Sídlo FED
Shutterstock.com
ECB a Fed se v září nejspíš rozejdou. Evropa míří ke zvýšení sazeb, Amerika může vyčkat
V září čeká obě hlavní centrální banky, evropskou ECB a americký Fed, měnově politické zasedání. Vypadá to, že každá z nich se vydá jiným směrem.
Václav Franč
Začněme u ECB. V létě si dala krátkou pauzu a ponechala úrokové sazby beze změny. V září by však měla cyklus zvyšování sazeb započatý v červnu obnovit. Depozitní sazba by se měla nově dostat na 2,50 %.
Fed naproti tomu s největší pravděpodobností úrokové sazby nezvýší. V posledních několika týdnech klesla pravděpodobnost zvýšení sazeb jen na 30 %. Ještě na konci července se pravděpodobnost přitom pohybovala okolo 70 %. Proč se cesty jednotlivých centrálních bank lišší?
Jeden z důvodů tkví v odlišném mandátu. Fed musí brát ohled nejen na inflaci, ale i na zaměstnanost. A právě americký trh práce v červenci nečekaně klopýtl, když americká ekonomika přišla o 23 tisíc pracovních míst. V takovémto prostředí by si Fed zvýšení sazeb těžko obhájil. ECB cíluje čistě inflaci. Na trh práce nebere ohled.
Dalším faktorem je politický tlak. Ač Fed zůstává formálně nezávislý, musel v nedávné době čelit atakům prezidenta Trumpa, který je zastáncem nízkých úrokových sazeb. Nový předseda Fedu, Kevin Warsh, byl jmenován před několika měsíci právě prezidentem Trumpem. O faktické nezávislosti Fedu tak lze mít jisté pochyby. Naopak ECB se chová jako standardní nezávislá centrální banka a podobným atakům nemusí čelit.
O schopnosti Fedu stabilizovat inflaci začínají pochybovat už i dluhopisové trhy. Výnos amerických třicetiletých vládních dluhopisů se dostal na 5,31 %, což je nejvyšší hodnota za posledních devatenáct let. Na první pohled se situace může jevit jako paradoxní. Fed neplánuje zvyšovat sazby, ale úrokové míry v ekonomice jdou stejně nahoru. To je dané tím, že centrální banky ovlivňují zejména krátkodobé úrokové sazby. Dlouhodobé sazby jsou dané zejména výhledem na inflaci. A ten se kvůli laxnosti Fedu zhoršuje.
Co to znamená pro nás v Česku? Americké vládní dluhopisy představují benchmark. Tedy jakési měřítko. Pokud výnosy amerických dluhopisů jdou nahoru, rostou i výnosy českých vládních dluhopisů. České desetileté vládní dluhopisy se opět obchodují s výnosem okolo 5 %. Česká vláda tak bude muset při financování deficitů státního rozpočtu sáhnout hlouběji do kapsy. Vysoko se také budou držet hypoteční sazby. Vysoké úrokové sazby mají také tlumivý dopad na ekonomickou aktivitu, zejména na investice. Nic z toho není rozhodně pozitivní zprávou.
Ač se ECB a Fed vydávají odlišnými cestami, globální ekonomika tak jako tak vysokým úrokovým mírám prozatím neunikne.
Autor je ekonomický analytik finančního domu UNIQA
