Datová centra pro AI potřebují kromě chlazení i velký objem elektřiny
Shutterstock.com
Francie má elektřinu, kterou AI zoufale potřebuje. Vydělají na ní ale hlavně Američané?
Závod o umělou inteligenci se stále častěji nerozhoduje jen podle kvality algoritmů, počtu vývojářů nebo dostupnosti nejmodernějších čipů. Rozhoduje také zásuvka.
šéfredaktor
Trénování a provozování velkých modelů vyžaduje obrovské množství stabilně dodávané elektřiny. Právě zde má Francie proti většině Evropy výhodu. Disponuje rozsáhlou flotilou jaderných elektráren, nízkoemisním výrobním mixem a v posledních letech také výrazným přebytkem elektřiny.
Otázkou ale je, kdo tuto výhodu využije. Zda pomůže vybudovat evropské technologické společnosti schopné konkurovat Spojeným státům a Číně, nebo především sníží provozní náklady americkým digitálním gigantům.
Elektřina se stává základní surovinou AI
Na problém upozornil šéf francouzské společnosti Mistral AI Arthur Mensch při červnovém jednání skupiny G7. Před prezidenty, evropskými představiteli i šéfy společností OpenAI a Anthropic argumentoval, že Evropa musí získat větší kontrolu nad vlastní výpočetní infrastrukturou.
Francouzská elektřina je podle něj strategickou surovinou. Pokud ji země pouze levně nabídne americkým provozovatelům datových center, zahraniční společnosti ji následně promění v drahé cloudové služby a modely umělé inteligence prodávané evropským zákazníkům.
Alternativou je využít dostupnou energii k budování domácích modelů, datových center a technologických firem. Evropa by tak nezůstala pouze odběratelem amerických služeb, ale vlastnila by větší část celého řetězce – od elektřiny přes výpočetní výkon až po výsledný software.
Francouzská pozice je v tomto směru skutečně neobvyklá. V roce 2025 země vyrobila výrazně více elektřiny, než sama spotřebovala, a dosáhla rekordního čistého exportu přes 92 terawatthodin. Více než 95 procent její výroby bylo nízkoemisní.
Právě tento přebytek chce vláda využít k přilákání energeticky náročných odvětví, která mohou nahradit část tradičního průmyslu.
Datová centra žádají výkon celých měst
Zájem investorů ovšem roste rychleji, než ještě před několika lety kdokoli očekával.
Francouzský provozovatel přenosové soustavy RTE měl v květnu rezervovanou kapacitu téměř 18 gigawattů pro přibližně 80 projektů datových center. Na konci roku 2024 přitom evidoval zhruba polovinu projektů o společném výkonu kolem pěti gigawattů.
Většina nových areálů žádá připojení o výkonu mezi 100 a 200 megawatty. Každý takový komplex může spotřebovávat podobné množství elektřiny jako středně velké město. Přibližně deset připravovaných projektů překračuje hranici 400 megawattů.
Největší oznámený plán představila japonská skupina SoftBank. Ve Francii chce vybudovat až pět gigawattů kapacity pro umělou inteligenci s investicí dosahující 75 miliard eur. První fáze má přinést 3,1 gigawattu v severofrancouzském regionu Hauts-de-France.
Pro srovnání: samotná tato první etapa by měla vyšší výkon než několik velkých jaderných bloků.
SoftBank chce využít lokality v Dunkerku, Bosquelu a Bouchainu. Výhodou jsou průmyslové pozemky a blízkost vysokonapěťových sítí. Na bývalých energetických lokalitách už existuje infrastruktura, jejíž budování by jinak trvalo dlouhé roky.
Francouzi chtějí část výkonu pro sebe
Prudký růst zájmu otevřel politickou otázku, zda mají mít zahraniční společnosti stejný přístup k francouzské elektřině jako domácí a evropské podniky.
Šéf státní investiční banky Bpifrance Nicolas Dufourcq připustil možnost vyhradit přibližně pětinu dostupné kapacity evropským hráčům. Podobné myšlenky podporují politici z několika částí francouzského politického spektra.
Státní energetická společnost EDF už při prvních výběrech investorů upřednostnila převážně domácí projekty. Mezi úspěšnými zájemci byly podle Politico francouzské společnosti Eclairion, Mistral a OpCore.
