elektřina. Náklady nesly domácnosti, průmyslové podniky i veřejné rozpočty. Návrat ke stejnému modelu by proto pouze obnovil strategickou slabinu, kterou se Evropa v posledních letech snaží odstranit.
Unie chce zbývající dovoz ruského plynu postupně ukončit. Místo potrubních dodávek z východu se však stala více závislou na zkapalněném plynu, zejména ze Spojených států.
Závislost se tedy částečně přesunula, nikoli úplně zmizela. Washington navíc tlačí na Evropskou komisi, aby zmírnila připravované požadavky na sledování emisí metanu. Americká strana tvrdí, že nová pravidla zvýší náklady producentů a mohou omezit dodávky do Evropy.
Evropa novou ropu náhle neobjeví
Některé země chtějí kvůli bezpečnosti dodávek obnovit nebo rozšířit vlastní těžbu ropy a plynu. O nových projektech uvažují například Rumunsko a Kypr.
Domácí produkce může v jednotlivých státech pomoci, podle šéfa IEA ale nemůže vyřešit evropský problém jako celek.
Evropa podle něj nemůže očekávat, že náhle objeví rozsáhlá ložiska schopná nahradit dovoz. Kdyby na kontinentu byly snadno dostupné velké zásoby ropy a plynu, pravděpodobně by byly nalezeny a využívány už dávno.
Evropské země by proto měly vyrábět doma co největší množství energie, neměly by však budovat dlouhodobou strategii na naději, že se kontinent stane významným producentem fosilních paliv.
Odpovědí má být elektrifikace
Za hlavní cestu k větší energetické soběstačnosti považuje Birol elektrifikaci ekonomiky. Prakticky to znamená více elektromobilů, tepelných čerpadel a průmyslových zařízení nahrazujících spalování plynu, uhlí nebo ropných produktů.
Čím větší část dopravy, vytápění a výroby bude fungovat na elektřinu produkovanou v Evropě, tím méně peněz bude kontinent posílat zahraničním dodavatelům surovin.
Evropská unie však v tomto směru postupuje pomalu. Elektřina představuje pouze přibližně 23 procent konečné energetické spotřeby a tento podíl se během posledního desetiletí téměř nezměnil.
Japonsko, Jižní Korea nebo Čína postupují v elektrifikaci rychleji, přestože stejně jako Evropa nemají dostatek vlastních zásob ropy a plynu.
Evropa přitom dokáže rychle stavět čisté zdroje. Jen během minulého roku připojila přibližně 85 gigawattů nového výkonu z obnovitelných zdrojů, nejvíce v historii. Převážnou část tvořily solární elektrárny.
Elektrárny stojí, připojení chybí
Slabým místem evropské transformace nejsou pouze zdroje, ale především elektrické sítě.
Podle Birola zůstávají projekty o výkonu kolem 600 gigawattů v připojovacích frontách, protože pro ně není dostatečná kapacita vedení. Připravená elektřina se tak nemůže dostat k domácnostem, továrnám ani novým datovým centrům.
Šéf IEA označil tento stav za „ekonomický zločin“. Evropa podle něj investuje miliardy do výroby energie, současně ale nedokáže dostatečně rychle stavět vedení, transformátory a přeshraniční propojení.
Síťová infrastruktura vzniká výrazně pomaleji než solární nebo větrné parky. Povolování nových vedení trvá řadu let a provozovatelé narážejí na nedostatek techniky, pracovníků i výrobních kapacit.
Výsledkem jsou dlouhé čekací doby pro nové elektrárny i velké odběratele. V některých evropských regionech už nedostatek síťové kapacity brzdí výstavbu továren, datových center a obytných čtvrtí.
Čistota sama zákazníky nepřesvědčí
Druhou zásadní překážkou je cena. Elektřina je v mnoha zemích Evropské unie stále dvakrát až třikrát dražší než plyn při přepočtu na stejné množství energie.
Domácnost proto nemusí mít ekonomický důvod vyměnit plynový kotel za tepelné čerpadlo. Průmyslový podnik může raději dál spalovat plyn, než aby investoval do elektrické pece nebo jiného zařízení.
„Lidé nepřejdou na elektřinu proto, že je čistá. Přejdou na ni, pokud bude levná,“ shrnul Birol.
Evropské státy přitom často zatěžují elektřinu vyššími daněmi, poplatky a příspěvky na energetickou transformaci než fosilní paliva. Tím oslabují finanční motivaci k přechodu, který samy prosazují.
Brusel proto zvažuje přesun části poplatků z elektřiny na plyn a další fosilní zdroje. Politicky však půjde o citlivý krok, protože může zvýšit účty domácnostem, které si nové vytápění nebo automobil nemohou dovolit.
Energetická nezávislost nebude zadarmo
Evropa už jednou poznala riziko přílišné závislosti na jediném dodavateli. Nynější krize v Hormuzském průlivu ukazuje, že samotné nahrazení ruského plynu dodávkami z jiných částí světa problém neřeší.
Tankery z Perského zálivu mohou zastavit válka a blokáda. Americké dodávky se mohou stát předmětem obchodního nebo regulatorního sporu. Ceny nákladu se navíc řídí globální poptávkou, takže Evropa musí soupeřit s Asií.
Skutečná energetická suverenita proto podle IEA vyžaduje více domácí výroby elektřiny, pevnější sítě, dostupnou cenu a rychlejší přechod dopravy, vytápění a průmyslu na elektrické technologie.
Evropa potřebné zdroje staví. Zatím je však nedokáže dostatečně rychle připojovat a elektřinu nabízí za cenu, která zákazníky od změny spíše odrazuje.
Největší riziko proto nemusí spočívat jen v uzavření Hormuzského průlivu. Může jím být také evropská pomalost – stav, kdy kontinent ví, co musí udělat, ale nedokáže to provést dříve, než přijde další energetická krize.
