Evropský návrat k plynu ukazuje hlavní rozpor současné energetické politiky
Shutterstock.com
Energetická bezpečnost
Evropa znovu potřebuje norský plyn. Energetická bezpečnost poráží klimatické ambice
Evropa se po energetické krizi znovu obrací k Norsku. Norský plyn loni pokrýval téměř třetinu spotřeby EU a Oslo nyní podporuje další těžbu. Energetická bezpečnost tak stále výrazněji mění evropské klimatické priority.
editor
Evropa chtěla plynová zařízení jako norský závod Kårstø postupně opustit. Války a nejistota kolem dodávek ale její plány změnily. Kontinent nyní znovu hledá jisté zdroje plynu a Norsko se dostává do centra pozornosti. Závislost na americkém LNG totiž může být podle některých evropských představitelů také geopolitickým rizikem.
Kårstø je největším závodem svého druhu v Evropě. Prochází jím zhruba čtvrtina norské produkce plynu, který proudí potrubím především do Belgie, Francie a Německa. Norsko loni pokrývalo téměř třetinu spotřeby plynu Evropské unie a dodávalo také 14 procent její ropy.
Evropská poptávka přichází v době, kdy norská těžba dlouhodobě klesá. Norský Offshore Directorate očekává do roku 2050 pokles produkce ropy a plynu nejméně o třetinu, v základním scénáři dokonce o více než polovinu. Oslo proto tlačí na další investice, nové vrty a technologie, které by pokles zpomalily. Největší potenciál nabízí především průzkum v Barentsově moři.
Posun je patrný i u norského energetického gigantu Equinor. Před šesti lety plánoval výrazněji investovat do obnovitelných zdrojů a směřovat k čistým nulovým emisím. Letos ale zrušil konkrétní cíl pro obnovitelné zdroje a soustředí se více na těžbu na norském šelfu. Zároveň uzavřel s německou společností Uniper patnáctiletý kontrakt na dodávky plynu.
„Naším cílem je být dlouhodobým dodavatelem ropy a plynu pro evropský trh,“ uvedl pro Politico norský ministr energetiky Terje Aasland. Equinor podle svého šéfa Anderse Opedala očekává, že většina jeho energetických investic bude dál směřovat do ropy a plynu.
Norsko má přitom k fosilním palivům zvláštní vztah. Samo je spotřebovává relativně málo, zhruba 90 procent jeho elektřiny pochází z vodních elektráren a země patří ke světovým lídrům v elektromobilitě. Ropa a plyn však pomohly vytvořit největší státní investiční fond na světě, jehož hodnota přesahuje dva biliony dolarů.
Evropský návrat k plynu tak ukazuje hlavní rozpor současné energetické politiky. Klimatické cíle zůstávají v platnosti, ale po energetické krizi a geopolitických otřesech má stále větší váhu otázka, zda bude mít Evropa dostatek spolehlivé a dostupné energie.
