Jacek Jurczynski je předsedou představenstva Akcenta CZ
koláž Hrot24 / Shutterstock.com / MSL / archiv Jacka Jurczynského
Světové měny
Expert na měny: Dolar zatím nemá soupeře, ale jeho dominance už není tak samozřejmá jako dřív
Dolar zůstává klíčovou světovou měnou, ale jeho dominance už není tak samozřejmá jako dřív, říká expert Jacek Jurczynski z Akcenta CZ. Centrální banky rekordně nakupují zlato, státy diverzifikují rezervy a finanční systém se postupně posouvá k větší nejistotě i multipolaritě. Dedolarizace tak není revoluce, ale pomalá eroze současného řádu.
editor
Dolar v posledních letech znovu ukazuje, že jeho role „bezpečného přístavu“ není samozřejmost, ale funkce závislá na důvěře, geopolitice i chování centrálních bank. Stačí eskalace konfliktu nebo napětí v klíčových regionech a kapitál se k němu okamžitě vrací – i přesto, že dlouhodobě sílí debaty o postupné erozi jeho dominance.
Do této globální hry vstupuje Jacek Jurczynski, předseda představenstva Akcenta CZ a zkušený expert na měnové trhy. V minulosti působil ve vedení Raiffeisen Bank International i v institucích jako Goldman Sachs či mBank, kde se věnoval kapitálovým trhům a FX strategiím. Dnes sleduje, jak se mění chování států, investorů i firem v době rostoucí nejistoty.
V rozhovoru vysvětluje, proč dolar v krizích stále posiluje, ale zároveň postupně ztrácí část své „bezpečné prémie“, jak státy přehodnocují své rezervy a proč roste význam zlata.
Řeč přijde i na to, co tyto změny znamenají pro běžné střadatele, české exportéry a hodnotu úspor v globálně propojeném finančním světě.
Donald Trump často tvrdí, že silná Amerika znamená silný dolar. Jenže trhy v posledních měsících reagují opačně. Ztrácí dolar poprvé po dekádách svou „auru bezpečného přístavu“?
Na jaře 2026 se ukázalo, že nekrology dolaru byly předčasné. V momentě, kdy hrozila eskalace v Perském zálivu a riziko uzavření Hormuzského průlivu, dolar paradoxně posílil. Přes roční pokles v roce 2025 se kapitál v krizi opět přesunul do něj – přesně podle historického vzorce.
To ale neznamená, že by byl nedotknutelný. Spíš prochází postupnou změnou ocenění. Dolar už není „levný“ bezpečný přístav jako dřív.
Svět ho stále používá v krizích, ale mimo ně za jeho držení platí vyšší „nájem“ – kvůli americké politice, dluhům i strukturálním změnám v energetice.
Zásadní je i to, že část jeho síly je technická. USA jsou dnes velkým exportérem ropy, takže růst cen energií automaticky zlepšuje jejich bilanci a přitahuje kapitál do dolarových aktiv. Krátkodobý cyklus tak může zakrývat dlouhodobou erozi důvěry.
Centrální banky rekordně nakupují zlato a část zemí přesouvá obchod do jiných měn. Co je dnes pro státy větší strašák – inflace, geopolitika, nebo obava, že mohou být jednou odstřižené od dolarového systému?
Inflace už není hlavní strašák. Centrální banky se stále víc bojí něčeho jiného: že jejich aktiva mohou být politicky blokována.
To vysvětluje i rekordní nákupy zlata. V roce 2026 centrální banky nakupovaly stovky tun – ne kvůli výnosu, ale kvůli kontrole. Zlato je jediné velké rezervní aktivum, které nelze zmrazit, pokud ho stát drží doma.
Americký prezident Donald Trump a francouzský prezident Emmanuel Macron si podávají ruce na společné tiskové konferenci v Bílém domě
Shutterstock.com
Zmrazení ruských rezerv v roce 2022 tento trend zásadně urychlilo. Ne proto, že by změnilo systém, ale protože ukázalo, že rezervy v zahraničí nejsou absolutně bezpečné.
Výsledek je tichá změna chování: méně důvěry v „papírová“ aktiva, více fyzických rezerv a diverzifikace mimo dolarový systém.
Když dnes běžný člověk slyší slovo dedolarizace, může to znít vzdáleně a abstraktně. Jak konkrétně může slábnutí dolaru dopadnout na obyčejného Čecha? Je to levnější benzín a elektronika, nebo i něco méně příjemného?
Pro českou ekonomiku nejde o dramatický zlom. Koruna je navázaná hlavně na euro, ne na dolar. Přímé dopady jsou tedy omezené.
Důležitější je nepřímý efekt. Slabší dolar může zlevňovat komodity nebo elektroniku, ale globální šoky – třeba energie nebo války – ten efekt často přebijí.
Reálný dopad je jinde: v investicích domácností. Češi drží velké objemy amerických akcií v dolarovém vyjádření. Pokud dolar oslabí, zisky v korunách se zmenšují, i když americký trh roste. To je často neviditelná, ale podstatná proměnná dlouhodobého spoření.
