Nový plynový šok pro Evropu: drahý LNG, prázdnější zásobníky a účet, který může bolet celý průmysl
Shutterstock.com
Evropa znovu na hraně plynové krize. Zásobníky se tenčí, Katar vypadl a ceny letí vzhůru
Evropa se znovu dostává do bodu, který až nepříjemně připomíná energetické otřesy posledních let. Zásobníky plynu v Evropské unii klesly pod hranici 30 procent, referenční cena plynu je nejvýše za více než rok a do toho přišel další zásah: QatarEnergy zastavila provoz největšího zařízení na výrobu LNG na světě. Kombinace, která sama o sobě nevypadá dobře, se navíc potkává s rozbitou logistikou v Hormuzském průlivu. Výsledkem je scénář, v němž se Evropa bude snažit nakoupit více plynu za výrazně horších podmínek.
šéfredaktor
Napětí na trhu se zvedlo poté, co Spojené státy a Izrael začaly bombardovat Írán. Evropská benchmarková cena plynu podle zdroje vyskočila až o 60 procent, i když část růstu se následně smazala. Trh ale dál počítá s tím, že riziko zůstává vysoké. Společnost QatarEnergy pozastavila produkci LNG. Do toho se přidaly pojišťovny, které odmítají krýt lodě plující přes Hormuzský průliv, zatímco Írán varuje, že nepřátelská plavidla mohou být legitimním cílem.
To je problém, který nejde vyřešit jednoduchým přesměrováním několika tankerů. Hormuz je úzké hrdlo světového energetického obchodu a jakékoli narušení se okamžitě propsalo do přepravy LNG. Pro Evropu to přichází v nejhorší možnou chvíli: ve chvíli, kdy už tak musí začít řešit doplnění zásob před další zimou.
Účet za odchod od ruského plynu přichází v plné síle
Evropská unie sice může sáhnout po větším objemu amerického zkapalněného plynu, ostatně v rámci obchodní dohody podepsané Ursulou von der Leyenovou a Donaldem Trumpem loni v létě se zavázala nakupovat do roku 2028 americkou ropu a LNG za 250 miliard dolarů ročně. Jenže dostupnost ještě neznamená přijatelnou cenu.
LNG je dražší než potrubní plyn už ze své podstaty. Právě to je jeden z důvodů, proč evropský průmysl poslední čtyři roky nese energetický přechod těžce. Po sabotáži Nord Streamu a propadu ruských toků se kontinent opřel o alternativy, které ale dosud nenahradily ztracené objemy v plném rozsahu. Dodávky z severní Afriky a Ázerbájdžánu nerostou dost rychle a letošní topná sezona byla navíc silnější než v předchozích čtyřech letech.
Varovné signály přicházely už v lednu. Podprůměrné zimní teploty tehdy vedly k nejrychlejšímu čerpání plynu ze zásobníků za posledních pět let. Příjezdy LNG tankerů přitom nedosahovaly ani poloviny denních objemů, které ze zásob mizely. A cenový rozdíl mezi zimními a letními kontrakty navíc nenutil obchodníky k časnému doplňování zásob.
Sedm set tankerů navíc. A žádná levná cesta z problému
Evropští nákupčí teď musí své plány přepsat. Podle dat citovaných Reuters a společnosti Kpler bude Evropská unie potřebovat LNG odpovídající 67 miliardám metrů krychlových jen na doplnění zásobníků. To znamená zhruba 700 nákladů. Oproti loňsku je to asi o 180 nákladů více, tedy o 17 miliard metrů krychlových navíc.
To nejsou čísla, která by se dala na napjatém trhu sehnat bez následků. Obzvlášť ve chvíli, kdy je v cenách započtena válečná přirážka. I kdyby konflikt na Blízkém východě skončil rychle, návrat katarské produkce nebude otázkou několika dnů. Praktický závěr je tvrdý: Evropa bude za plyn platit výrazně více, protože nemá po ruce skutečně rovnocennou alternativu.
Analytici odhadují, že jen dodatečné náklady na extra náklady LNG mohou při současných cenách navýšit evropský účet o více než 10 miliard dolarů. Celkový účet za doplnění zásob pak může dosáhnout 40 miliard dolarů. To už není jen statistika pro energetické analytiky. To je suma, která se může propsat do konkurenceschopnosti průmyslu, marží firem i cen pro domácnosti.
Závislost se jen přesouvá, nevytrácí
Před rokem 2022 dodával Gazprom v nejlepších letech téměř 40 procent plynu spotřebovaného v Evropské unii. Loni už to bylo méně než 20 procent, a to přes jedinou zbývající funkční trasu TurkStream. Unie mezitím rozhodla, že od roku 2027 zastaví veškerý dovoz ruských energií, včetně plynu potrubím i LNG. Paradox mezidobí je však zřejmý: evropští kupci nyní spěchají zajistit co nejvíc ruského LNG, což z Ruska udělalo druhého největšího dodavatele LNG do Evropy po Spojených státech.
Situaci může ještě vyostřit skutečnost, že ruský prezident podle naznačil debatu o preventivním zastavení vývozu plynu do EU. To by jen urychlilo trend, který Evropa po roce 2022 původně oslavovala jako energetickou nezávislost, ale který dnes stále víc připomíná novou formu jednostranné závislosti — tentokrát na americkém LNG.
