Konflikt u Hormuzského průlivu ohrožuje nejen přepravu ropy a plynu, ale i klíčových hnojiv pro světové zemědělství.
Hrot24, vygenerováno v Midjourney
Válka na Blízkém východě míří do nákupních košíků. Hormuz hrozí zdražením potravin po celém světě
Válka na Blízkém východě znovu připomíná, jak křehká je globální ekonomika ve chvíli, kdy se přeruší jediná strategická tepna. Hormuzský průliv se v posledních dnech skloňuje hlavně v souvislosti s ropou a plynem. Ve hře je ale ještě jedna, pro běžné domácnosti možná hmatatelnější komodita: potraviny.
šéfredaktor
Právě přes Hormuz totiž neproudí jen energie, ale i hnojiva zásadní pro světové zemědělství. A jak upozorňují analytici oslovení CNBC, narušení dopravy může velmi rychle dopadnout na farmáře, sklizeň i ceny v obchodech. Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky varuje, že vyšší ceny energií a vstupů mohou znovu rozjet potravinovou inflaci právě ve chvíli, kdy se maloobchodní ceny v mnoha zemích začaly vracet k normálnějším úrovním.
Raj Patel z Texaské univerzity mluví ještě přímočařeji. Podle něj je Hormuz „úzkým hrdlem“ pro hnojiva a dopad může být významný a rychlejší, než si trh připouští. Katar, Saúdská Arábie, Omán a Írán totiž společně dodávají podstatnou část světově obchodované močoviny a fosfátů — a téměř vše touto trasou prochází.
První rána dopadne na Perský záliv
Nejrychleji pocítí problém země nejblíže konfliktu. Podle Bin Hui Onga z BMI jsou v krátkém horizontu nejvíce vystaveni spotřebitelé v zemích GCC, tedy státech Perského zálivu, které ve velké míře spoléhají na dovoz potravin po moři právě přes Hormuz.
Katar, Bahrajn, Kuvajt nebo Saúdská Arábie sice mají prostředky, aby v případě nouze část zásob přesměrovaly letecky nebo po souši, jenže za výrazně vyšší cenu. Rabobank upozorňuje, že pokud lodní doprava zůstane omezená, bude nutné hledat alternativní koridory, což dovoz prodraží a logistiku zkomplikuje. V nejhorší situaci mohou být chudší státy v regionu. Podle analytiků může trpět Irák a nedostatku se nevyhne ani samotný Írán.
Nejde přitom jen o riziko prázdných regálů. I tam, kde potraviny dorazí, může být cenovka citelně vyšší. A právě tato druhá vlna bývá politicky i sociálně výbušnější než samotné výpadky.
Afrika a Asie: tiché epicentrum problému
Z dlouhodobějšího pohledu ale neleží největší zranitelnost v bohatých státech Zálivu. Nejcitlivějším regionem je podle Patela subsaharská Afrika. Více než 90 procent tamní spotřeby hnojiv je dováženo, převážně mimo kontinent. To je zásadní problém zejména u plodin náročných na dusíkatá hnojiva, především kukuřice, která je v řadě zemí základní potravinou.
Právě zde se může konflikt propsat nejtvrději: menší sklizní, dražším jídlem a silnějším tlakem na domácnosti, které už dnes vydávají velkou část příjmů za potraviny. Rabobank navíc upozorňuje, že největší zátěž obvykle nesou nejchudší a nejhustěji osídlené oblasti.
Napětí ale neobchází ani Asii. Indie, Bangladéš, Thajsko nebo Indonésie jsou významné zemědělské ekonomiky, které závisejí na dovozu hnojiv ze Zálivu. Pokud se narušení protáhne do klíčových období setby, náklady farmářů porostou ve více směrech najednou: kvůli dražším hnojivům, dopravě i posilujícímu dolaru. Patel situaci ilustruje na thajském farmáři, který je téměř plně závislý na dovozu močoviny vyráběné z plynu, přepravované přes Hormuz a oceňované v dolarech. Šok tak přichází současně na všech frontách.
Potravinová inflace může přijít i bez kolapsu sklizně
Důležité je, že globální cenový šok nemusí přijít až ve chvíli, kdy se skutečně propadne úroda. Už samotné zdražení energií může potraviny posunout výš. Energie prostupují celým řetězcem: od výroby hnojiv přes provoz zemědělské techniky až po dopravu a zpracování potravin.
Joseph Glauber z IFPRI proto soudí, že větší dopad na koncové ceny nemusí mít samotné zemědělské komodity, ale právě energie jako významná položka finálního účtu za jídlo. To je pro spotřebitele špatná zpráva: dražší oběd nevzniká jen na poli, ale v každém kroku mezi farmou a pokladnou.
Do obrazu zapadá i Brazílie, jeden z největších světových zemědělských exportérů. Země dováží zhruba 85 procent hnojiv, a je tak silně závislá na globálních dodavatelských řetězcích. Pokud by se výpadky trefily do hlavní dovozní sezony, napětí by se přelilo i na trhy se sójou a kukuřicí.
