Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová
Shutterstock.com
Váhání na kontinentu
Evropa zase zaspala, globální trh s plynem se přitom vaří a prudce mění
Napjaté globální trhy, konflikty na Blízkém východě a omezené dodávky ukazují, že evropská energetická bezpečnost zůstává křehká.
editor
Evropa po roce 2022 rychle omezila dovoz ruského plynu a tento krok prezentovala jako zásadní posílení energetické bezpečnosti. Ve skutečnosti však podle řady analytiků došlo spíše k výměně jedné závislosti za druhou – klíčovým dodavatelem se staly Spojené státy a jejich zkapalněný zemní plyn (LNG).
Dnes pochází přibližně polovina evropského LNG právě z USA. To nevytváří skutečnou diverzifikaci, ale naopak koncentraci, která zvyšuje zranitelnost. S rostoucí závislostí roste i možnost, že dodávky energie budou využívány jako nástroj politického či obchodního tlaku.
Tento vývoj přichází v mimořádně nevhodnou dobu. Globální trh s plynem se dostává pod tlak kvůli konfliktům na Blízkém východě a omezení dopravy přes Hormuzský průliv, píše ve své analýze ekonomický web Oilprice.com.
Nestabilita v oblasti Perského zálivu navíc ohrožuje exporty LNG z Kataru a dalších producentů. Výsledkem je napjatá nabídka, růst cen a vyšší volatilita.
Evropa navíc vstupuje do tohoto období s relativně nízkými zásobami plynu a omezenou flexibilitou. LNG nelze snadno přesměrovat – dodávky jsou vázány kontrakty a infrastruktura má své limity. Pokud by došlo k omezení amerických dodávek nebo jejich přesměrování jinam, například do Asie, Evropa nemá rychlou náhradu.
Právě to se už částečně děje. Díl tankerů s LNG míří mimo Evropu, kde jsou ceny výhodnější. Představa, že výpadek lze snadno nahradit jinými dodavateli, se tak ukazuje jako iluze.
Spása z Groningenu?
Situace zároveň odhaluje širší trend: energie se znovu stává nástrojem geopolitiky, a to i mezi tradičními spojenci. Spojené státy díky své silné pozici na trhu s LNG získaly vliv, který mohou využít v obchodních i politických jednáních.
Reakce evropských institucí je zatím spíše opatrná. Část politiků vnímá varovné signály jako přehnané, nikoli jako zásadní změnu prostředí. Přitom právě nyní se formují nové podmínky, které mohou dlouhodobě ovlivnit ceny energií i konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Diskuse se proto vrací i k dříve odmítaným možnostem, například k využití vlastních zdrojů plynu. Typickým příkladem je nizozemské naleziště Groningen, které by mohlo alespoň částečně snížit závislost na dovozu. Podobně i další evropská naleziště by mohla hrát větší roli.
Zároveň se ukazuje, že energetická transformace zatím nedokáže plně nahradit roli stabilních zdrojů. Obnovitelné zdroje jsou důležité, ale bez plynu nedokážou zajistit stabilitu v obdobích vysoké poptávky či výpadků.
Evropa tak stojí před zásadním rozhodnutím: buď začne aktivně posilovat vlastní energetickou bezpečnost, nebo zůstane vystavena vnějším tlakům. Současná situace naznačuje, že dosavadní strategie nemusí být v novém geopolitickém prostředí dostatečná.