Takové rozhodování ale není jednoduché. Americké a asijské technologické skupiny mají proti evropským konkurentům více kapitálu, větší zákaznickou základnu a snáze financují výstavbu datových center za desítky miliard eur.
Dokonce ani francouzský šampion Mistral nevystupuje bez zahraniční pomoci. Na jeho plánu vybudovat síť AI kampusů o výkonu až tři gigawatty se podílí státní Bpifrance, výrobce čipů Nvidia a investiční fond MGX z Abú Zabí.
Evropská digitální suverenita tak v praxi stále potřebuje americké technologie a kapitál z Perského zálivu.
Zahraniční investice nejsou jen spotřeba elektřiny
Odpůrci zvýhodňování evropských firem upozorňují, že velká datová centra mohou přinést další investice.
SoftBank například spolupracuje se Schneider Electric na průmyslovém komplexu v Dunkerku, kde mají vznikat energetická zařízení a moduly pro datová centra. Výstavba zároveň vytváří zakázky pro stavební společnosti, dodavatele chlazení, elektrotechniky, zabezpečení a síťové infrastruktury.
Samotné datové centrum obvykle nevytvoří tolik stálých pracovních míst jako klasická továrna se stejnou spotřebou energie. Ekonomický přínos proto závisí na tom, kolik navazujícího vývoje, výroby a služeb v zemi zůstane.
Francie tak musí posuzovat jednotlivé projekty nejen podle slíbené investice, ale také podle jejich dopadu na domácí průmysl. Rozdíl je značný mezi serverovou halou, která pouze spotřebovává francouzskou elektřinu, a technologickým kampusem doplněným výrobou, výzkumem a přístupem pro evropské startupy.
Celostátní přebytek neřeší místní nedostatek
Na papíře má Francie elektřiny dostatek. RTE odhaduje, že datová centra by v roce 2030 mohla spotřebovávat 15 až 20 terawatthodin a o pět let později přibližně 23 až 28 terawatthodin. To by odpovídalo asi čtyřem procentům francouzské spotřeby.
Pro elektrickou soustavu jako celek jde podle RTE o zvládnutelný objem. Většina oznámených projektů navíc nevznikne a zbývající centra se budou zaplňovat čipy postupně po dobu deseti až patnácti let.
Problémem může být jejich koncentrace. Velká část požadavků míří do okolí Paříže a na sever země. V některých regionech se rezervovaný výkon datových center blíží současné průměrné spotřebě celého území.
Nestačí tedy vyrobit dostatek elektřiny za celý rok. Je nutné vybudovat rozvodny, transformátory a vedení, které ji dopraví na konkrétní místo. Připojení jednoho velkého areálu může vyžadovat tisíce tun kabelů a rozsáhlé úpravy vysokonapěťové sítě.
Pokud se příliš velká část dostupné kapacity zablokuje projekty, které budou dokončeny až za mnoho let nebo nevzniknou vůbec, může chybět průmyslovým podnikům, výrobě vodíku či elektrifikaci dopravy.
Francie nechce být pouze elektrárnou Big Techu
Paříž stojí před rozhodnutím, které budou brzy řešit i další evropské země. Energetická infrastruktura se stává součástí technologické a bezpečnostní politiky.
Francie může přijmout každého investora, který přinese kapitál a požádá o připojení. Tím pravděpodobně získá rozsáhlou síť datových center, ale nemusí získat kontrolu nad modely, daty ani nejvýnosnějšími digitálními službami.
Druhou možností je podmínit přístup k levné energii konkrétními závazky: výrobou zařízení ve Francii, podporou evropského výzkumu, zpřístupněním výpočetního výkonu domácím firmám nebo dlouhodobými investicemi do sítě.
Zcela uzavřít trh zahraničním společnostem by bylo ekonomicky i právně obtížné. Nabídnout strategickou kapacitu bez podmínek by však znamenalo riskovat, že Francie dodá levnou surovinu, zatímco největší část hodnoty vznikne v Kalifornii.
Jaderná elektřina může Francii skutečně posunout mezi nejvýznamnější centra umělé inteligence. Pouze tehdy, pokud se země nestane jen zásuvkou, do které se jako první připojí americký Big Tech.
