Poslední odlet raketoplánu Falcon 9
Shutterstock.com
Raketa SpaceX trefí Měsíc rychlostí 8700 km/h. Vědci čekají nový kráter
Měsíc dostane 5. srpna nový kráter, tentokrát nikoli po nárazu přirozeného meteoritu. Do jeho povrchu má v 8:34 středoevropského letního času udeřit použitý horní stupeň rakety Falcon 9 společnosti SpaceX.
Téměř pětitunový objekt s katalogovým označením 2025-010D se bude v okamžiku nárazu pohybovat rychlostí přibližně 2,43 kilometru za sekundu, tedy asi 8700 kilometrů za hodinu. Výpočet zveřejnil astronom Bill Gray z projektu Project Pluto, který stupeň sleduje od jeho vypuštění v lednu 2025.
Podle posledních dat má objekt dopadnout poblíž kráteru Einstein, těsně u okraje přivrácené strany Měsíce. Přesné místo se ještě může mírně posunout. Samotný náraz už ale díky více než tisícovce astronomických pozorování není považován pouze za teoretickou možnost.
Náraz nepředstavuje žádné nebezpečí pro Zemi ani pro současná zařízení na Měsíci. Vědcům naopak nabídne neplánovaný experiment, při kterém budou moci sledovat vznik kráteru, pohyb vyvrženého prachu a možnosti přesného lokalizování umělých dopadů.
Dva landery odletěly, raketový stupeň zůstal
Falcon 9 odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska 15. ledna 2025. Na palubě vezl americký lander Blue Ghost společnosti Firefly Aerospace a japonský modul Resilience z mise HAKUTO-R 2.
Start a vypuštění obou zařízení do přechodové dráhy k Měsíci potvrzuje záznam mise společnosti SpaceX. Po oddělení nákladu zůstal horní stupeň na protáhlé oběžné dráze kolem Země, jejíž nejvzdálenější část sahá až za dráhu Měsíce.
Blue Ghost úspěšně přistál 2. března 2025 v oblasti Mare Crisium. Nesl deset vědeckých a technologických přístrojů NASA a podle Firefly Aerospace uskutečnil první plně úspěšné komerční přistání na Měsíci.
Japonský Resilience takové štěstí neměl. Při pokusu o přistání v červnu 2025 se mu nepodařilo včas získat správné údaje z laserového výškoměru. Modul nesnížil rychlost dostatečně a tvrdě dopadl na povrch, uvedla společnost ispace ve své technické analýze.
Horní stupeň, který obě zařízení vynesl, mezitím pokračoval v přibližně šestadvacetidenních obězích kolem Země. V nejbližším bodě se dostával zhruba 220 tisíc kilometrů od planety, v nejvzdálenějším až na 510 tisíc kilometrů. Průměrná vzdálenost Měsíce od Země přitom činí přibližně 385 tisíc kilometrů.
Dráha stupně se tedy opakovaně křížila s prostorem, kterým prochází Měsíc. Až dosud se ale oba objekty vždy nacházely v průsečíku v jiném čase. Dne 5. srpna se v něm mají ocitnout současně.
Energie několika tun výbušniny
Gray odhaduje hmotnost stupně na přibližně 4900 kilogramů. Při rychlosti 2,43 kilometru za sekundu uvolní náraz energii kolem 14,5 miliardy joulů, což odpovídá přibližně třem až čtyřem tunám TNT.
Na Zemi by podobný raketový stupeň při návratu vysokou rychlostí z velké části shořel v atmosféře a rozpadl se na menší fragmenty. Měsíc ale nemá atmosféru, která by objekt zpomalila nebo poškodila. Stupeň proto dopadne na povrch téměř neporušený.
Výsledkem může být kráter o průměru zhruba 17 metrů. Jde zatím pouze o odborný odhad založený na srovnatelném dopadu raketového tělesa z roku 2022, který vytvořil dvojitý kráter o průměru 16 a 18 metrů.
