Ocelárna
Shutterstock.com
ETS
Soudný den pro evropský průmysl? Brusel rozhodne o emisních povolenkách a osudu oceláren i chemiček
Budoucnost evropského energeticky náročného průmyslu se může lámat právě teď. Evropská komise připravuje revizi systému emisních povolenek ETS 1, která rozhodne o tom, zda ocelárny, chemičky a další výrobci zvládnou financovat drahou dekarbonizaci, nebo bude Evropa čelit další vlně deindustrializace. Firmy jako ArcelorMittal, BASF či ThyssenKrupp už varují, že současný systém ohrožuje konkurenceschopnost evropské výroby na globálních trzích.
hlavní komentátor
Na Evropské radě minulý týden v Bruselu byl na programu i bod zásadně se týkající další existence energeticky náročného průmyslu v Evropě. Jeho přežití závisí na tom, jak se kontinent nakonec postaví k emisním povolenkám ETS 1 pro průmysl a energetiku.
Dosud dostávaly energeticky náročné firmy povolenky na své emise převážně zdarma. Od letoška mají podle původních plánů začít za část z nich platit. A postupně do roku 2034 mají být průmyslové emise zpoplatněny kompletně.
Pokud se tento dávný plán Green Dealu nepodaří nyní odvrátit, chemický, hutnický, ale i další průmysl závislý na fosilních palivech v Evropě skončí a deindustrializace EU bude během krátké doby dokončena.
Urputná polemika mezi klimatickými úředníky a zelenými politiky na jedné straně a představiteli průmyslu i politického vedení států s vysokým podílem průmyslu v ekonomice na straně druhé na toto téma se vede intenzivně od začátku tohoto roku.
Po zelené energetické cestě ke studeným večeřím
Nyní před zmíněným zasedáním Evropské rady čtyři z největších evropských výrobců oceli a chemických látek požádali o okamžité zastavení zavádění systému obchodování s emisemi v průmyslu. S tím, že tato část klimatické politiky Unie je příliš nákladná a „již neodráží současnou globální realitu“.
V dopise adresovaném předsedovi Evropské rady Antóniu Costovi vyzývají ocelářské společnosti ArcelorMittal, ThyssenKrupp a Voestalpine spolu s chemickým gigantem BASF k „okamžitým opatřením, která zastaví nárůst nákladů souvisejících se systémem obchodování s emisemi (ETS) a zabrání dalšímu poškození evropské výrobní základny“.
Jde o to, že třeba přechod hutnictví z vysokých pecí na elektrické obloukové vyžaduje obří investice, které by musely být masivně dotované, na což nejsou prostředky. Nová technologie totiž není žádnou inovací a nezvyšuje efektivitu výroby.
O návratnosti těchto investic se vůbec nedá mluvit. Vzniká stejná ocel uplatnitelná na trhu za stejnou cenu, jen výroba vyžaduje vyšší náklady, protože elektřinu ještě navíc zdražují emisní povolenky pro energetiku.
V Česku to činí zhruba dvacet procent z ceny elektřiny, což je druhý nejvyšší podíl v Evropě. Jen Polsko platí o trochu více. Důvodem je vysoký podíl výroby elektřiny z uhlí.
Premiér Andrej Babiš v unijních institucích od počátku nástupu do funkce bojuje nejen proti povolenkám na vytápění a pohonné hmoty, ale i proti povolenkám v průmyslu. A v této souvislosti uvádí, že by zpoplatnění povolenek pro průmysl stálo české firmy každoročně 55 miliard korun. To je zhruba pětina ročního celostátního výnosu daně z příjmu právnických osob.
Problém pro zelenou část Unie je ale v tom, že bez extrémně drahé dekarbonizace, která se firmám nikdy v nových ziscích nevrátí, nelze splnit klimatický cíl snížit emise do roku 2040 o devadesát procent oproti roku 1990.
Cíl byl jasnou většinou schválen teprve loni, Česko tak nemá dostatečnou podporu pro případná opatření, která ohrožují jeho splnění. Opřít se můžeme aktuálně o Polsko, Itálii a pár dalších zemí. Ale to je málo na prosazení zrušení tohoto cíle – nebo alespoň oddálení plateb za průmyslové povolenky.
Pokud se tento dávný plán Green Dealu nepodaří nyní odvrátit, chemický, hutnický, ale i další průmysl závislý na fosilních palivech v Evropě skončí.
Už za tři týdny, tedy 15. července, má Evropská komise přijít se svým návrhem revize systému ETS 1, který má naději na schválení, ale průmyslu na kontinentu příliš nepomůže
Podle dosud dostupných informací komisaři chtějí, aby systém obchodování s emisemi více motivoval k investicím a k inovacím tak, aby ti, kteří za povolenky platí, dostali své peníze zpět.
Evropská komise tímto způsobem prý plánuje dát k dispozici více povolenek zdarma, ale bude to chtít podmínit dekarbonizačními plány na straně podniků.
To ale stále neřeší problém s konkurenceschopností evropských firem na světovém trhu, kde velká část producentů neplatí povolenky žádné, nebo jsou jako v Číně mnohem levnější než v EU. Cena tuny emisí CO2 se tam pohybuje kolem deseti dolarů, zatímco v Evropě se platí aktuálně zhruba osmdesát eur.
