Začal bych válkou s Íránem. Jaký je váš názor na současný stav konfliktu?

Myslím, že pořád máme dost práce. Blokáda ze strany USA by měla pokračovat. Íráncům docházejí rozpočtové rezervy, brzy nebudou moci platit své bezpečnostní síly. Naše blokáda jim zabraňuje nejen vyvážet ropu, ale ani ji nemohou skladovat. To znamená, že brzy vyschnou jejich ropné vrty. Musíme vytrvat v tlaku na to, aby se odzbrojili a dál nepodporovali mezinárodní terorismus. Musí se podřídit kontrolám, což v minulosti odmítli. Podívejte, Íránci a Rusové schytávali porážku za porážkou. Sýrie je pryč, Hamás je pryč, Hizballáh není to, co býval, a pokud by to bylo na Izraelcích, tak srovnají se zemí i to, co z Hizballáhu zbývá. Venezuela je pryč. Proč zmiňuji Venezuelu? Maduro uděloval zabijákům z Hizballáhu diplomatickou imunitu, dával jim pasy a víza, díky tomu pak mohli operovat po světě. Takže když se podíváte na celkový obraz, tak nepřátelé Západu, Putin, ajatolláhové a Čína, oslabují. Oslabení prvních dvou omezuje možnosti Číny dělat problémy. Když se podíváte na globální mapu, je důležité pokračovat v oslabování Ruska podporou Ukrajiny a pokračovat v oslabování Íránu.

Zdá se ale, že prezident Trump je neochotný pokračovat ve vojenské akci. Neustále prodlužuje příměří.

Minulý týden řekl, že pokud nebude žádná dohoda, tak se válka opět rozhoří v plné síle. Osobně si myslím, že příměří nikdy nemělo nastat. Z vojenského hlediska měl tlak pokračovat, blokáda funguje. Nejde jen o to, že nemohou prodávat svou ropu, ale skrze blokované přístavy dováželi také 80 procent potravin a léků – a nyní nemohou.

Ohledně detailů dohody o příměří se šíří protiřečící si informace. Panují obavy, že dohoda by mohla Íránu pomoci.

Dosavadní příměří jim pomáhá, přeskupují se. Je mnohem snazší obnovit dronové operace než ty s balistickými raketami. Víme, že Číňané pašují komponenty dvojího užití přes hranice. Víme, že den předtím, než v únoru začaly hlavní útoky, v íránských přístavech vykládaly čínské lodě součásti balistických raket.

Co víme o jejich vojenských schopnostech? Nakolik byly zničeny? Jak rychle je dokážou obnovit?

Většina jejich konvenčních schopností je pryč, jejich zpravodajské a sledovací schopnosti jsou pryč. Izraelci zlikvidovali tři nebo čtyři nejvyšší stupně jejich vojenského vedení. Ale Íránci navrhli svůj systém tak, aby zajišťoval zdvojení a záložní možnosti. Rozmístili tedy svou velitelskou strukturu na různá místa. Likvidace na začátku války byla jedním z největších zpravodajských úspěchů v historii válčení.

To zajisté. Ale nebyla to zároveň politická chyba? Jednak proto, že teď není jasné, s kým nyní vůbec jednat. A také protože do klíčových pozic se posunuli hardlineři?

Jednat o jaké dohodě? Točíme se v kruhu, protože jakou dohodu Íránci podepsali a dodrželi? I Mezinárodní agentura pro atomovou energii říká, že za Obamy a Bidena rychle postupovali ve svém jaderném programu navzdory podepsané dohodě. Jejich ministr zahraničí napsal knihu o tom, jak se vyjednává na bazaru: protahujete to, abyste soupeře vyčerpali, a když se zdá, že se blížíte k dohodě, přidáváte nové prvky, abyste ho ještě více zmátli a prodloužili jednání. Nyní to vidíme, když do vyjednávání zahrnuli Libanon. To nemůžeme připustit. Během tohoto příměří vydávali rozkazy Hizballáhu, aby zintenzivnil útoky na Izrael. Jen za posledních deset dní vystřelili na severní Izrael přes dvanáct set raket a dronů. A víme, že za tím stojí Íránci, protože jejich velitelé jsou přímo začleněni do struktury Hizballáhu.

