Daně v bance, espézetka z pojišťovny

Digitalizace státní správy je zaklínadlem v programovém prohlášení snad každé vlády. Ve skutečnosti ale nejakčnější byla v tomto směru naposledy vláda Mirka Topolánka. Tehdejší ministr vnitra Ivan Langer a jeho náměstek Zdeněk Zajíček rozjeli CzechPointy, datové schránky nebo systém registrů. Například na spuštění kontaktních míst na poštách potřebovali jen půl roku v úřadě. Po pádu vlády ale na dlouhé roky přišel útlum rozvoje eGovernmentu.

Proč podle vás rozvoj eGovernmentu zpomalil?

Především kvůli rychlým výměnám vlád. Do toho navíc vždycky vstoupily úřednické vlády, které z principu nic zásadního nerozhodují, protože nemají politický mandát, spíš věci udržují. Pro mnoho projektů v digitalizaci je to důležité – když čtyři pět měsíců stojí a nedělají se důležitá rozhodnutí, nabírají pak skluz v letech. Obrovský vliv má personální kontinuita a politická stabilita. U nás se vývoj zpřetrhal politickými změnami. Nejde říct, že by se nic nedělalo, ale ostatní státy okolo nás nám utekly.

Například?

Zajímavé je sledovat státy, které byly v letech 2006 až 2009 z mého pohledu v digitalizaci spíš za námi, jako je Dánsko. To nám úplně uteklo. Přitom se v minulosti inspirovali třeba právě našimi datovými schránkami a jsou v nich už dál než my. Ale nemá smysl hledět do minulosti, důležité je digitalizaci znovu urychlit.