Čína zaplavuje Evropu levným zbožím. Brusel chystá cla ještě před říjnem
Shutterstock.com
Miliarda eur denně v minusu. EU chce zkrotit obchod s Čínou
Evropská unie přestává spoléhat pouze na vyjednávání s Čínou. Evropská komise připravuje jednostranná opatření, která mají ještě před říjnem omezit příliv levného čínského zboží a chránit evropské továrny.
šéfredaktor
„Samotný dialog nebude stačit,“ prohlásil před europoslanci zástupce generálního ředitele obchodního útvaru Evropské komise Denis Redonnet. Podle něj je velmi pravděpodobné, že Unie v příštích týdnech přijme další ochranná opatření.
Brusel chce postupovat souběžně. Na jedné straně bude s Pekingem jednat o snížení obchodní nerovnováhy, na straně druhé začne konkrétní odvětví chránit prostřednictvím cel, kvót a antidumpingových řízení.
Pod tlakem se nacházejí především evropské ocelárny, chemické podniky, výrobci obráběcích strojů, elektroniky a části automobilového průmyslu.
Miliarda eur denně v minusu
Obchodní vztah mezi Evropskou unií a Čínou je stále jednostrannější. EU z Číny dováží podstatně více zboží, než na tamní trh vyváží.
Jen v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhl evropský deficit v obchodu se zbožím s Čínou 98 miliard eur. To odpovídá více než miliardě eur každý den.
Dovoz z Číny v tomto období vzrostl proti předchozímu čtvrtletí o 3,4 procenta, zatímco evropský vývoz do Číny klesl o 4,8 procenta. Největší schodky vznikají u strojů, vozidel, elektrických zařízení a dalšího průmyslového zboží.
Problémem podle Bruselu není pouze samotný objem čínského exportu. Evropská komise dlouhodobě tvrdí, že některá odvětví těží ze státních dotací, zvýhodněných úvěrů, levnější energie a dalších forem podpory, které evropským firmám nejsou dostupné.
Čínské společnosti tak mohou vyrábět více, než dokáže domácí trh spotřebovat, a přebytečnou produkci nabízet v zahraničí za ceny, jimž evropští výrobci obtížně konkurují.
Ocel byla první
Nejviditelnějším příkladem nového evropského přístupu je ochrana ocelářství.
Od začátku července Unie snížila objem oceli, který lze dovézt bez dodatečného cla, přibližně o 47 procent. Roční bezcelní kvóta nově dosahuje 18,3 milionu tun.
Pokud dovoz stanovený objem překročí, uplatní se padesátiprocentní clo. Předchozí sazba činila 25 procent. Nová pravidla se vztahují na třicet skupin ocelářských výrobků.
Komise tvrdí, že opatření reaguje na celosvětovou nadvýrobu, která stlačuje ceny a ohrožuje evropské hutě. Čína není jediným státem, jehož vývoz pravidla zasahují, její obří výrobní kapacita ale patří k hlavním zdrojům tlaku na globální trh.
Podobný systém celních kvót by mohl být použit také v dalších odvětvích. Brusel nyní posuzuje, kde prudký růst dovozu působí evropským výrobcům největší škody.
Každý výrobek zvlášť
Vedle širokých ochranných opatření chce Komise pokračovat v obraně trhu výrobek po výrobku.
U antidumpingového řízení zkoumá, zda se dovážené zboží v Evropě neprodává za uměle nízké ceny. Antisubvenční šetření se naopak zaměřuje na státní podporu, která může zahraničním výrobcům poskytovat nespravedlivou výhodu.
Pokud Komise porušení pravidel prokáže, může na konkrétní produkt zavést dodatečné clo.
EU už tímto způsobem zasáhla například proti čínským elektromobilům a pneumatikám. Nově zahájila také vyšetřování dovozu pekingských kachen.
Právě tento zdánlivě okrajový případ ukazuje, jak široce chce Brusel postupovat. Pět evropských producentů si stěžovalo, že levné čínské dovozy snižují ceny, objem prodeje a tržní podíl evropského odvětví.
Nejde tedy jen o automobily, solární panely nebo baterie. Obchodní konflikt se může postupně rozšířit od těžkého průmyslu až k potravinářství.