A je nějaký rozdíl mezi členy íránského vedení? Často čteme o umírněných a naopak zastáncích tvrdé linie.

Neznám žádné umírněné. To je výmysl západního tisku. Vezměte si takzvaně umírněného předsedu íránského parlamentu. Tento člověk během protestů letos v lednu vyšel do ulic společně s gangstery z Revolučních gard. Vzali demonstranta, předali ho předsedovi parlamentu a ten ho mlátil baseballovou pálkou do hlavy. To jsou ti „umírnění“, o kterých mluvíme. Nejsou to jen teokratičtí fanatici, ale i chiliasté, kteří věří, že cokoli urychlí příchod nové civilizace, je ospravedlnitelné. V březnu jsem mluvil se švédským ministrem obrany, jenž řekl, že hned po začátku války švédská rozvědka odhalila jedenáct plánů a spiknutí na zabití švédských Židů, Švédů a poškození Švédska. A toto páchají po celém světě.

Nebojíte se ale, že přání prezidenta Trumpa ukončit válku bude tak silné, že přijme velké ústupky?

Žádná dohoda je lepší než špatná dohoda. Nemyslím si, že je na stole dohoda, již by Írán dodržel.

Říkal jste, že Íráncům nelze věřit. Je tedy nějaký způsob, jak kontrolovat dodržování dohody?

Jediný způsob je být na místě a hlídat je. Pokud bychom si ponechali zabavené peníze, pokračovali v ekonomických sankcích a mohli provádět kontroly kdykoli a kdekoli, tak bychom mohli kontrolovat i to, jestli vyprané peníze nejdou organizacím, jako je Hizballáh a Hamás. Ale myslím, že Íránci na to nikdy nepřistoupí.

Je vzdušná kampaň dostatečný prostředek k vynucení si ústupků ze strany Íránu?

Ne. Ale ani nepropaguji, aby 82. výsadková divize seskočila do Teheránu. Podívejte, do operací v Perském zálivu jsme zapojeni od osmdesátých let. Tehdy Reagan nařídil otevření zálivu poté, co ho Íránci uzavřeli během války s Irákem. Součástí té operace bylo i to, že americká námořní pěchota zajistila, aby Íránci neměli nad ostrovy v Perském zálivu žádnou kontrolu. Od svého otce, jenž sloužil jako vysoký důstojník v 82. výsadkové divizi, vím, že jedním z hlavních úkolů této divize je v případě ozbrojeného konfliktu s Íránci obsadit tyto ostrovy a tím je i připravit o strategický trumf. Nevím, proč se tak nestalo, ale stále je to možnost. Příměří jim umožnilo znovu vybudovat své schopnosti. Nemohou je sice vybudovat do té míry, aby se dostali na úroveň před začátkem války, ale stále dostatečně na to, aby způsobili v zálivu chaos.

Občas se zdá, že jde o jakýsi závod, jestli jako první zkolabuje íránská ekonomika, nebo ta světová.

Před válkou byl směnný kurz jeden dolar za 1,2 milionu riálů. Myslím, že nyní je to ještě horší. A je tu mnohem více americké energie, kterou lidé mohou kupovat.

Ano, ale také se hodně mluví o ceně benzinu v USA. Je to politicky docela choulostivé.

