Digitální euro se blíží. Testovat ho budou Revolut, Stripe i Deutsche Bank
Shutterstock.com
Digitální euro se blíží. Testovat ho budou Revolut, Stripe i Deutsche Bank
Evropská centrální banka posouvá digitální euro z prezentací a pracovních dokumentů do praktické zkoušky. Vybrala 36 bank, fintechů a dalších poskytovatelů platebních služeb, kteří budou pomáhat s ročním pilotním provozem plánovaným od druhé poloviny roku 2027.
msk
Mezi účastníky jsou Deutsche Bank, UniCredit, Revolut, Adyen, Stripe, SumUp, Worldline, Nexi nebo rakouská Raiffeisen Bank International. ECB je vybrala z více než padesáti zájemců z celé eurozóny.
Během pilotu se bude testovat placení v kamenných obchodech a na internetu, převody mezi jednotlivci i provoz bez internetového připojení. Neznamená to však, že by si digitální euro už příští rok mohli stáhnout všichni Evropané.
Do zkoušky se zapojí omezený počet obchodníků a zaměstnanci ECB a národních centrálních bank. Používat budou takzvané beta digitální euro, které nebude zákonným platidlem. Půjde o kontrolovaný test infrastruktury, nikoli o veřejné spuštění nové měny.
Co vlastně digitální euro je
Digitální euro nemá být kryptoměnou ani novou měnou vedle současného eura. Jedno digitální euro by mělo mít stejnou hodnotu jako jedno euro v hotovosti nebo na bankovním účtu.
Zásadní rozdíl spočívá v tom, kdo za peníze odpovídá.
Peníze na běžném účtu jsou závazkem komerční banky vůči klientovi. Digitální euro by bylo závazkem centrální banky, podobně jako bankovky a mince. ECB jej proto popisuje jako digitální formu hotovosti.
Lidé by si měli zřídit digitální peněženku prostřednictvím banky, pošty nebo jiného regulovaného poskytovatele. Platit by následně mohli mobilním telefonem nebo kartou, v obchodě, na internetu i mezi sebou.
Na rozdíl od bitcoinu by digitální euro nemělo kolísavou cenu, nebylo by těženo soukromými subjekty a jeho hodnotu by garantoval Eurosystém.
Revolut bude obsluhovat lidi, jiní obchodníky
Účastníci pilotu nebudou mít všichni stejnou roli.
Část bank a fintechů bude poskytovat peněženky jednotlivým uživatelům. Zajistí založení účtu, převod peněz do digitálních eur a samotné odesílání plateb.
Další firmy se zaměří na obchodníky. Pomohou jim přijímat digitální euro v prodejnách, přes mobilní terminály nebo v internetových obchodech. Některé společnosti budou plnit obě úlohy současně.
Pilot proběhne vedle ECB také v devatenácti národních centrálních bankách eurozóny. Zapojení poskytovatelé si náklady na účast uhradí sami a během testu nebudou smět vybírat poplatky od uživatelů ani obchodníků.
ECB chce zjistit, zda je systém technicky odolný, dostatečně rychlý, snadno použitelný a schopný zvládnout velké množství transakcí. Vedle samotných plateb bude testovat také připojování uživatelů, převádění peněz, reklamace a spolupráci mezi centrálními a komerčními bankami.
Platit má jít i bez internetu
Jednou z nejdůležitějších vlastností má být možnost offline plateb.
Uživatelé by mohli omezené množství digitálních eur uložit přímo v zabezpečené části telefonu nebo platební karty. Peníze by pak bylo možné předat druhému zařízení i bez mobilního signálu, Wi-Fi nebo připojení k bankovnímu systému.
Takové řešení by mohlo fungovat při výpadku internetu, poruše platební sítě nebo v místech s nedostatečným pokrytím. Digitální euro se tím má přiblížit hotovosti, která rovněž nepotřebuje žádného prostředníka v okamžiku platby.
Offline režim je důležitý také pro ochranu soukromí. Podle návrhu ECB by podrobnosti o takové transakci znali pouze její účastníci. Neměla by je vidět banka ani samotná Evropská centrální banka.
U online plateb by poskytovatelé museli dodržovat pravidla proti praní peněz a financování terorismu. ECB ale tvrdí, že ze získaných platebních údajů nebude schopna přímo zjistit totožnost uživatele ani to, co nakupoval.
Konečná úroveň ochrany dat bude záviset na schválené legislativě a technické podobě celého systému.
Evropa nechce být odkázána na americké karetní společnosti
Projekt není pouze technologickou modernizací eura. Má také výrazný geopolitický a obchodní rozměr.
Ve třinácti z dvaceti zemí, které euro používaly před posledním rozšířením eurozóny, chybí domácí karetní schéma schopné zajistit běžné platby v celém státě. Banky a obchodníci se proto spoléhají především na mezinárodní sítě Visa a Mastercard.
