Podle odhadů výzkumníků by Evropa mohla do roku 2050 díky pokročilé recyklaci získávat ročně až 6,2 milionu tun strategických materiálů
Vygenerováno v Nano Banana Pro
Skryté bohatství
Evropa sedí na pokladu z odpadu. Staré mobily a baterie mohou nahradit polovinu dovozu surovin
Staré mobily, vybité baterie, rozebrané větrníky nebo vyhozené notebooky. Evropská unie poprvé detailně zmapovala svůj takzvaný „urban mine“ — obří zásobu strategických surovin ukrytých v odpadu. A čísla naznačují, že Evropa možná sedí na jednom z nejcennějších nalezišť 21. století.
Redaktor
Evropa možná konečně našla vlastní doly. Jen nejsou pod zemí.
Nový výzkumný projekt FutuRaM financovaný Evropskou unií podle serveru Interesting Engineering vůbec poprvé detailně zmapoval takzvaný evropský „urban mine“ — tedy zásoby strategických surovin ukrytých ve staré elektronice, mrtvých bateriích, rozebraných budovách nebo vysloužilých větrných turbínách.
A nejde o malé množství.
Výzkumníci analyzovali 42 kritických surovin napříč 31 evropskými státy. Podle jejich odhadů by Evropa mohla do roku 2050 díky pokročilé recyklaci získávat ročně až 6,2 milionu tun strategických materiálů.
Ve scénáři plně cirkulární ekonomiky by to mohlo pokrýt až 56 procent evropské potřeby primárních surovin.
Jinými slovy: část evropské závislosti na Číně, Kongu nebo Jihoafrické republice možná leží ve starých mobilech ve sklepě nebo na skládkách.
Právě geopolitika je přitom hlavním důvodem, proč Brusel podobné projekty začíná řešit. Podle informací z Mezinárodního měnového fondu dnes Čína dominuje trhu se vzácnými zeminami, Demokratická republika Kongo drží většinu světové produkce kobaltu a Jihoafrická republika kontroluje velkou část platiny.
Bez těchto materiálů přitom nefungují elektromobily, baterie ani většina zelených technologií. Evropa ale zároveň zjišťuje jednu nepříjemnou věc: obrovské množství strategických kovů jí doslova protéká mezi prsty.
Jen v roce 2022 se podle studie dostalo na evropský trh asi 5,7 milionu tun kritických surovin obsažených v různých výrobcích. Reálně se však podařilo znovu získat jen 1,5 milionu tun.
Zbytek zmizel v nelegálních tocích odpadu, nefunkčních recyklačních systémech nebo skončil vyvezený do zahraničí jako použitá elektronika. Právě to chce EU změnit.
Projekt FutuRaM už spustil digitální nástroj Urban Mine Platform, který detailně mapuje, kde se jednotlivé suroviny nacházejí a jaký mají potenciál pro budoucí recyklaci.
A některá čísla vypadají téměř absurdně.
Zatímco dnes Evropa recykluje méně než tisíc tun lithia ročně, do poloviny století by to mohlo být přes 50 tisíc tun. Recyklace kobaltu by se mohla zvýšit čtyřicetinásobně a niklu by Evropa mohla získávat přes 188 tisíc tun ročně. Recyklace plastu se dá navíc využít k výrobě paliva.
Odpad navíc nepředstavuje jen ekonomický problém, ale i klimatický bonus. Podle studie by recyklace místo klasické těžby mohla do roku 2050 snížit emise až o 300 milionů tun CO2 ročně. To zhruba odpovídá celkové roční uhlíkové stopě Španělska.
Jenže cesta k podobné budoucnosti nebude jednoduchá.
Evropa dnes stále nedokáže efektivně sbírat ani zpracovávat velkou část vlastního elektroodpadu. Řada materiálů navíc po základním zpracování odchází mimo Evropu — například bateriová „black mass“, tedy černý prášek obsahující lithium, nikl nebo kobalt.
Právě proto vzniká i nový systém SARA4UNFC, který má pomoci hodnotit ekonomickou a strategickou hodnotu odpadu podobně jako klasických nalezišť nerostů.