Jistě. Ale již jsme zažili období, kdy se dělo něco podobného. Myslím, že je povinností prezidenta a jeho vlády jasněji vysvětlit americkým občanům, proč to děláme. Protože když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, vidíte, že si Američané uvědomují, že íránský režim je zločinný, představuje hrozbu a od roku 1979 zabil tisíce Američanů. Ale je třeba jim to stále připomínat. To je problém moderní války. Pamatuji si, když jsem byl mladý zaměstnanec Bílého domu za Bushe v roce 2003, kdy se důvody pro válku v Iráku neustále měnily. Musíte mít od samého začátku jasno, abyste americký lid skutečně zaujal a získal jeho podporu, protože má vysoký práh toho, co je ochoten snést. Vezměte si třeba, jak dlouho jsme byli ve Vietnamu, lidé dlouho akceptovali padesát šest tisíc mrtvých. Vydrželi Afghánistán až do samého konce. Celá země změnila názor až po Bidenově evakuaci. Američané jsou velmi odolní, jak už zjistilo mnoho nepřátel Spojených států. Američané jsou vždy vykreslováni jako milovníci pohodlí a zábavy, kteří v boji dlouho nevydrží. Je spousta hrobů s lidmi, kteří si to mysleli.

A co američtí spojenci? Zvláště v Asii jsou mnohem více závislí na ropě z Perského zálivu. Zdá se, že je to poškozuje mnohem více.

V České republice nakupujete zemní plyn z Louisiany, z mého domovského státu, takže vám děkuji. Jak řekl Trump, proč se spoléhat na ně, když můžete nakupovat od nás a levněji? Je tu ještě jeden problém. Bojovat se spojenci je vždy lepší než bojovat bez nich. Věřím v Evropu, máme historické, kulturní, ekonomické a vojenské vazby. Spojené státy intervenovaly ve třech evropských občanských válkách, v první světové, druhé světové a ve studené válce. Tvrdit tedy, že jsme po této zkušenosti, která trvá už více než sto let, od Evropy odtrženi, je nesmysl. Ale když se podíváte na plány k otevření Perského zálivu, byly formulované společně s Královským námořnictvem. To nyní nemá sílu v zálivu operovat. Součástí plánu byli i Italové, i když ne v takové míře jako Britové. Admirál Dragone prohlásil, že italské námořnictvo je pod úrovní přežití. Britové mají deset torpédoborců, devět z nich nefunguje. Když se pokusili vyslat tu funkční loď HMS Dragon ke Kypru poté, co Íránci zaútočili na tamější základnu RAF, tak dvě hodiny od Skotska praskly sváry na trupu a musela se vrátit. Takže naši spojenci, i kdyby chtěli pomoci, toho nejsou schopni. V tom má Trump absolutně pravdu. Evropa neplní své závazky, sedí vzadu a říká: Ať to udělají Američané. Zbavení se ajatolláhů prospěje všem na planetě. Jsou hlavním zdrojem teroru na světě. Ale stav armád západní Evropy je žalostný. Na jedné americké základně, konkrétně Fort Bragg v Severní Karolíně, je více vojáků než v celé britské armádě.

Jak politika Amerika na prvním místě zapadá do války v Íránu? Zmiňoval jste schopnost Američanů vydržet dlouhé konflikty, ale Trump sliboval, že nepovede takzvané nekonečné války.

Nic nestaví Ameriku na první místo jako eliminace hrozby pro Spojené státy. Trump nepodporuje nekonečné okupace zemí, jako je Irák a Afghánistán. V Afghánistánu jsme se z Kábulu, který je jak z osmého století, snažili vytvořit Paříž devatenáctého století. To příliš nevyšlo. Trump nikdy nepodporoval budování národů, ale není ani izolacionista. Zrušil venezuelské nebezpečí, nechal zabít Sulejmáního, jde po kartelech, podporoval svržení Asada. Vyslal do Sýrie americké jednotky, aby spolupracovaly s opozicí. Je aktivní na Kavkaze. Je rozdíl mezi zastáváním amerických bezpečnostních zájmů a tím, co chtěli dělat neokoni, tedy budovat státy jako zrcadlový obraz Spojených států. Řekněme, že v Íránu se vše podaří a bude nová vláda. Neočekávám, že to bude ústavní republika. Ale nevím, co by mohlo být horší než ajatolláhové. Když jejich ministr zahraničí říká, že Izrael vyřeší jedna bomba, tak to myslí vážně.

