Evropská komise doporučila na tři roky neuplatňovat část sankcí za metan. Pravidla ale dál platí a Česko patřilo k hlavním zastáncům odkladu.
Shutterstock.com
Česko tlačilo na odklad. Brusel chce na tři roky vypnout sankce za metan
Evropská komise doporučila členským státům, aby během let 2027 až 2029 neuplatňovaly sankce za vybraná porušení pravidel, která mají dovozce ropy, zemního plynu a uhlí přimět ke kontrole emisí metanu u zahraničních producentů. Brusel krok vysvětluje potřebou zabránit výpadkům dodávek v době zvýšeného geopolitického napětí.
msk
Nejde však o zrušení ani formální odklad evropského nařízení. Povinnosti zůstávají v platnosti a dovozci je mají plnit. Komise pouze využila ustanovení, podle něhož národní sankce nesmějí ohrozit bezpečnost energetických dodávek, a vydala členským státům právně nezávazné doporučení k jejich vymáhání. Podrobnosti obsahuje doporučení k článku 33 metanového nařízení.
Praktický výsledek je přesto významný. Dovozní pravidla mají začít v rozhodující části fungovat 1. ledna 2027, ale za jejich porušení nemusí během prvních tří let následovat finanční postih. Evropská regulace tak bude stát především na dobrovolném přizpůsobování kontraktů, spolupráci dodavatelů a ochotě členských zemí vyžadovat nápravu jinými prostředky.
Zákon chce sledovat metan ještě před evropskou hranicí
Metanové nařízení přijaté v roce 2024 zavádí evropská pravidla pro měření, vykazování a ověřování emisí v energetice. U domácích provozů řeší úniky z ropných a plynových zařízení, rutinní vypouštění a spalování plynu i emise z aktivních a opuštěných uhelných dolů.
Významná část regulace míří také za hranice Unie. Evropa většinu ropy a plynu dováží a podstatná část souvisejících emisí tak nevzniká na jejím území, ale při těžbě a zpracování v producentských státech. Podle Mezinárodní energetické agentury byly emise spojené s evropským dovozem fosilních paliv v roce 2025 téměř dvojnásobné proti emisím z domácího evropského sektoru.
Od ledna 2027 mají dovozci u nových a obnovených kontraktů prokazovat, že zahraniční producent používá systém měření, reportingu a nezávislého ověřování srovnatelný s evropskými pravidly. Od srpna 2028 mají hlásit také metanovou intenzitu dováženého paliva. Od srpna 2030 mají nové kontrakty splňovat maximální limit metanové intenzity, který teprve stanoví Komise. Přesný harmonogram zveřejňuje Evropská komise.
Komise současně vydala dobrovolné vzorové smluvní doložky. Ty mají evropským dovozcům pomoci získat od zahraničních dodavatelů data, právo na ověření informací nebo možnost upravit smlouvu při změně regulačních požadavků. Nejde však o právní ochranu před sankcí ani o náhradu splnění nařízení.
Česko stálo v čele odporu
Proti rychlému zavedení pravidel vystupovaly Spojené státy, Katar, Alžírsko a Nigérie i velké ropné a plynárenské společnosti. Argumentovaly tím, že zahraniční producenti nemají potřebná data, evropské požadavky nelze jednoduše přenést na složité globální dodavatelské řetězce a právní nejistota může odrazovat dodavatele od uzavírání dlouhodobých smluv s evropskými odběrateli.
Obdobnou argumentaci převzala část členských států. Na červnovém jednání ministrů energetiky otevřelo dopady regulace na bezpečnost dodávek dvanáct zemí včetně Česka, Slovenska, Polska, Itálie, Nizozemska a Rakouska. Předchozí iniciativu požadující nejméně tříletý odklad vedly především Praha a Bratislava. Oficiální přehled účastníků zveřejnila Rada Evropské unie.
Česká vláda upozorňovala hlavně na dosud nedokončenou metodiku, obtížnou dohledatelnost emisí v celém dodavatelském řetězci a možné omezení výběru dodavatelů. Premiér Andrej Babiš už v dubnu v dopise evropským lídrům upozornil, že metodika maximální metanové intenzity pro období po roce 2030 ještě není jasně stanovena.
Doporučení Komise ale jde méně daleko, než státy a průmysl požadovaly. Povinnosti neposouvá, text nařízení nemění a národní úřady jím nejsou právně vázány. Sdružení producentů ropy a plynu proto tvrdí, že podniky potřebují skutečnou novelu, nikoli pouze nezávazný výklad.
Spor o to, zda regulace ohrožuje dodávky
Ekologické organizace odmítají, že by přísnější kontrola metanu musela vést k nedostatku plynu. Podle Climate Action Network Europe je na světovém trhu dostatek produkce, která by požadavky mohla splnit, a tříleté sankční prázdniny dávají výhodu dodavatelům s vysokými emisemi. Organizace požaduje, aby členské státy i přes doporučení Komise zavedly důsledné systémy sankcí.
Metan přitom není okrajovou částí klimatické debaty. Podle IEA odpovídá zhruba za 30 procent oteplení od začátku průmyslové revoluce. Fosilní průmysl v roce 2025 vypustil asi 124 milionů tun metanu a přibližně 70 procent těchto emisí by bylo možné omezit pomocí už dostupných technologií. Více než 35 milionů tun by šlo odstranit bez čistých dodatečných nákladů, protože zachycený plyn lze prodat nebo využít.
Právě tím se spor komplikuje. Energetické firmy mají pravdu, že povinnost získávat ověřená data od producentů v jiných jurisdikcích může být smluvně i administrativně náročná. Současně ale nejde o technický problém, který by vyžadoval nový vědecký průlom. Úniky lze měřit, netěsnosti opravit a zbytečně vypouštěný plyn zachytit.
Brusel se tak snaží udržet zákon a současně oddálit okamžik, kdy začne skutečně bolet. Výsledkem je kompromis typický pro evropskou energetickou politiku: pravidla budou platit, firmy je mají dodržovat, ale první tři roky jim za část porušení nemusí hrozit pokuta.
