Evropa není závislá pouze na čínských továrnách, ale na celém systému dodávek
Shutterstock.com
Past energetiky
Ode zdi ke zdi: Evropa se zbavila ruského plynu. Teď zjišťuje, jak moc je závislá na Číně
Evropa rychle omezila závislost na ruském plynu, při přechodu k čisté energetice ale vytvořila nové strategické riziko. Čína dodává většinu solárních panelů, baterií a dalších klíčových technologií.
editor
Evropa se zbavila závislosti na ruském plynu. Při přechodu k čisté energetice ale narazila na nový problém: stále silnější závislost na Číně. Ta dominuje výrobě solárních panelů, baterií, měničů i řadě surovin potřebných pro zelenou transformaci. Brusel se nyní snaží tuto závislost omezit, rychlé řešení ale neexistuje.
Čísla ukazují rozsah problému. V roce 2024 pocházelo z Číny 98 procent solárních panelů dovezených do Evropy. U lithium-iontových baterií činil čínský podíl 88 procent a u měničů pro solární elektrárny 61 procent.
Evropa tak sice výrazně snížila svou energetickou závislost na Rusku, zároveň však při budování nového energetického systému vytvořila jiné kritické vazby.
„Je to nebezpečná a nepříjemná zranitelnost,“ upozorňuje evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra. Podle něj měla Evropa začít problém řešit už před pěti až deseti lety. Nyní je podle něj stále levnější jednat než čekat, i když budování vlastní výroby bude krátkodobě dražší.
Problém se přitom netýká jen hotových výrobků. Čína má významné postavení také v dodavatelských řetězcích kritických surovin a v jejich zpracování.
Bez nich se neobejdou baterie, elektromobily, větrné elektrárny ani další technologie spojené s energetickou transformací. Evropa proto není závislá pouze na čínských továrnách, ale na celém systému dodávek.
Evropský účetní dvůr upozorňuje, že dosavadní snaha o diverzifikaci nepřinesla hmatatelné výsledky. Rozvoj vlastní výroby brzdí úzká místa v dodavatelských řetězcích, vysoké náklady i nedostatek některých kapacit.
Čínu nedoženeme přes noc
Ani recyklace, která by mohla závislost na dovozu částečně snížit, zatím není dostatečně rozvinutá. Některé projekty podporované Evropskou unií navíc podle auditorů nemusejí být dokončeny včas.
Brusel proto hledá cestu, jak závislost rozložit. Spustil například Raw Materials Mechanism, jehož cílem je spojovat poptávku evropských firem a hledat alternativní dodavatele kritických surovin. Evropská unie zároveň uzavírá partnerství s dalšími zeměmi, například s Brazílií.
Podobný proces ale nebude rychlý ani levný. Čínský náskok vznikal desítky let a stojí na rozsáhlém průmyslovém zázemí, dodavatelských řetězcích a výrobních kapacitách, které Evropa nedokáže jednoduše vytvořit přes noc. Výroba v Evropě může být dražší, což se může promítnout do cen technologií i samotné energetické transformace.
Závislost navíc není jen otázkou ceny. Pokud by se vztahy mezi Čínou a Evropou výrazně zhoršily nebo došlo k narušení dodávek, evropské plány na rychlou elektrifikaci a rozvoj čisté energetiky by mohly narazit na nedostatek klíčových komponent.
Stejný problém by se mohl přenést i do dalších strategických oblastí, například do rozvoje umělé inteligence, která bude potřebovat obrovské množství elektřiny i bateriových úložišť.
Vyšší náklady a dlouhodobé investice
Evropa tak stojí před nepříjemnou volbou. Pokud chce urychlit zelenou transformaci, potřebuje čínské technologie. Pokud chce snížit strategickou závislost na Číně, musí část výroby přesunout zpět do Evropy nebo najít nové dodavatele. To ale znamená vyšší náklady, pomalejší budování kapacit a dlouhodobé investice.
Po zkušenosti s ruským plynem je přitom jasné, že levná závislost může mít vysokou cenu ve chvíli, kdy se geopolitika změní. Evropa proto možná nevyměnila jednu energetickou závislost za druhou úplně stejně.