Takže si myslíte, že příměří ztroskotá?

Ano, protože ho nedodržují. Musíme se bránit útokům v podstatě od prvního dne příměří. Velmi bych si přál, aby íránský režim zkolaboval. Pokud se tak nestane, tak bych rád viděl garance, že nebudou moci znovu vybudovat svou vojenskou kapacitu.

Hodně se mluví o tom, že USA v Íránu plýtvají vyspělou municí, kterou potřebují třeba na odstrašení Číny.

Musíme obnovit tyto zásoby. Musíme se vrátit k tomu, co bych nazval běžnými, každodenními aspekty národní bezpečnosti. Potřebujeme dělostřelecké granáty, neřízené bomby, přesně naváděnou munici a menší druhy munice. Ty se ve velkém spotřebovávají na Ukrajině. Uvedu příklad: kdyby se britská armáda zítra ocitla v konfliktu podobném válce na Ukrajině, měla by dostatek dělostřelecké munice zhruba na den a půl. Proto musíme znovu vybudovat naše zásoby. I z tohoto důvodu byl předložen obranný rozpočet ve výši 1,5 bilionu dolarů. Neřízené bomby jsou ty, které otřásají zemí. Pokud si vzpomenete na první válku v Perském zálivu, byly to právě oblohu zaplňující bombardéry B-52 shazující pětisetlibrové bomby, které během necelých sta hodin zlomily odpor irácké armády.

Když se podíváte nejen na válku s Íránem, ale také na Ukrajinu, je jedním z poučení, že potřebujete drony a potřebujete jich hodně?

Ukazuje nám to, že poučení z konvenčních střetů ve 20. století jsou stále aktuální. Potřebujete dělostřelectvo, mechanizovanou pěchotu, letectvo, blízkou leteckou podporu… Zároveň nám to ale ukazuje, že díky novým technologiím může i menší stát způsobit obrovské škody. Ukrajinci například bez vlastního námořnictva dokázali zničit námořnictvo protivníka. Potopili Černomořskou flotilu. Nejpokročilejší lodě, jež Rusko ve svém námořnictvu mělo, dnes leží na dně Černého moře. Ukrajinci vybudovali vlastní obranný průmysl a Rusům způsobují strašlivé ztráty. Nevím, jak to Putin hodlá dlouhodobě udržet. Tohle není Sovětský svaz se třemi sty miliony obyvatel. Je to zmenšený nástupnický stát se zhruba 140 miliony obyvatel a už asi tři procenta mužské populace padla nebo jsou zraněná, to je obrovské množství lidí. A pokud bude pokračovat současným tempem, nebude už možné držet Moskvu a Petrohrad stranou důsledků této války. Nakonec se dotkne i jich.

Myslíte, že budou schopni vytlačit Rusy ze svého území, nebo to skončí nějakým zamrznutím podél frontové linie?

Možná. Myslím si, že poprvé existuje reálná možnost, že Ukrajinci vytlačí Rusy z významné části obsazeného území. Poprvé za čtyři roky totiž Rusové ztrácejí půdu pod nohama a ustupují. Spolupracuji s Johnem Kelloggem, který patří k nejlepším znalcům situace na ukrajinské frontě, a ten to vidí stejně. Také si myslím, že čím více budou Ukrajinci útočit na cíle uvnitř Ruska, tím obtížnější pro Putina bude skrývat skutečný rozsah ztrát. Nebude se moci donekonečna skrývat před hněvem vlastních obyvatel. Pokud jsem správně četl, Ukrajinci už zničili nebo vyřadili z provozu přibližně čtyřicet procent ruské kapacity na zpracování ropy. A čím častěji se to bude dít, tím více budou vysychat zdroje, na kterých je ruské válečné úsilí závislé.

Mluvil jste o nedostatečné vojenské kapacitě Evropy. Co říkáte na současné pokusy ji zvýšit?

