Letecký pohled na těžký ropný tanker plující přes otevřený oceán
Shutterstock.com
Spojenci USA sahají po ruské a íránské ropě – energetická krize rozbíjí světové aliance
Krize kolem Hormuzského průlivu spustila v Asii boj o energetické přežití. Japonsko, Jižní Korea, Thajsko i Filipíny rychle přehodnocují své dodavatelské řetězce a posilují kontakty s řadou států včetně těch, na které USA uvalují sankce.
editor
Uzavření Hormuzského průlivu po americko-izraelských úderech na Írán zásadně narušilo tok světové ropy. Tímto klíčovým bodem prochází zhruba pětina globálních dodávek ropy a významná část LNG. Vysoké ceny a výpadky dodávek zasáhly zejména asijské ekonomiky, které jsou na dovozu silně závislé.
Ačkoliv USA mezitím vyjednaly křehké příměří a deklarovaly snahu o znovuotevření průlivu, reálný provoz zůstává omezený. Írán zároveň naznačuje, že konflikt není ukončen, a pohyb tankerů je stále velmi slabý.
Asijské státy proto začaly jednat samostatně. Filipíny vyhlásily energetickou nouzi a poprvé po letech nakupují ruskou ropu. Japonsko uvolnilo strategické zásoby a zároveň jedná s Íránem o bezpečnosti přepravy.
Jižní Korea vysílá do Teheránu speciálního vyslance a zároveň hledá nové zdroje v Kazachstánu, Ománu či Saúdské Arábii. Část zemí dokonce obnovila energetické kontakty s Čínou, píše CNN.
Podle expertů jde o zásadní posun v chování spojenců USA. Státy tzv. amerického bezpečnostního deštníku začínají více „hedgovat“ – tedy kombinovat nákupy od USA s posilováním vztahů s jejich geopolitickými soupeři, aby snížily riziko budoucích výpadků.
Situace zároveň posiluje roli Ruska a Íránu, kteří navzdory sankcím těží z vysokých cen a zvýšené poptávky. Odhady mluví o miliardových dodatečných příjmech z ropy i poplatků za tranzit přes průliv.
Výhodu získává i Čína, která díky zásobám, potrubním systémům a diplomatickým kanálům dokáže lépe stabilizovat vlastní spotřebu a současně nabídnout pomoc regionálním partnerům. To jí může dlouhodobě posílit vliv v Asii.
Energetická krize tak podle analytiků nepřepisuje jen obchodní toky, ale i samotnou strukturu aliancí v indo-pacifickém regionu – a testuje limity amerického vlivu.