Ve světě digitálních technologií, kdy je na počítači možné vytvořit prehistorickou příšeru i kosmický koráb z daleké budoucnosti, se v litografické dílně Petra Korbeláře zastavil čas. Kamenotisk je technologie sice stará, ale vlastně stále moderní a objevná
Petr Korbelář a Marina Richter | foto Tomáš Turek, týdeník Hrot
Do mohutného litinového lisu je upnutá rozměrná vápencová deska. Petr Korbelář brousí její povrch menším vápencovým kvádrem. Dělá to už od rána, samozřejmě s různě dlouhými přestávkami. „Někdy to trvá i celý den,“ říká. Na velké desce, která má na délku 115 centimetrů a na šířku 85, byla ještě před chvílí kresba Jana Švankmajera. Aby se mohl litografický kámen použít na další malbu či kresbu, musí se nejprve obrousit původní dílo.
Takových kamenů – od malých až po velké – má Korbelář ve své dílně v areálu zámku ve Zdibech u Prahy asi 120. Pro litografii se používá pouze vápenec se specifickou strukturou z jediného lomu na světě, který leží nedaleko bavorského města Solnhofen. Že by mu zásoby vápencových desek někdy došly, se Korbelář nebojí. „Jejich životnost je prakticky nekonečná. Za deset let častého používání se kámen ztenčí tak o půl centimetru,“ konstatuje Korbelář, u něhož tiskli nebo tisknou svá litografická díla takoví umělci, jako je například Jiří Suchý, Oldřich Kulhánek, Oldřich Jelen, Jiří David, Jaroslav Róna, Michal Gabriel, Petr Nikl, František Skála, Aleš Najbrt nebo manželé Švankmajerovi.
V době svého vzniku litografie sloužila především jako relativně levná rozmnožovací metoda, dnes ji využívají umělci jako jeden ze způsobů vyjádření. Proč vyhledávají právě tuto grafickou techniku? Pokud vytvoří například kresbu, mají pouze jeden originál. V litografii pak vytisknou z kresby na kameni limitovanou edici autentických originálních děl.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