Členské státy táhnou různými směry
Komise však nemůže některá ochranná opatření prosadit bez podpory většiny členských zemí. A právě zde naráží na zásadní problém.
Zájmy jednotlivých států se výrazně liší.
Země s rozsáhlým průmyslem, jako jsou Německo, Francie, Itálie, Česko nebo Slovensko, mají důvod chránit domácí továrny a pracovní místa. Zároveň ale mohou mít silné exportéry závislé na čínském trhu.
Jiné státy nemají tak rozsáhlou průmyslovou výrobu a levný čínský dovoz pro ně znamená nižší ceny pro spotřebitele, stavebnictví nebo firmy, které čínské komponenty používají ve vlastní produkci.
Clo sice může pomoci evropské ocelárně, současně ale zdraží materiál automobilce, stavební firmě nebo výrobci domácích spotřebičů.
„Státy mohou upřednostňovat zájmy uživatelů před zájmy výrobců,“ připustil Redonnet.
Brusel proto připravuje také mechanismus solidarity, který by měl pomoci zemím nejvíce zasaženým prudkým růstem čínského dovozu. Jeho konkrétní podoba zatím nebyla zveřejněna.
Evropa nechce zopakovat chybu se solárními panely
V evropské debatě stále silněji zaznívá obava, že se může opakovat vývoj, který zničil velkou část domácí výroby solárních panelů.
Evropa patřila na začátku tohoto století mezi přední výrobce fotovoltaických technologií. Čínské podniky ale díky rozsahu výroby, levnějším vstupům a státní podpoře postupně převzaly většinu trhu.
Evropské firmy nedokázaly cenově konkurovat a řada továren skončila. Unie nyní čínské panely potřebuje pro vlastní energetickou transformaci, zároveň je ale na jejich dodávkách strategicky závislá.
Podobný scénář nechce Brusel připustit u baterií, elektromobilů, strojírenství, chemie nebo průmyslové elektroniky.
Ochranná opatření ale přicházejí se zpožděním. Čína už v řadě těchto odvětví vybudovala rozsah výroby, dodavatelské řetězce a technologické know-how, kterému evropské firmy čelí jen obtížně.
Peking může odpovědět
Tvrdší evropský postup s sebou nese riziko odvety.
Po zavedení evropských cel na elektromobily Čína zahájila obchodní řízení proti evropskému brandy, vepřovému masu a mléčným výrobkům. Další omezení mohou zasáhnout evropské automobilky, zemědělce nebo výrobce luxusního zboží.
Peking opakovaně varuje, že opatření namířená proti čínskému exportu nezůstanou bez reakce. Čína přitom disponuje další významnou pákou: kontroluje velkou část světového zpracování vzácných zemin a výroby permanentních magnetů potřebných pro automobily, elektroniku, větrné elektrárny i obranný průmysl.
Evropa se proto snaží o takzvané snižování rizik, nikoli úplné odstřižení od Číny. Chce omezit závislost v nejcitlivějších oblastech, aniž by přerušila obchodní vztahy s druhou největší ekonomikou světa.
Hranice mezi ochranou průmyslu a rozjezdem obchodní války je ale stále tenčí.
Říjen jako poslední termín
Eurokomisař pro obchod Maroš Šefčovič zahájil s čínským protějškem Wang Wen-tchaem jednání na konci června. Do října, kdy má evropský komisař navštívit Čínu, chce Brusel vidět konkrétní výsledky.
EU požaduje zejména omezení čínských průmyslových přebytků, lepší přístup evropských firem na čínský trh a ústup od některých státních podpor a obchodních překážek.
Komise ale dává najevo, že nebude do října pouze čekat. Jednotlivá opatření může zavádět průběžně podle toho, kde vyhodnotí největší riziko pro evropskou výrobu.
Evropská obchodní politika se tím posouvá od opatrného dialogu k aktivnější průmyslové obraně.
Otázkou už není, zda Brusel proti čínskému dovozu zasáhne. Rozhoduje se, která odvětví ochrání jako první, jak vysokou cenu za to zaplatí spotřebitelé a jak tvrdě odpoví Peking.
