Evropská komise, členské státy, finanční instituce a energetické firmy podepsaly 26. června první celoevropskou trojstrannou dohodu zaměřenou na ukládání energie. Unie podle ní potřebuje do roku 2030 dosáhnout přibližně 200 gigawattů úložného výkonu, zatímco na začátku roku 2026 disponovala podle použitého evropského přehledu zhruba 55 gigawatty. Dohoda má urychlit výstavbu bateriových systémů, přečerpávacích elektráren, tepelných zásobníků a dalších technologií, které dokážou odebrat elektřinu v době přebytku a vrátit ji do sítě při vyšší spotřebě.

Gigawatty nejsou gigawatthodiny

Oficiální evropský cíl je vyjádřen jako 200 gigawattů, tedy okamžitý výkon, který mohou úložiště dodat nebo přijmout. Úložiště o výkonu jednoho gigawattu a kapacitě čtyř gigawatthodin může například teoreticky dodávat plný výkon po dobu čtyř hodin. Bez obou údajů proto nelze posoudit, zda je systém vhodný pouze k vyrovnání večerní špičky, nebo také k překlenutí několika dnů bez dostatku větru a slunce.

Zmatek je patrný i v národních závazcích. Některé státy je uvádějí v megawattech výkonu, jiné v megawatthodinách uložené energie a další kombinují obě veličiny. Česko se zavázalo k dodatečnému výkonu jednoho gigawattu v období 2026 až 2028. Itálie naproti tomu oznámila deset tisíc megawatthodin, aniž by ve stejné tabulce uvedla odpovídající výkon.

Ani výchozí hodnota není ve všech statistikách stejná. Aktuální politické materiály Komise pracují s přibližně 55 gigawatty instalovaného výkonu v EU. Evropský monitor trhu s ukládáním energie však při započtení všech sledovaných technologií a širšího evropského trhu uvádí za konec roku 2025 výkon 102,7 gigawattu.

Rozdíl pravděpodobně vychází z odlišného geografického rozsahu, metodiky a započítávání přečerpávacích elektráren, domácích baterií nebo jiných typů skladování. Tvrzení, že Evropa hodlá kapacitu přesně ztrojnásobit, je proto spíše politickou zkratkou než čistým statistickým srovnáním.

KomentářeKomentáře

Soláry, baterie, roboti i chemie. Pět sektorů, kde má Čína Evropu v hrsti

Solární přebytek v poledne, plyn večer

Potřeba úložišť roste s tím, jak se mění struktura evropské výroby elektřiny. Solární elektrárny dodávají nejvíce energie kolem poledne, kdy nemusí být spotřeba nejvyšší. Ve večerních hodinách jejich výkon rychle klesá, zatímco poptávka domácností a firem zůstává vysoká.

Bez baterií, přečerpávacích elektráren, řízení spotřeby a dostatečně propojených sítí musí provozovatelé část levné výroby omezovat. Později pak zapínají plynové elektrárny nebo dovážejí elektřinu z jiných regionů. Mezinárodní energetická agentura upozorňuje, že omezování obnovitelných zdrojů i počet hodin se zápornými cenami v řadě evropských zemí rychle rostou. V Irsku muselo být v dubnu 2024 kvůli nedostatku přenosové nebo úložné kapacity omezeno 11 procent proměnlivé výroby z obnovitelných zdrojů.

Úložiště mohou přebytečnou energii odebrat ve chvíli, kdy je levná nebo má dokonce zápornou cenu, a prodat ji později. Tím pomáhají stabilizovat síť, omezují náklady na regulaci a zvyšují množství elektřiny, které je možné získat ze stávajících solárních a větrných elektráren.

Není ale přesné tvrdit, že záporné velkoobchodní ceny jsou automaticky výhrou pro spotřebitele. Většina domácností nemá smlouvu přímo navázanou na hodinové burzovní ceny a konečný účet obsahuje také distribuční poplatky, daně a další regulované složky. Průměrná cena elektřiny pro domácnosti v EU zůstala ve druhé polovině roku 2025 na 28,96 eura za 100 kilowatthodin a nadále převyšovala úroveň před energetickou krizí.

Skryté bohatstvíSkryté bohatství

Evropa sedí na pokladu z odpadu. Staré mobily a baterie mohou nahradit polovinu dovozu surovin

Baterie zvládnou hodiny, ne celou zimu

Většina současných lithium-iontových baterií je vhodná především pro vyrovnávání výroby a spotřeby během několika hodin. Dokáže přesunout solární energii z odpoledne do večera, poskytovat rychlou rezervu nebo pomáhat udržovat stabilní frekvenci sítě.

Mnohem obtížnější je překlenout několik dnů či týdnů s nízkou výrobou větrných a solárních elektráren. Tyto situace, označované německým termínem Dunkelflaute, vyžadují dlouhodobé skladování, větší propojení mezi státy, řízení spotřeby nebo další zdroje schopné vyrábět bez ohledu na počasí.

Modelová studie publikovaná v časopise Nature Communications ukazuje, že extrémně dlouhá období slabého větru a slunce určují potřebnou velikost dlouhodobých zásobníků. Zároveň potvrzuje, že množství potřebného skladování může výrazně omezit silnější přenosová síť, která umožní přesouvat elektřinu mezi regiony s odlišným počasím.

Úložiště mohou snížit také spotřebu zemního plynu. Přestože plyn v roce 2025 zajišťoval zhruba 17,6 procenta výroby elektřiny v EU, kvůli principu mezní ceny určoval velkoobchodní cenu přibližně v polovině obchodních hodin. Každá večerní špička, kterou pokryje uložená solární nebo větrná elektřina místo plynové elektrárny, proto může omezit nejen dovoz paliva, ale také tlak na cenu celého trhu.

Samotná bateriová úložiště však nemohou Evropu ochránit před každou energetickou krizí. Nevyřeší výpadek dodávek ropy pro dopravu, nedostatek LNG pro průmysl ani dlouhodobé problémy s výrobou během chladné a bezvětrné zimy. Mohou ale zmenšit množství plynu, které je potřeba pro každodenní vyrovnávání elektrické soustavy, a tím snížit vystavení Evropy výkyvům světových cen.

Solární energie bez sítěSolární energie bez sítě

Obrat v energetice: DNA baterie se nabíjí přímo ze Slunce, energii ukládá na celé roky

Politická dohoda není závazek stavět

Trojstranná evropská dohoda nemá právně závazný charakter. Sedmnáct zemí zatím odevzdalo konkrétní přísliby a dalších pět je má doplnit do konce roku 2026. Komise zároveň odhaduje, že pro splnění potřeby roku 2030 by muselo každoročně přibývat přibližně 30 gigawattů úložného výkonu.

Výstavbu ale stále brzdí pomalé povolování, čekání na připojení k síti a pravidla, podle nichž mohou provozovatelé úložišť platit síťové poplatky při odběru i při následném dodání elektřiny. Bez úpravy těchto podmínek nemusí ani rychlý pokles cen baterií stačit k tomu, aby vzniklo potřebné množství projektů.

Evropská energetická bezpečnost proto nestojí na jediné technologii. Krátkodobé baterie musí doplnit přečerpávací elektrárny, tepelné zásobníky, dlouhodobé ukládání, silnější přenosové sítě, propojení členských států, pružnější spotřeba a dostatek stabilních zdrojů.

Úložiště nejsou zárukou, že další energetická krize nepřijde. Jsou ale jednou z podmínek, aby při příštím geopolitickém nebo cenovém šoku Evropa nemusela pálit drahý dovážený plyn jen proto, že nedokázala uchovat elektřinu vyrobenou o několik hodin dříve.