Projekt má kapacitu 6500 tun vyhořelého paliva
Shutterstock.com
Renesance jádra
Podzemní trezor za miliardu eur. Evropská země bude mít první trvalé úložiště jaderného paliva na světě
S rostoucí rolí jádra roste i množství odpadu. Projekt za zhruba 24 miliard korun může být průlomem – i varováním pro státy, které stále nemají řešení.
editor
Finsko je na prahu historického kroku. Společnost Posiva se chystá získat povolení k provozu vůbec prvního trvalého úložiště vyhořelého jaderného paliva na světě. Zařízení vzniklo po více než dvaceti letech příprav a leží 400 metrů pod zemí v téměř dvě miliardy let starém skalním masivu.
Projekt za zhruba jednu miliardu eur má kapacitu 6500 tun vyhořelého paliva, píše ekonomický web Oilprice.com. Speciální kontejnery mají zajistit, že radioaktivní materiál zůstane bezpečně izolovaný po dobu, než jeho nebezpečnost klesne na přijatelnou úroveň.
„Je to chybějící článek pro udržitelné využívání jaderné energie,“ uvedl zástupce Posivy Pasi Tuohimaa. Právě absence dlouhodobého řešení odpadu je totiž jednou z hlavních překážek širšího rozvoje jádra.
To přitom znovu nabírá na významu. Rostoucí spotřeba energie, tlak na snižování emisí i geopolitické napětí nutí státy hledat stabilní a bezemisní zdroje. Jaderná energie nabízí nepřetržitou výrobu, ale zároveň vytváří problém, který se desítky let nedaří vyřešit.
Od 50. let vzniklo ve světě téměř 400 tisíc tun vyhořelého paliva. Zhruba dvě třetiny z něj zůstávají v dočasných úložištích – v bazénech u elektráren nebo v suchých kontejnerech. Tyto metody ale nejsou považovány za trvalé řešení.
Zvlášť patrné je to ve Spojených státech. Největší producent jaderné energie na světě stále nemá finální úložiště a jeho závazky spojené s odpadem dosahují podle odhadů 44,5 miliardy dolarů. Kritici dlouhodobě upozorňují, že jde o zásadní selhání energetické politiky.
I USA se ale snaží posunout. Ministerstvo energetiky podpořilo projekty hlubinného ukládání odpadu do vrtů částkou 40 milionů dolarů, píše Oilprice.com. Technologie by mohla nabídnout alternativu k tradičním úložištím, zatím je však ve fázi vývoje.
Finský projekt tak představuje první reálné řešení v plném měřítku. Pokud se osvědčí, může se stát vzorem pro další země, které plánují rozšiřovat jadernou energetiku.
Bez podobných projektů by totiž jaderná renesance narážela na zásadní limit: co s odpadem, který zůstává nebezpečný po tisíce let.