Tehdejší dvojitý útvar vědce překvapil. Běžný horní stupeň má většinu hmotnosti soustředěnou u motoru, takže by měl vytvořit jeden hlavní kráter. Dvě prohlubně naznačovaly, že neznámý objekt mohl mít větší hmotnost také na opačném konci.
Falcon 9 už při nárazu žádný lander ani další velký náklad neponese. Gray proto očekává jeden kráter, pravděpodobně nepříliš protáhlý.
Ze Země možná nic neuvidíme
Místo nárazu se nachází velmi blízko okraje měsíčního disku pozorovaného ze Země. To nabízí šanci, že by se vyvržený materiál mohl zvednout nad viditelný okraj Měsíce a na okamžik se ukázat proti tmavému vesmíru.
Samotný záblesk ale bude pravděpodobně mimořádně slabý. Raketový stupeň sice uvolní značné množství energie, pohybuje se však mnohem pomaleji než běžné meteoroidy zasahující Měsíc rychlostmi desítek kilometrů za sekundu. Menší podíl energie se proto přemění na viditelné světlo.
„Myslím, že to bude velmi, velmi těžké spatřit, ne-li nemožné,“ řekl serveru Space.com William Cooke z NASA Meteoroid Environment Office. Připustil ale, že sluncem osvětlený oblak měsíčního prachu může přinést překvapení.
Z Česka bude pozorování ještě komplikovanější. Náraz připadá přibližně na 8:34 ráno, tedy za denního světla. Měsíc sice může být nad obzorem, kontrast oblohy však výrazně ztíží zachycení slabého záblesku nebo prachového oblaku.
Lepší podmínky budou mít pozorovatelé ve východní části Spojených států, Kanadě a části Jižní Ameriky, kde má být v době nárazu noc. I tam ale bude potřeba dalekohled, citlivá kamera a přesné zaměření na okraj měsíčního disku.
Neplánovaný náraz jako vědecký experiment
Do přípravy pozorování se zapojilo více než dvacet odborníků z NASA, univerzit a dalších výzkumných institucí. Jejich pozorovací plán počítá s pozemními dalekohledy i zařízeními na oběžné dráze Měsíce.
NASA chce využít také sondu Lunar Reconnaissance Orbiter. Ta má předpokládané místo přeletět přibližně týden před nárazem a následně znovu po něm. Porovnání snímků by mělo umožnit identifikovat nově vzniklý kráter a zpřesnit skutečné místo dopadu.
Pozorování může vědcům pomoci ověřit, jak se při umělém dopadu chová prach a horniny v nízké měsíční gravitaci. Zároveň poslouží jako test postupů pro lokalizaci budoucích nárazů pomocí teleskopů, kamer a případných seismických stanic.
Nešlo by o první případ, kdy raketová technika zasáhla Měsíc. Horní stupně některých misí Apollo byly na povrch navedeny záměrně, aby vzniklé otřesy zachytily seismometry umístěné astronauty.
V roce 2009 NASA nechala do kráteru Cabeus úmyslně narazit horní stupeň rakety v rámci mise LCROSS. Vyvržený materiál pomohl potvrdit existenci vodního ledu v trvale zastíněných oblastech jižního pólu.
Nynější dopad ale nikdo nenaplánoval jako vědeckou misi. Je následkem způsobu, jakým byl použitý stupeň po splnění hlavního úkolu ponechán na oběžné dráze.
Měsíc zatím prostor má, provoz ale poroste
Konkrétní stupeň podle astronomů nikoho neohrožuje. Předpokládané místo je daleko od současných landerů i dalších funkčních zařízení a riziko, že vyvržené úlomky zasáhnou sondu na oběžné dráze, je mimořádně nízké.
Událost přesto otevírá otázku, jak nakládat s hardwarem po budoucích lunárních misích. Země, kosmické agentury a soukromé firmy plánují v příštích letech desítky letů k Měsíci, nové landery, orbitální stanice a později také základny s lidskou posádkou.
