Evropa dál počítá s masivním rozvojem offshore větrných parků
Shutterstock.com
Čistá energie
Evropská větrná energetika naráží na nedostatek turbín
Ceny větrných turbín od roku 2020 vzrostly až o 45 procent. Důvodem není jen inflace, ale také rostoucí technická složitost moderních 15MW turbín a omezené výrobní kapacity klíčových komponentů.
editor
Evropská expanze offshore větrné energetiky naráží na nový problém: nedostatek výrobních kapacit a rostoucí koncentraci trhu. Po technických a provozních problémech společnosti GE Vernova, která pozastavila přijímání nových objednávek na offshore turbíny, zůstávají hlavními dodavateli pro evropské projekty prakticky jen Siemens Gamesa a Vestas.
Podle analýzy společnosti Rystad Energy vzrostly prodejní ceny větrných turbín od roku 2020 o 40 až 45 procent. To výrazně převyšuje samotný růst výrobních nákladů, který se pohyboval kolem 20 až 25 procent.
Největší tlak je patrný u nejkomplexnějších částí turbín, především u gondol, tedy částí obsahujících generátor, převodovku a výkonovou elektroniku, píše energetický portál Oilprice.com.
Problémy se začínají projevovat i ve výrobě lopatek, jejichž velikost s novou generací 14–15MW turbín výrazně roste. Delší výrobní cykly a náročnější logistika komplikují dopravu i instalaci.
Situace zároveň není stejná napříč celým dodavatelským řetězcem. Zatímco výroba věží zůstává relativně flexibilní díky širšímu okruhu dodavatelů, u gondol a lopatek je konkurence omezená a nahrazení výrobců obtížné.
Výrobci turbín tak získávají stále větší vyjednávací sílu. Po letech, kdy čelili ztrátám způsobeným inflací a tlakem na nízké ceny, nyní přenášejí vyšší náklady i část rizik na developery prostřednictvím tvrdších smluvních podmínek.
Evropa přitom dál počítá s masivním rozvojem offshore větrných parků jako klíčové součásti energetické transformace. Politická podpora i plánované projekty zůstávají silné.
Zima učí Evropu, že sázka na větrnou energii je obrovskou chybou
Trh se ale podle analytiků dostává do strukturálně napjaté situace: poptávka rychle roste, počet dodavatelů je omezený a technologie stále složitější.
Pokud Evropa výrazně nerozšíří vlastní výrobní kapacity nebo nezmění nastavení aukcí a podpůrných programů, může být dosažení klimatických a energetických cílů po roce 2030 výrazně dražší i pomalejší.
Nejistota na globálních trzích, včetně geopolitického napětí na Blízkém východě, navíc tlak na celý sektor dál zvyšuje.
