Množství energie na osobu celosvětově ubývá. Světová ekonomika proto bude muset fungovat s omezenějšími zdroji než v minulosti
Shutterstock.com
Limity rozvoje
Největší problém světa – na každého člověka připadá stále méně energie
Zvlášť znepokojivý je vývoj u klíčových paliv, jako jsou diesel či letecké palivo. Právě ta jsou nezbytná pro globální obchod i výrobu potravin. Podle analytiků tak svět začíná narážet na energetické limity.
editor
Jedním z největších – ale zároveň málo diskutovaných – problémů současné ekonomiky je klesající množství energie dostupné na jednoho člověka. Přestože celková světová spotřeba energie stále roste, tempo růstu nestačí držet krok s růstem populace.
Výsledkem je situace, kdy na každého obyvatele planety připadá méně energie než dříve. A protože prakticky všechny části ekonomiky – od průmyslu přes dopravu až po zemědělství – energii potřebují, může tento trend postupně brzdit růst životní úrovně i hospodářství.
Historie přitom naznačuje, že období slabého růstu energetické spotřeby často doprovázely hospodářské krize, konflikty nebo velké politické změny.
Naopak doby rychlého růstu energie – například po druhé světové válce – byly spojeny s rychlou industrializací a ekonomickým rozvojem. Upozorňuje na to analýza ekonomického webu Oilprice.com.
Analýza dat do roku 2024 ukazuje, že růst světové energetické spotřeby v posledním desetiletí výrazně zpomalil. V přepočtu na obyvatele je nárůst minimální, což znamená, že ekonomika se postupně dostává do situace „nedostatku“.
Zvláštní obavy vyvolává vývoj u některých klíčových paliv. Dodávky dieselu a leteckého paliva, které jsou zásadní pro mezinárodní dopravu a logistiku, rostou ještě pomaleji než celková spotřeba energie. V přepočtu na populaci dokonce od roku 2015 klesají.
To může mít zásadní dopady. Diesel je totiž nezbytný nejen pro přepravu zboží přes oceány, ale také pro moderní zemědělství, zdůrazňuje Oilprice.com.
Bez něj fungují traktory, kombajny i přeprava potravin mnohem hůře. Alternativní zdroje energie, jako jsou větrné nebo solární elektrárny, zatím tyto role nahradit nedokážou.
Dalším problémem je struktura energetiky. Elektřina tvoří přibližně pětinu celkové spotřeby energie a její růst se navíc odehrává především mimo vyspělé ekonomiky. V mnoha bohatých zemích, včetně USA či části Evropy, výroba elektřiny na obyvatele v posledních letech stagnuje nebo klesá.
To komplikuje plány na rozsáhlou elektrifikaci dopravy či průmyslu. Přechod na elektřinu totiž vyžaduje nejen více výroby energie, ale také velké množství surovin – například mědi, stříbra, platiny nebo vzácných zemin. Ty však většinou těží jiné státy, často mimo západní svět.
Rostoucí konkurence v globálním závodě o zdroje tak může zvyšovat geopolitické napětí. Některé země už zavádějí exportní omezení na klíčové minerály nebo posilují vlastní těžbu.
Energetická otázka proto není jen technickým problémem energetiky. Dotýká se ekonomického růstu, průmyslové výroby i mezinárodní politiky. Pokud se totiž energie na osobu dlouhodobě snižuje, znamená to, že světová ekonomika bude muset fungovat s omezenějšími zdroji než v minulosti.
