Rekonstrukce Václavského náměstí v Praze
Shutterstock.com
Česko má strategii. Teď potřebuje bagry
Hospodářská strategie ČR přichází v okamžiku, kdy ekonomika hledá nový tah na branku. Po letech stagnace, vysoké inflace, poklesu reálných mezd a investiční nejistoty působí jako dlouho očekávaný signál: stát ví, kde ho tlačí bota. Svaz podnikatelů ve stavebnictví její přijetí vítá – s jednou podmínkou, která v Česku pravidelně rozhoduje o osudu podobných dokumentů: schopností dotáhnout věci do reality.
msk
„Strategie je krok správným směrem. Pojmenovává problémy otevřeně a bez iluzí. Teď ale rozhodne jediné – schopnost realizace,“ říká prezident svazu Jiří Nouza. A dodává i časový rámec, který zní jako výzva i ultimátum: změna se má začít stavět co nejdřív, ideálně v tomto volebním období.
Strategie míří na strukturální slabiny: pokles evropské konkurenceschopnosti, nedostatečnou produktivitu, přetížení regulacemi, energetickou nákladovost a demografický tlak. Z pohledu oboru, který zaměstnává statisíce lidí v regionech a je přirozeným „multiplikátorem“ investic, je to srozumitelný seznam. Jenže přesně tady začíná problém: mezi pojmenováním a realizací bývá v Česku příliš široká mezera.
Infrastruktura není kapitola. Je to základní deska
Strategie klade důraz na energetickou, dopravní i digitální infrastrukturu. To není dekorace do prezentace – to je stavební základ růstu. Dobudování dálniční a železniční sítě, modernizace energetiky, výstavba přenosových kapacit, rozvoj vodních cest nebo digitální konektivita nejsou jen „projekty“. Jsou to investice do produktivity celé ekonomiky a schopnosti obstát v evropské konkurenci.
„Bez moderní infrastruktury není moderní ekonomika. Pokud chceme být mezi nejvýkonnějšími zeměmi Evropy, musíme mít odvahu investovat a schopnost projekty rychle povolit a realizovat,“ upozorňuje viceprezident svazu Zdeněk Soudný.
Obor podle svazu kapacitu má. Co mu chybí, je prostředí, ve kterém harmonogram není jen tabulkou ve strategii, ale něco, co se skutečně děje v území. Zrychlení přípravy a povolování staveb zůstává slabým místem českého prostředí – a bez zásadního posunu se investiční ambice nedají naplnit.
Energie: bez stability se neinvestuje
Vysoké ceny energií dopadají na průmysl i stavebnictví napříč řetězcem. Cement, ocel, keramika, sklo – klíčové materiály pro infrastrukturu i bydlení – patří mezi energeticky náročné obory. Pokud má země stavět víc, musí mít zároveň stabilní podmínky pro výrobce stavebních materiálů.
„Energetická politika musí být předvídatelná. Příliš rychlé nebo nekoordinované kroky mohou investiční prostředí destabilizovat. Transformace musí být realistická a ekonomicky únosná,“ varuje Nouza. V překladu: ambice ano, ale bez ztráty půdy pod nohama. Cena, bezpečnost a stabilita nejsou tři oddělené šuplíky – v praxi se přelévají do investičních rozhodnutí.
Bydlení jako motor: brzdy jsou známé
Dostupné bydlení se často redukuje na sociální téma. Svaz ho ale tlačí do ekonomického středu: jde o mobilitu pracovní síly, regionální stabilitu i růst. Stavebnictví má navíc silný multiplikační efekt – každá investovaná miliarda spouští další ekonomickou aktivitu. Pokud chce Česko posílit růst, bytovou výstavbu nemůže nechat stranou.
Jenže recept je nepříjemně konkrétní. Odstranit překážky: zdlouhavé povolovací procesy, regulatorní přetížení, výkladovou nejistotu a nestabilitu územního plánování. Bez toho se i dobře mířená strategie rozpadne na sérii výjimek, odkladů a improvizací.
Lidé a technologie: bez kapacit se nic nerozjede
Sektor dlouhodobě naráží na nedostatek kvalifikovaných pracovníků – od řemeslníků přes techniky až po projektanty a inženýry. Proto svaz podporuje technické vzdělávání, duální systém a mistrovské zkoušky. Druhá půlka rovnice je ale administrativní: rychlejší vízové procesy a digitalizace agendy pro zaměstnávání zahraničních pracovníků.
„Bez lidí se nestaví. A bez moderního vzdělávání a funkční ekonomické migrace nebude možné naplnit investiční ambice země,“ říká Soudný.
Vedle lidí běží i technologická proměna: BIM, prefabrikace, automatizace, využití AI. Podpora inovací podle svazu dává smysl, pokud se nezasekne jen u startupové estetiky, ale pomůže modernizovat i tradiční průmysl. Zvlášť důležitá je digitalizace veřejné správy – povolovací procesy a územní plánování. Pokud se podaří plná digitalizace agend, může to být jeden z největších zásahů do podnikatelského prostředí.
Největší riziko? Stát bez řízení
Svaz zároveň pojmenovává rizika, která mohou strategii zlomit vaz. Klíčová je koordinační kapacita státu: bez jasného řízení, odpovědností a kontroly plnění může strategie dopadnout jako řada předchozích dokumentů – ambiciózní na papíře, slabá v realizaci.
Druhým limitem jsou rozpočtová omezení. Transformace vyžaduje dlouhodobou fiskální stabilitu a schopnost mobilizovat soukromý kapitál – investice nepůjde utáhnout jen z veřejných zdrojů. A do třetice regulatorní stabilita: časté změny pravidel, výkladová nejistota a přetížení regulacemi brzdí investice i tam, kde jsou peníze připravené.
A nad tím vším visí jediné měřítko, které se nedá okecat: skutečné a měřitelné zrychlení povolovacích procesů. Bez něj zůstane investiční apetit jen deklarací.
Partner transformace, ne komentátor
Svaz podnikatelů ve stavebnictví podporuje ambici posunout Česko k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou. V jejich logice je stavebnictví víc než dodavatel: je realizátorem infrastruktury, multiplikačním motorem i regionálním zaměstnavatelem.
„Budoucnost české ekonomiky nebude stát jen na strategických dokumentech. Bude stát na schopnosti stavět – rychle, kvalitně a v předvídatelném prostředí. My jsme připraveni být partnerem této změny,“ uzavírá Nouza.
