Evropa bude rozdávat 131 miliard na obranu. Teď se hádá, komu je vůbec dovolí získat
Shutterstock.com
Evropa bude rozdávat 131 miliard na obranu. Teď se hádá, komu je vůbec dovolí získat
Francie prosazuje, aby stovky miliard eur z příštího rozpočtu Evropské unie ve větší míře podporovaly zbraně a technologie vyrobené v Evropě. Proti příliš přísným pravidlům se ale postavila skupina dvanácti členských států včetně Německa, Itálie, Nizozemska a severských zemí. Nechtějí evropský obranný průmysl oslabit, žádají ale, aby se k zakázkám financovaným z EU mohli za určitých podmínek dostat také spojenci jako Británie nebo Kanada. Česko mezi signatáři není.
šéfredaktor
V Evropské unii se otevírá jeden z nejdůležitějších sporů o budoucnost evropského zbrojení: kde mají končit evropské obranné peníze.
Francie chce, aby se pravidla takzvané evropské preference, která už platí u některých současných obranných programů, přenesla také do nového víceletého rozpočtu Unie na roky 2028 až 2034.
Proti příliš úzkému pojetí se nyní postavilo dvanáct zemí – Německo, Rakousko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie, Lotyšsko, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Švédsko a Slovinsko. Ve společném neformálním dokumentu argumentují tím, že evropské obranné projekty musí zůstat otevřené důvěryhodným partnerům mimo EU.
„Otevřenost účasti třetích zemí je velmi důležitým signálem našim spojencům a partnerům mimo Evropskou unii,“ uvádí dokument citovaný Euractivem.
Dvanáctka zároveň argumentuje interoperabilitou vojenského vybavení, větším objemem společných zakázek a odolnějšími dodavatelskými řetězci. Podle ní by například státy Evropského hospodářského prostoru a Ukrajina měly mít v obranných programech automatický přístup bez nutnosti uzavírat další asociační dohodu.
Francie: evropské peníze mají snižovat závislost
Francouzská pozice vychází z opačné úvahy.
Pokud evropský daňový poplatník financuje budování evropské obrany, mají podle Paříže peníze současně pomáhat vytvořit výrobní kapacity přímo v Evropě a snížit závislost na zahraničních dodavatelích.
Prezident Emmanuel Macron letos při jednání o budoucím evropském rozpočtu zařadil „evropskou preferenci v obraně“ mezi francouzské priority společně s investicemi do vesmíru, umělé inteligence, kvantových technologií a dalších strategických oblastí.
Francouzský ministr pro evropské záležitosti Benjamin Haddad dlouhodobě argumentuje tím, že peníze evropských daňových poplatníků mají podporovat evropskou obrannou průmyslovou autonomii a snižovat především závislost na Spojených státech.
Paříž by proto chtěla jako vzor použít už existující programy SAFE a EDIP.
Pravidlo 65 procent už dnes existuje
Francouzský návrh nevzniká na zelené louce.
Program SAFE, který poskytuje členským zemím až 150 miliard eur levných dlouhodobých úvěrů na obranné nákupy, už stanovuje, že nejvýše 35 procent hodnoty komponent může pocházet mimo EU, státy EHP/EFTA a Ukrajinu. Jinak řečeno, minimálně 65 procent komponent musí pocházet z tohoto evropského a ukrajinského prostoru.
Podobná pravidla obsahuje i European Defence Industry Programme – EDIP. Firmy využívající jeho podporu musejí mít své výkonné vedení a klíčovou infrastrukturu v EU a nejméně 65 procent nákladů na komponenty musí pocházet z EU nebo přidružených zemí. U některých složitějších zbraňových systémů musí mít evropský výrobce zároveň kontrolu nad konstrukcí tak, aby ji nemohla blokovat třetí země.
Právě ochrana takzvané design authority je pro obranný průmysl zásadní. Pokud výrobce potřebuje souhlas zahraniční vlády například ke změně komponenty, modernizaci nebo dalšímu exportu systému, evropská armáda nemusí mít nad zakoupeným vybavením plnou kontrolu.
Francie chce, aby se podobná logika stala základem i pro budoucí velké unijní fondy.
Ve hře je 131 miliard eur na obranu a vesmír
Spor není akademický. V příštím evropském rozpočtu půjde o násobně větší peníze než dnes.