Je realistické, že by dolar během příštích desetiletí přišel o dominantní postavení světové měny? A pokud ano, kdo by ho mohl nahradit – euro, čínský jüan, nebo spíš „koalice“ více měn a zlata?
Dolar je spíš infrastruktura než „názor trhu“. Drží asi polovinu světových plateb, většinu rezerv a nejhlubší dluhopisový trh na světě. To je kombinace, kterou žádná jiná měna zatím nenabízí.
Euro nemá jednotný bezpečný dluhopis. Jüan nemá volně směnitelný kapitálový účet. To jsou strukturální limity, ne cyklické slabosti.
Jüan může oslabovat „dolarový monopol“ v obchodu, ale ne v rezervách
Shutterstock.com
Zároveň ale část „dedolarizace“ je optická. Když dolar posílí, podíl jiných měn v přepočtu klesá, aniž by někdo reálně prodával dolary.
Výhled proto není náhrada jedné měny jinou, ale postupná eroze dominance směrem k systému více měn a zlata.
Čína stále častěji obchoduje v jüanech a mluví se i o jüanu v ropných kontraktech. Je to začátek skutečné finanční revoluce, nebo je čínská měna pořád příliš svázaná politikou Pekingu, aby mohla dolar ohrozit?
Jüan roste jako transakční měna, ale ne jako uchovatel hodnoty. Čína ho používá v obchodních tocích – například při nákupu surovin – a buduje infrastrukturu (CIPS), která umožňuje obejít dolar.
Jeho limit je ale strukturální: kapitálové kontroly. Investor, který nemůže volně vstoupit a odejít, nebude držet rezervy v dlouhém horizontu.
Proto jüan může oslabovat „dolarový monopol“ v obchodu, ale ne v rezervách. Vzniká spíš paralelní potrubí pro platby než nový globální standard.
Po zmrazení ruských rezerv začala řada států přemýšlet, jestli jsou jejich peníze v západním systému opravdu bezpečné. Byl právě tento moment jedním z největších katalyzátorů nové vlny dedolarizace?
Zmrazení ruských rezerv bylo zásadní urychlovač, ne začátek trendu. Podíl dolaru klesal už dvě dekády před tím.
Rozdíl je v psychologii centrálních bank. Událost ukázala, že rezervy nejsou neutrální aktiva, ale politicky podmíněné expozice.
Zmrazení ruských peněz na Západě prezidenta Vladimira Putina nepotěšilo
Shutterstock.com
To vedlo ke dvěma reakcím: růstu nákupů zlata a větší diverzifikaci mimo tradiční západní systém.
Důležité ale je, že nejde o „útěk z dolaru“, spíš o pojištění proti jeho zneužití.
Zlato dnes láme rekord za rekordem. Jsme svědky investiční bubliny, nebo spíš návratu ke staré logice, že v nejisté době lidé i státy věří hlavně něčemu „hmatatelnému“?
Obojí současně. Strukturálně roste poptávka centrálních bank, které chtějí aktiva mimo dosah sankcí. Tady nejde o spekulaci, ale o strategii.
Do roku 2035 lze čekat nižší podíl dolaru na rezervách, větší roli zlata a více regionálních měnových bloků. Ne revoluci, ale erozi.
Krátkodobě je ale zlato citlivé na reálné sazby. Když jsou vysoké, zlato bez výnosu ztrácí atraktivitu, i v době krize. Proto mohlo klesat i při geopolitickém napětí.
Výsledek je dvojvrstvý trh: stabilní státní poptávka a volatilní investiční vrstva.
Je dnešní slabost dolaru hlavně ekonomický problém, nebo spíš krize důvěry v americké vedení?
Obojí. Ekonomická rovina je jasná: vysoký dluh, rostoucí náklady na úroky a strukturální deficity.
Klíčová ale není absolutní výše dluhu – USA v podobné situaci fungují desítky let. Rozhodující je důvěra v institucionální stabilitu.
A ta je dnes testována politikou, geopolitickým používáním dolaru a otázkami nezávislosti Fedu.
Největší riziko není kolaps, ale postupné zdražování financování amerického dluhu, pokud investoři začnou požadovat vyšší prémii za riziko.
Když se podíváte na svět v roce 2035 – budeme ještě žít v „dolarovém světě“, nebo už vznikne nový finanční řád, kde budou mnohem důležitější zlato, regionální měny a geopolitické bloky?
Dolar zůstane hlavní měnou, ale méně dominantní. Jeho síla stojí na tom, že žádná jiná měna nedokáže současně fungovat jako platidlo, rezervní aktivum i krizový bezpečný přístav.
To se nezmění rychle. Spíš dojde k postupné fragmentaci.
Do roku 2035 lze čekat nižší podíl dolaru na rezervách, větší roli zlata a více regionálních měnových bloků. Ne revoluci, ale erozi.
Pokud by se ale americký trh dluhopisů a politická stabilita ukázaly silnější, může dominance přetrvat déle, než dnes mnozí očekávají. V tom je největší nejistota celého příběhu.
Jacek Jurczynski
Foto: MSL / archiv Jacka Jurczynského