Doufám, že se to podaří. Nemám ale důvod věřit, že třeba Britové to zvládnou. I ohledně Německa mám otázky. A Francie je Francie. Když se podíváte na její armádu, tak je stále založena na modelu koloniální síly, která bojovala v Alžírsku a Čadu. Není dostatečně velká na to, aby poškodila nějaký větší stát, i když mají vlastní jaderné zbraně, což je správně. Takže to je velká trojka v Evropě. Když do toho zahrnete ještě Itálii, tak jsem již zmiňoval jejich admirála, který říkal, že jsou pod úrovní přežití. A přitom to není tak, že by Itálie neměla nevyužitý průmyslový potenciál. Má automobilky, které nejedou naplno nebo jsou nevyužité. Má kapacitu stavět lodě, ale nevyužívá ji.

Monitoruje Washington míru vojenského utrácení?

Rozhodně.

V České republice v tom zaostáváme. Ukázalo se, že minulá vláda nesplnila závazek dávat dvě procenta HDP na obranu. Nynější vláda zase mluví o tom, že je třeba investovat do jiných věcí.

Musíte se více snažit, 1,7 procenta není dost. Promiňte, ale budu upřímný: díval jsem se na váš vojenský rozpočet a hodně z něj míří do věcí, jako je stavba silnic a dalších věcí, co mají dvojí využití. Česká vláda toho musí dělat víc, protože pokud budou přispívat všechny státy, budeme kolektivně silnější.

Kolik přispívají Spojené státy?

Zhruba 1,5 bilionu dolarů. Je to největší obranný rozpočet, co se týče absolutní hodnoty v dolarech, ale ne jako podíl HDP. Jsme ale zpět na hodnotách ze studené války. To je neuvěřitelná suma peněz a nemyslím si, že i kdyby se demokraté dostali k moci, že by to nějak výrazně změnili. Protože před sebou máme hodně práce – máme nejmenší námořnictvo od roku 1936, nejstarší letectvo od roku 1947…

Jak silný je článek 5 Severoatlantické smlouvy zavazující ke kolektivní obraně? V Evropě panují obavy z amerických kroků. Trump vyhrožuje, že nechá americké vojáky stáhnout, vztahům nepřispívají ani jeho vyjádření o Grónsku a podobně.

Jednotky se jen přesunuly. To jsem dlouho obhajoval. Myslím, že Evropané, kteří tvrdí, že jim jde o odstrašení, by měli uznat, že přítomnost amerických vojáků blíže k ruským hranicím je lepší odstrašující prostředek než američtí vojáci sedící u Frankfurtu. Protože američtí vojáci v Pobaltí a v Polsku jsou už prakticky přímo u Putina. Problém je v tom, že evropské mocnosti, o nichž jsem říkal, že neplní své závazky, používají prezidentovu rétoriku jako výmluvu k tomu, aby pokračovaly v dosavadním přístupu. A proto si nemyslím, že nářky Evropy ohledně Grónska jsou platný argument. Máte závazek, nesplnili jste ho a je mi jedno, co říká prezident. Já bych to tak neřekl, bylo to zbytečné. Myslím ale, že na základě smluv můžeme rozmístit v Grónsku vojáků, kolik chceme. Během studené války jsme tam měli 17 až 20 tisíc vojáků. Celý 18. výsadkový sbor byl podle rámce té dohody v Grónsku. Totéž platí pro rétoriku ohledně Kanady. Můj problém s Kanadou je, že když jsem se narodil, měla čtvrtou největší armádu v NATO. Dnes má armádu zhruba velikosti alabamské národní gardy, tedy našeho 30. největšího státu. Zanedbali své závazky chránit Arktidu. A jedna věc, již Trumpova rétorika způsobila, je, že zejména severní státy, Skandinávie a severské země, jsou nyní mnohem ochotnější předkládat plány na obranu Arktidy proti Číně a Rusku.