Také mobilní platby závisí na amerických technologických společnostech, bankovních kartách a soukromých digitálních peněženkách. Evropa nemá vlastní veřejný platební prostředek, který by fungoval elektronicky ve všech zemích eurozóny.
Digitální euro má tuto mezeru zaplnit. Mělo by být přijímáno napříč eurozónou bez ohledu na to, u které banky má zákazník účet nebo jakého poskytovatele používá obchodník.
Brusel a ECB projekt stále častěji představují jako součást evropské ekonomické suverenity. V případě geopolitického sporu, sankcí, technického výpadku nebo rozhodnutí zahraniční společnosti by Evropa neměla zůstat bez vlastní alternativy.
Hotovost skončit nemá
Projekt provázejí obavy, že digitální euro otevře cestu ke zrušení bankovek a mincí. Evropské instituce to odmítají.
Digitální euro má hotovost doplňovat, nikoli nahrazovat. Souběžně s jeho legislativou Unie projednává také pravidla, která mají posílit dostupnost a přijímání fyzických eur.
Lidé by tedy měli mít možnost volby mezi bankovkou, komerční bankovní kartou a digitálními penězi centrální banky.
Základní používání digitálního eura má být pro spotřebitele bezplatné. Měna nebude úročena a její držba bude pravděpodobně omezena horním limitem.
Konkrétní částka dosud nebyla určena. V některých analýzách ECB pracuje s modelovou hranicí tří tisíc eur na osobu, nejde však o schválený limit.
Smyslem omezení je zabránit tomu, aby lidé při první finanční panice převedli velkou část úspor z komerčních bank do digitálních peněženek centrální banky. Takový přesun by bankám odebral vklady, z nichž financují úvěry domácnostem a firmám.
Platbu vyšší než stanovený limit by měl systém umožnit propojením peněženky s běžným účtem. Chybějící část peněz by se automaticky převedla z banky a případný přebytek zase opačným směrem.
Banky čeká účet v miliardách eur
Právě komerční banky patří mezi nejopatrnější aktéry celého projektu.
Digitální euro by sice distribuovaly zákazníkům, současně by jim však mohlo konkurovat. Banky dnes vydělávají na platebních službách, kartách a zůstatcích klientů. Veřejná digitální peněženka může část těchto příjmů oslabit.
Finanční instituce také budou muset upravit své aplikace, infrastrukturu, bezpečnostní systémy a zákaznickou podporu. ECB odhaduje jejich počáteční investiční náklady na čtyři až 5,8 miliardy eur.
Jedním z nejspornějších bodů připravované legislativy je proto systém odměňování. Evropské instituce musí rozhodnout, kolik budou dostávat banky za poskytování základních služeb zdarma a jak vysoké poplatky budou platit obchodníci.
Brusel chce, aby byly náklady obchodníků nižší než u běžných karetních transakcí. Banky namítají, že při příliš nízkých poplatcích se jim investice nevrátí.
Rozhodující slovo stále nemá ECB
Výběr 36 poskytovatelů neznamená, že o vydání digitálního eura už bylo rozhodnuto.
Evropský parlament a členské státy se teprve snaží dohodnout konečnou legislativu. Řeší ochranu soukromí, limity držby, odpovědnost poskytovatelů, povinné přijímání měny i financování systému.
ECB může digitální euro definitivně vydat až po schválení potřebného právního rámce. Samotný pilot má pouze zajistit, aby technická infrastruktura byla připravena v okamžiku, kdy politici projekt povolí.
Současný harmonogram počítá s možností veřejného spuštění během roku 2029. Termín ale není garantovaný a může se posunout podle délky legislativního vyjednávání i výsledků pilotu.
Česko se do zkoušky nezapojí, protože není členem eurozóny. Digitální euro by proto při prvním spuštění nebylo českou domácí měnou ani náhradou koruny.
Přesto by mohlo ovlivnit české banky, obchodníky a firmy přijímající platby od zákazníků z eurozóny. Evropský parlament navíc samostatně řeší podmínky, za nichž by služby digitálního eura mohly poskytovat společnosti ze zemí EU, které jednotnou měnu nepoužívají.
Nejdřív jídelna ECB, potom celá eurozóna
První platby v pilotu nebudou probíhat v milionech obchodů. Zaměstnanec ECB například zaplatí digitálním eurem v kantýně, pošle peníze kolegovi nebo nakoupí u zapojeného internetového prodejce.
Právě na těchto běžných úkonech se má ukázat, zda dokáže centrální banka vytvořit platební systém, který bude stejně jednoduchý jako karta nebo mobilní peněženka.
Technická zkouška je však pouze jednou částí problému. Digitální euro musí současně přesvědčit občany, že neohrozí jejich soukromí, banky, že jim nevezme zásadní část vkladů, a obchodníky, že skutečně zlevní přijímání plateb.
Evropa už ví, které firmy systém otestují. Stále ale hledá odpověď na složitější otázku: zda lidé potřebují další způsob placení a zda kvůli němu budou ochotni změnit své zavedené návyky.
