Evropa vítá mír USA s Íránem. Skutečný test teprve začíná
Shutterstock.com
Evropa vítá dohodu USA s Íránem. Teď jde o Hormuz, Libanon a jaderný program
Evropská unie si může na chvíli oddechnout. Spojené státy a Írán oznámily dohodu, která má ukončit válku na Blízkém východě, obnovit volnou plavbu Hormuzským průlivem a zastavit boje i na dalších frontách včetně Libanonu. Pro Evropu je to dobrá zpráva. Ne ale konec problému.
šéfredaktor
Brusel dohodu okamžitě přivítal, zároveň však dal najevo, že skutečný test teprve začíná. V diplomacii totiž nestačí oznámit mír. Je třeba ho prosadit, udržet a přeložit do konkrétních bezpečnostních garancí. A v případě Íránu navíc vyřešit otázky, které stály v pozadí konfliktu od začátku: jaderný program, balistické rakety, regionální vliv Teheránu a bezpečnost námořních tras.
„Zbraně musí nyní umlknout,“ uvedl předseda Evropské rady António Costa. Unie je podle něj připravena přispět k širší strategii trvalého míru na Blízkém východě. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zdůraznila, že prioritou je rychlé a úplné naplnění dohody. Obnovení volné plavby Hormuzským průlivem označila za nezbytné pro regionální stabilitu i světovou ekonomiku.
Právě Hormuz je důvod, proč se konflikt zdaleka netýkal jen Blízkého východu. Úzkým průlivem mezi Íránem a Ománem běžně proudí jedna z největších koncentrací ropy na světě. Jakékoli narušení provozu proto okamžitě zasahuje energetické trhy, ceny ropy, inflaci i politiku evropských vlád.
Mír, který bude záviset na detailech
Dohoda mezi Washingtonem a Teheránem má podle dosud zveřejněných informací přinést okamžité a trvalé ukončení vojenských operací. Formálně má být podepsána ve Švýcarsku. Součástí má být i znovuotevření Hormuzského průlivu a konec americké námořní blokády.
To jsou silné body. Zároveň ale zatím chybí řada detailů. Není jasné, jak přesně bude obnovena plavba, kdo bude garantovat bezpečnost lodní dopravy, jak bude dohoda kontrolována a jak se do ní promítne situace v Libanonu.
Ještě větší otázkou je íránský jaderný program. Evropská komise dává najevo, že dohoda by neměla být jen zastavením bojů, ale začátkem širšího ujednání. Von der Leyenová uvedla, že konečné řešení má ukončit íránský jaderný a balistický program i destabilizační aktivity v regionu.
Tady se může ukázat, jak křehký mír ve skutečnosti je. Pokud dohoda pouze zastaví střelbu, ale neotevře cestu k jednání o jaderném programu, sankcích a bezpečnostních garancích, bude spíš příměřím než skutečným mírem.
Hormuz jako nerv světové ekonomiky
Pro Evropu je klíčové hlavně obnovení plavby Hormuzem. Ne proto, že by Unie byla na ropě z Perského zálivu závislá tak jako některé asijské ekonomiky. Ale proto, že ropa je globální trh. Pokud se zavře jedno z nejdůležitějších úzkých hrdel světové energetiky, dopady se přelijí všude.
Vyšší cena ropy se promítá do pohonných hmot, dopravy, průmyslových nákladů i inflace. Evropa si to dobře pamatuje z energetické krize po ruské invazi na Ukrajinu. Každý nový šok na trhu s energiemi je politicky citlivý, protože přichází do prostředí dražších úvěrů, slabšího růstu a unavených domácností.
Evropská komise už během konfliktu upozorňovala, že krize na Blízkém východě zvyšuje tržní volatilitu a nutí členské státy koordinovat přípravu na možné výpadky dodávek. Dohoda USA a Íránu tak nepřináší jen diplomatickou úlevu. Přináší i naději, že se energetický šok nebude dál prohlubovat.
To vysvětluje, proč evropští lídři mluví o Hormuzu téměř stejně důrazně jako o samotném příměří. Svoboda plavby není v tomto případě technický detail. Je to předpoklad, aby se konflikt nepřelil do světové ekonomiky ještě hlouběji.
