Olympijský příklad ukazuje, že dosažení „100procentně čisté“ elektřiny je dnes často kombinací skutečné výroby a účetních nástrojů
koláž Hrot24 / Shutterstock.com / Český olympijský tým (oficiální PR) / oficiální web Martiny Sáblíkové (publikováno se svolením)
Papír vs. realita
Pohádka o zelené olympiádě. „Čisté“ hry pomohly stvořit nákupy uhlíkových kreditů
Případ olympiády v Miláně a Cortině znovu otevírá debatu o tom, nakolik uhlíkové offsety skutečně snižují emise – a nakolik umožňují firmám vykazovat čistou energii bez toho, aby ji fyzicky odebíraly.
editor
Zimní olympijské hry jsou minulostí, jejich energetický dodavatel Enel si ale připisuje výrazný úspěch: dodávku stoprocentně nízkouhlíkové elektřiny pro hry i paralympiádu. Háček spočívá v tom, že část této „čistoty“ byla zajištěna prostřednictvím uhlíkových kreditů, upozorňuje server Oilprice.com.
Enel uvedl, že během her dodával 85 GWh elektřiny. Ne vše však pocházelo z větrných a solárních zdrojů. Část energie byla vyrobena v běžných zdrojích základního zatížení a následně „vyčištěna“ pomocí takzvaných záruk původu (Guarantees of Origin, GO).
Každý certifikát GO odpovídá jedné MWh elektřiny vyrobené z nízkouhlíkových zdrojů s výjimkou jádra. Elektřina samotná však nemusí být fyzicky dodána tomu, kdo certifikát koupí. Slouží jako účetní doklad, že někde byla vyrobena čistá energie, která má vykompenzovat emise spojené se skutečně odebranou elektřinou.
Podobně fungují i další uhlíkové offsety – od projektů výsadby stromů po ochranu přírody. Jejich cílem je vyrovnat emise vzniklé jinde. Trh s offsety měl v posledních letech rychle růst, nadšení ale ochladila vyšetřování, která zpochybnila skutečný přínos některých projektů. Přísnější dohled i kritika ze strany klimatických aktivistů následně trh utlumily.
Kritici namítají, že nákup kreditů sám o sobě nesnižuje fyzickou spotřebu fosilních paliv. Firmy tak mohou vykazovat „čistou“ spotřebu, aniž by se reálně změnil energetický mix v síti.
I výroční zpráva Enelu ukazuje, jak složité je dosáhnout plně obnovitelného zásobování. V roce 2025 pocházelo 66 procent elektřiny vyrobené společností z nízkouhlíkových zdrojů.
Polovinu z toho tvořila vodní energie, 17 procent geotermální zdroje a pouze 10 procent vítr a slunce. Právě vodní energie přitom zůstává mimo hlavní investiční proud, který se soustředí především na větrné a solární projekty.
Enel nyní plánuje investovat do roku 2028 zhruba 53 miliard eur, z toho 20 miliard do rozvoje větrných a solárních elektráren. Cílem je přidat asi 15 GW nové kapacity, převážně v Evropě. Společnost zároveň oznámila akvizici 830 MW větrných a solárních zdrojů v USA.
Olympijský příklad tak ukazuje, že dosažení „100procentně čisté“ elektřiny je dnes často kombinací fyzické výroby a účetních nástrojů. Debata o tom, zda to stačí k reálnému snižování emisí, tím rozhodně nekončí.
