Evropská unie čelí zásadnímu problému v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Zatímco mnohé sektory již podnikly významné kroky ke snížení svého dopadu na klima, zemědělství stále zaostává. Ottmar Edenhofer, předseda Evropského vědeckého poradního výboru pro klimatické změny, v rozhovoru pro Financial Times zdůraznil, že bez zavedení „cenového signálu“ pro zemědělské emise bude „téměř nemožné“ dosáhnout ambiciózního cíle EU snížit emise o 90 % do roku 2040.
Stabilní emise v zemědělství
Zemědělství v současnosti představuje 12 % emisí EU, přičemž přibližně dvě třetiny pocházejí z produkce masa a mléčných výrobků. Na rozdíl od jiných odvětví zůstávají emise ze zemědělství v posledních 15 letech relativně stabilní, což představuje významnou výzvu pro dosažení klimatických cílů EU.
Začátkem roku 2024 došlo k rozsáhlým protestům farmářů v několika evropských hlavních městech. Tyto protesty vedly k přehodnocení přístupu EU k dekarbonizaci zemědělství. V reakci na to Evropská komise stáhla navrhovaný zákon o pesticidech a zmírnila některé cíle související s klimatickou politikou v zemědělství.
Odborníci, včetně Edenhofera, navrhují několik možných řešení:
Zavedení daně nebo jiného ekonomického nástroje pro regulaci emisí v zemědělství.
Zvýšení investic do technologií pro odstraňování uhlíku, včetně zachycování a ukládání CO₂.
Zvážení možnosti zdanění zpracovatelů potravin, což by mohlo zahrnovat i pobídky pro farmáře k využívání půdy jako uhlíkové nádrže.
Mezinárodní kontext
Dánsko již oznámilo zavedení první celosvětové daně z uhlíku na emise z farem, což může posloužit jako inspirace pro celoevropský přístup. Zároveň probíhá diskuze o kontroverzních technologiích, jako je modifikace slunečního záření, ačkoliv experti varují před spoléháním na taková řešení namísto skutečného snižování emisí.