Evropská komise navrhla pro období 2028 až 2034 nový European Competitiveness Fund. Samotný fond má mít přibližně 234 miliard eur a společně s programem Horizon Europe za 175 miliard má vytvořit balík přibližně 409 miliard eur na konkurenceschopnost, výzkum a strategické technologie.
Jen pro oblast obrany, bezpečnosti a vesmíru Komise navrhuje 131 miliard eur, tedy přibližně pětinásobek srovnatelného financování v současném rozpočtovém období.
Právě u těchto peněz se nyní rozhoduje, jak široký okruh firem na ně bude moci dosáhnout.
Francouzská představa by více prostředků koncentrovala uvnitř evropské průmyslové základny. Dvanáct států naopak varuje, že příliš přísná pravidla mohou Evropu odstřihnout od dodavatelů ze zemí, které jsou současně vojenskými spojenci.
Británie a Kanada jsou hlavní test
Spor je nejviditelnější na Británii a Kanadě.
Británie po brexitu není členským státem EU, má ale jeden z největších evropských obranných průmyslů a s Unií podepsala bezpečnostní a obranné partnerství. Kanada je členem NATO a evropské obranné dodavatelské řetězce jsou s jejími firmami také propojené.
Současný SAFE proto není absolutně uzavřený.
Ukrajina a země EHP/EFTA mohou do společných nákupů vstupovat přímo. Země s bezpečnostním a obranným partnerstvím s EU se mohou zapojovat a následně uzavírat další dohody, které otevřou jejich průmyslu širší přístup. Kanada letos takovou dohodu jako první mimoevropská země skutečně uzavřela.
Británie, Kanada, Japonsko, Jižní Korea nebo Austrálie tak představují přesně typ partnerů, o které se vede nynější debata.
Dvanáct signatářů argumentuje tím, že větší otevřenost může zvýšit počet výrobců schopných soutěžit o zakázky, umožnit větší výrobní série a současně zachovat kompatibilitu evropských armád s ostatními členy NATO.
Německo a Itálie ukazují, že spor není černobílý
Zajímavé je složení koalice proti příliš přísné francouzské variantě.
Dokument podepsalo Německo, přestože Berlín jen v červenci ve společném prohlášení s Paříží podpořil budování silnější evropské obranné průmyslové základny a snižování strategických závislostí. Francie a Německo se tehdy shodly na rozvoji evropského obranného průmyslu.
Podobné je to u Itálie. Francouzsko-italské prohlášení z června výslovně podporovalo „dohodnutá kritéria evropské preference“, která současně umožní spolupráci s partnery.
Rozdělení proto není jednoduchým sporem mezi zeměmi, které chtějí podporovat evropské zbrojovky, a zeměmi, které to odmítají.
Debata je především o míře ochrany: kolik evropských peněz má zůstat uvnitř EU a jak široké výjimky dostanou důvěryhodní spojenci.
Česko mezi dvanáctkou není. Z toho ale nelze vyvozovat francouzský tábor
Česká republika mezi dvanácti signatáři dokumentu zveřejněného Euractivem není.
To samo o sobě ale neznamená, že Praha podporuje francouzskou představu přísnější evropské preference. Ve veřejně dostupných podkladech není u tohoto konkrétního non-paperu stanovisko české vlády uvedeno.
Česko se přitom už současných pravidel evropské preference přímo účastní. V programu SAFE má schválený úvěr až 2,06 miliardy eur, z něhož může 309 milionů eur získat jako předfinancování.
Také český průmysl má na evropské preferenci vlastní ekonomický pohled. Svaz průmyslu a dopravy letos podpořil její použití v jasně definovaných strategických oblastech, současně ale varoval před plošnou evropskou preferencí a žádal zachování otevřenosti vůči důvěryhodným partnerům.
Washington chce místo „Made in Europe“ spíš „Made with Europe“
Do sporu navíc vstupují Spojené státy.
Podle Euractivu americká administrativa v samostatném neformálním dokumentu evropským zákonodárcům navrhla, aby se místo principu „European preference“ používal otevřenější přístup označovaný jako „made with Europe“ nebo „made in NATO“. Washington argumentuje tím, že příliš přísná kritéria mohou oslabit společnou transatlantickou obrannou průmyslovou základnu.
Francouzská odpověď vychází z opačného ekonomického problému.
Evropa během posledních let rychle navyšuje výdaje na obranu. Pokud ale velká část nových peněz skončí u výrobců mimo kontinent, nemusí podle Paříže samotné zvýšení rozpočtů vytvořit evropské výrobní kapacity potřebné pro dlouhodobou strategickou autonomii.