Libanon jako slabé místo dohody
Druhým citlivým bodem je Libanon. Von der Leyenová vyzvala všechny strany, aby respektovaly jeho suverenitu a územní celistvost a skutečně naplnily příměří. „Nemůže být mír na Blízkém východě, zatímco Libanon hoří,“ varovala.
Tato věta dobře ukazuje evropský strach. Dohoda mezi USA a Íránem může zastavit hlavní linii konfliktu, ale regionální války často pokračují přes zástupné aktéry, milice a slabé státy. Libanon je v tomto smyslu jedním z nejzranitelnějších míst. Pokud se tam boje nezastaví, mírová dohoda může rychle ztratit důvěryhodnost.
Evropská diplomacie proto bude tlačit na to, aby dohoda nebyla vykládána úzce. Nejde jen o konec americko-íránské vojenské konfrontace. Jde o to, zda se podaří uklidnit širší regionální prostor, v němž se protínají zájmy Íránu, Izraele, USA, arabských států a evropských mocností.
Francie a Británie chtějí hlídat moře
Do hry vstupuje také námořní bezpečnost. Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že britsko-francouzská mise určená k podpoře provozu v Hormuzském průlivu je připravena k nasazení. Její úkol by měl být jednoduchý a zároveň mimořádně citlivý: pomoci obnovit námořní dopravu bez omezení a poplatků.
Paříž tím dává najevo, že Evropa nechce být jen komentátorem americko-íránské dohody. Chce mít roli při její praktické stabilizaci. To je logické. Pokud je Hormuz životně důležitý pro světovou ekonomiku, nemůže být jeho bezpečnost ponechána jen na Washingtonu, Teheránu a regionálních aktérech.
Zároveň to ale znamená riziko. Jakákoli evropská námořní přítomnost v oblasti bude vyžadovat jasný mandát, koordinaci s USA a spojenci v regionu a citlivé nastavení vůči Íránu. Mise, která má chránit dopravu, nesmí být v Teheránu vnímána jako pokračování tlaku jinými prostředky.
Evropa hledá vliv v regionu, kde ho často nemá
Pro Evropskou unii je dohoda testem její zahraniční politiky. Brusel opakovaně tvrdí, že chce hrát aktivní roli na Blízkém východě, ale v klíčových bezpečnostních krizích často zůstává odkázán na rozhodnutí Washingtonu, regionálních mocností a OSN.
Teď se otevírá prostor, kde může Unie nabídnout to, co umí relativně dobře: diplomatickou facilitaci, ekonomickou pomoc, rekonstrukční kapacity, dohled nad sankčními režimy a dlouhodobé technické vyjednávání. To ale bude mít smysl jen tehdy, pokud se z dohody nestane krátká pauza před další eskalací.
Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová oznámila, že ministři zahraničí EU budou jednat o tom, jak se Unie může zapojit do další fáze. Tato fáze bude nejméně stejně důležitá jako samotné oznámení dohody. Bude se v ní rozhodovat, zda se mír přetaví v proces, nebo zůstane jen politickým titulkem.
Úleva není řešení
Dohoda USA a Íránu je pro Evropu dobrou zprávou z několika důvodů. Snižuje riziko dalšího vojenského rozšíření konfliktu, otevírá cestu k obnovení plavby Hormuzem a může zchladit energetické trhy. Zároveň ale neřeší všechno, co konflikt způsobilo.
Íránský jaderný program nezmizel. Regionální síť spojenců Teheránu nezmizela. Izraelské bezpečnostní obavy nezmizely. A evropská závislost na stabilních globálních energetických trasách také nezmizela.
Proto je reakce Bruselu opatrně optimistická. Evropa vítá konec drahé války, ale ví, že skutečná cena se ukáže až v příštích týdnech. Pokud dohoda vydrží, může otevřít prostor pro širší jednání o bezpečnosti Blízkého východu. Pokud selže, bude to jen další epizoda v konfliktu, který se opakovaně vrací v nové podobě.
Pro světovou ekonomiku je teď nejdůležitější, aby se Hormuz skutečně otevřel a zůstal otevřený. Pro diplomacii bude ještě těžší úkol: zajistit, aby se z ticha zbraní nestalo jen krátké nadechnutí před další krizí.
