Evropa má s vodou větší problém, než se zdá. Obrovská část se ztratí cestou
Shutterstock.com
Evropa má s vodou větší problém, než se zdá. Obrovská část se ztratí cestou
Nedostatek vody přestává být problémem středomořského jihu. Sucho letos zasáhlo velkou část Evropy a na konci července se jeho vážnější projevy týkaly také částí Česka. Evropská unie proto mění pohled na vodu: z environmentálního tématu se stává otázka energetiky, průmyslu, zemědělství i konkurenceschopnosti. Brusel chce do roku 2030 zvýšit efektivitu využívání vody nejméně o deset procent.
msk
Evropa má vody stále dost na to, aby nevypadala jako kontinent před vyschnutím. Problém je, že jí často není dost ve správnou chvíli a na správném místě. A situace se postupně zhoršuje.
Podle aktuální analýzy Evropské observatoře sucha zůstávaly na konci července 2026 kritické podmínky v západní, střední a části východní Evropy, na Balkáně a v Itálii. Nejvyšší stupeň „alert“ přetrvával mimo jiné ve Francii, jižním Německu, severní Itálii a v povodí Dunaje, včetně oblastí Česka, Slovenska, Rakouska a Maďarska.
Nejde přitom jen o mimořádně suché léto. Data Evropské agentury pro životní prostředí ukazují, že v roce 2023 čelilo nedostatku vody alespoň během jednoho období roku 28 procent území Evropské unie a 32 procent její populace. V průměru se problém každoročně týká zhruba třetiny obyvatel EU.
A to přesto, že Evropa už spotřebu vody v některých oblastech snižuje. Celkový odběr sladké vody v EU mezi lety 2000 a 2023 poklesl o 14 procent. V období 2020 až 2023 se podle nejnovějších dat EEA pohyboval v průměru kolem 192,6 miliardy metrů krychlových ročně. Od roku 2010 se však celkový odběr prakticky přestal snižovat.
Největším odběratelem zůstává energetika. Chlazení při výrobě elektřiny představuje zhruba třetinu odběrů, zemědělství dalších 31 procent, veřejné vodovody 21 procent a zpracovatelský průmysl 14 procent.
Třetina vody zmizí dřív, než dorazí k zákazníkovi
Evropský problém není jen v klimatu. Velká část vody se jednoduše ztratí ve špatně udržované infrastruktuře.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí se v EU ztratí téměř 33 procent vody odebrané pro veřejné zásobování ještě předtím, než se dostane ke skutečným uživatelům. V Bulharsku, Chorvatsku nebo Itálii přesahují ztráty 40 procent, zatímco Rakousko, Dánsko či Nizozemsko je dokázaly stlačit pod 15 procent.
Právě na podobné rezervy míří Evropská strategie pro vodohospodářskou odolnost, kterou Evropská komise představila v červnu 2025. Její základní logika je jednoduchá: než Evropa začne hledat nové zdroje vody, měla by méně plýtvat tou, kterou už má.
Do roku 2030 chce Evropská unie zvýšit efektivitu využívání vody nejméně o deset procent. Členské státy mají zároveň podle vlastní situace stanovit národní cíle. Strategie počítá s opravami sítí, větším opětovným využíváním vyčištěné vody, efektivnějším zavlažováním, modernizací průmyslových provozů i lepším hospodařením s krajinou.
Potenciál není malý. EEA odhaduje, že odběr vody pro veřejné zásobování lze různými opatřeními snížit o 20 až 50 procent. U průmyslu odhaduje možnou úsporu na 30 až 50 procent, u zemědělství na pět až 20 procent a u chlazení elektráren se podle použité technologie může potenciál pohybovat dokonce mezi 45 a 95 procenty. Jde ale o technický potenciál, nikoli předpověď skutečně dosažených úspor.
Brusel chce zároveň dostat do vodního hospodářství více technologií. Připravovaný akční plán digitalizace vodního sektoru má podporovat chytré měření, digitální řízení sítí, hledání úniků, práci s daty a další technologie umožňující rychleji odhalovat problémy a řídit spotřebu.
Voda se mění v problém pro průmysl i energetiku
Brusel zároveň stále otevřeněji spojuje dostupnost vody s evropskou konkurenceschopností.
Bez vody nefunguje výroba elektřiny, chemický průmysl, část potravinářství ani zemědělství. Rychle roste také význam nových odběratelů, například datových center a výroby polovodičů. Jak upozorňuje původní analýza Euronews, problémem proto není jen absolutní množství vody, ale také konkurence mezi jednotlivými sektory o stejný zdroj.
Stav evropských vod navíc není dobrý ani kvalitativně. Podle rozsáhlého hodnocení Europe's State of Water 2024 dosahuje dobrého nebo velmi dobrého ekologického stavu pouze 37 procent evropských povrchových vodních útvarů. Dobrou chemickou kvalitu má jen 29 procent.
Evropská politika proto kombinuje úspory s investicemi. Evropská investiční banka se zavázala zvýšit financování vodních projektů na celkem 15 miliard eur v období 2025 až 2027. Její program má podporovat například odolnější vodovodní infrastrukturu, zabezpečení dodávek vody a ochranu proti suchu a povodním.
Pro Evropskou unii v tom může být i obchodní příležitost. Evropský vodohospodářský průmysl podle Evropské komise generuje přibližně 107 miliard eur ročně a podporuje 1,7 milionu pracovních míst. Technologie pro čištění, recyklaci, monitoring či efektivní řízení vody tak Brusel vnímá také jako průmyslový sektor, v němž může Evropa posilovat svou konkurenceschopnost.
Česko už nestojí mimo problém
Česká republika sice není Španělsko nebo Malta, letošní data však ukazují, že střední Evropa nemůže vodní stres považovat za vzdálený problém jihu.
Aktuální mapování Evropské observatoře sucha zařadilo na konci července části Česka do nejvážnější kategorie „alert“. Stejný stav se týkal dalších částí povodí Dunaje v Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku, Srbsku a Rumunsku.
Dlouhodobým rizikem pro střední Evropu není pouze nedostatek srážek. Vyšší teploty zvyšují výpar, mění sezonní dostupnost vody a vytvářejí větší konkurenci mezi zásobováním obyvatel, zemědělstvím, energetikou a průmyslem. EEA proto upozorňuje, že Evropa se musí od dosavadního krizového řešení sucha posunout k systematickému řízení rizik.
Jinými slovy: voda se z relativně levného a samozřejmého vstupu postupně mění v ekonomickou veličinu, se kterou budou firmy, státy i města muset počítat podobně jako s cenou energie.
