Ruský prezident Vladimir Putin
Shutterstock.com
Paradox
Evropa utahuje sankce proti Rusku. Její firmy ale v zemi dál drží miliardové zájmy
Evropa dál zpřísňuje sankce proti Rusku, část evropských firem a investorů ale v zemi zůstává. Ne vždy tím porušují pravidla, jejich pokračující ekonomická expozice však podle kritiků oslabuje snahu omezit vazby na Moskvu.
editor
Evropské sankce proti Rusku stále obsahují jedno výrazné slabé místo: firmy, které navzdory politice omezování vazeb na Moskvu dál podnikají nebo investují v Putinově zemi.
Samotná přítomnost na ruském trhu přitom automaticky neznamená porušení sankcí. Podle kritiků ale vyvolává otázku, zda evropské úřady dostatečně sledují ekonomickou expozici firem a jejich dceřiných společností.
Velká Británie i Evropská unie v posledních letech sankční tlak výrazně rozšířily. Londýn letos přidal stovky nových sankcí a od roku 2022 jich v rámci ruského režimu uvalil přes 3400 na jednotlivce, firmy i lodě.
EU mezitím přijala už 21. balík sankcí, který míří mimo jiné na ruské finanční instituce, energetiku, kryptoměny a subjekty napojené na vojenský průmysl.
Problém ale podle kritiky spočívá v tom, že sankce se soustředí především na ruské subjekty. Méně pozornosti se věnuje evropskému kapitálu, který zůstává s ruskou ekonomikou propojený prostřednictvím investic a dceřiných společností.
Výrazným příkladem je francouzská energetická společnost TotalEnergies. Ta si ponechala podíly v závodě Yamal LNG, největším ruském LNG projektu.
Firma své podíly účetně dekonsolidovala, takže se jejich hospodaření nepromítá do konsolidovaných výsledků stejným způsobem jako dříve. Generální ředitel Patrick Pouyanne uvedl, že společnost získává z prodeje LNG z Yamal LNG zhruba 400 milionů dolarů ročně.
Další příjmy plynou z dividend z podílu v Yamal LNG a jeho mateřské společnosti Novatek. V roce 2024 Pouyanne hovořil o dividendách z Novateku ve výši zhruba 600 milionů dolarů ročně, které však zůstávaly v zahraničí.
Obchodní vztahy na hraně
V červenci 2026 TotalEnergies oznámila odchod z desetiprocentního podílu v projektu Arctic LNG 2. Ruské úřady schválily jeho převod na společnost Nordline, dceřinou firmu Novateku. Není ale jasné, zda a za jakou cenu bude TotalEnergies za podíl kompenzována.
Podobné otázky se týkají také britských investorů. Jedním z příkladů je investiční společnost Njord Partners, která je od roku 2017 institucionálním investorem v technologické firmě RETN. Ta prostřednictvím své ruské dceřiné společnosti JSC RetnNet nadále působí na ruském trhu.
Ani v tomto případě ale není možné automaticky mluvit o porušení sankcí. RetnNet podle veřejně dostupných informací udržovala obchodní vztahy či dohody s ruskými organizacemi včetně společnosti Rostelecom, Rosbank nebo Kurčatovova institutu. Některé z těchto subjektů či jejich představitelé jsou v určitých jurisdikcích sankcionováni.
To samo o sobě neznamená, že RETN, Njord Partners nebo jejich představitelé porušili sankce. Rozhoduje konkrétní jurisdikce, povaha transakce, vlastnické vztahy, časové období či případné licence.
Právě zde se však podle kritiků ukazuje mezera současného systému: evropský investor může být několik úrovní vlastnické struktury vzdálený od konkrétního obchodu, přesto však zůstává ekonomicky spojený s Ruskem.
Slepá skvrna
Pro evropské regulátory tak nejde pouze o otázku legality. Důležitá je také správa rizik, kontrola protistran a reputace. Pokud evropské společnosti prostřednictvím dceřiných firem dál generují příjmy z Ruska, může to oslabovat strategický cíl sankcí – tedy postupné omezování evropské ekonomické závislosti na Moskvě.
Další fáze sankční politiky by proto podle tohoto pohledu neměla spočívat pouze v přidávání dalších ruských firem a jednotlivců na sankční seznamy.
Větší pozornost by měla směřovat také k evropským společnostem a investorům, kteří si navzdory geopolitickému vývoji zachovávají významnou expozici vůči ruské ekonomice.
Neznamená to automaticky zakazovat každou takovou aktivitu. Spíše jde o to, aby regulátoři přesně viděli, kde evropské peníze, vlastnictví a obchodní zájmy v Rusku stále působí. Právě tato „slepá skvrna“ může rozhodnout o tom, jak účinný bude další tlak Evropy na Moskvu.
