Claudia Haová se zajímá o dermatologii a léčení kožních potíží
koláž Hrot24 / Tomáš Tománek / Shutterstock.com
Naděje české vědy
V 17 letech vyvíjí vlastní AI a staví byznys. „Generace Z se bojí začít – já ne,“ říká Claudia Haová
Studentka gymnázia Claudia Haová vyvinula vlastní AI model pro diagnostiku kožních onemocnění – bez předchozích zkušeností s programováním. Dnes míří na ČVUT a chce propojit vědu s byznysem, což je v českém prostředí stále spíš výjimka.
editor
Claudia Haová má stále teprve sedmnáct let – a už teď kombinuje vědu s byznysem způsobem, který je i mezi dospělými výzkumníky spíše výjimkou.
Zatímco většina mladých talentů zůstává u školních projektů, ona vyvíjí vlastní model umělé inteligence pro diagnostiku kožních onemocnění a zároveň pracuje na marketingu v kosmetickém e-shopu.
K vědě ji přivedla osobní zkušenost: snaha pomoci sestře s nejasnou kožní diagnózou. Bez formálního zázemí v IT si sama nastudovala základy a vytvořila projekt FungiGPT.
Právě díky jejímu osobnímu nastavení si ji Nadace Neuron vybrala jako jeden z výjimečných talentů, které každoročně podporuje v rámci splnění juniorského vědeckého snu.
Dnes Claudia Haová míří na stáž na ČVUT a přemýšlí, jak propojit medicínu, technologie a podnikání do jednoho funkčního celku.
K vědě vás přivedla zvídavost, nebo konkrétní moment?
Zvídavost tam byla odjakživa. Vždycky mě zajímalo, jak věci fungují, jen jsem se dlouho bála ptát. Když jsem něčemu nerozuměla ve škole, dohledávala jsem si to doma – četla jsem články, Wikipedii, cokoliv, co mi pomohlo pochopit souvislosti. Postupně mě to začalo fascinovat natolik, že jsem u toho zůstala.
Kdy jste si řekla, že chcete vytvořit vlastní projekt?
Impuls přišel ze školy, kde máme povinný roční biologický projekt. Nechtěla jsem dělat něco „obyčejného“. Chtěla jsem vytvořit něco, co bude mít reálný dopad. V té době moje sestra řešila kožní problém, se kterým si ani lékaři nevěděli rady. Řekla jsem si, že to zkusím zjistit sama – a tak vznikl nápad na projekt.
Proč právě spojení medicíny a umělé inteligence?
Umělá inteligence mi přišla jako nástroj, který dokáže pracovat s velkým množstvím dat a hledat vzorce, které člověk snadno přehlédne. U dermatologie to dává smysl – pracujete s obrazovými daty, která lze analyzovat. Byla to pro mě přirozená kombinace.
Měla jste v té době nějaké zkušenosti s programováním?
Vůbec ne. Uměla jsem v podstatě jen „print Hello world“. To bylo všechno. I proto mi okolí říkalo, že je to příliš složité a že to nemůžu zvládnout.
To vás neodradilo?
Naopak. Byla to jedna z motivací. Když vám někdo řekne, že to nejde, chcete si dokázat, že to jde. Nebyla to jediná motivace, ale určitě mě posunula dál.
Jak jste tedy postupovala?
Začala jsem intenzivní rešerší. Využívala jsem dostupné nástroje – ChatGPT, Claude, online materiály. Postupně jsem narazila na framework od Googlu, který jsem si upravila pro vlastní potřeby.
Důležitá byla práce s daty. Využila jsem veřejně dostupné datasety, například Skin Dataset s tisíci snímků kůže, a data z platformy Kaggle. Musela jsem je ručně filtrovat a připravit pro trénování modelu.
Jak dlouho vám to trvalo?
Samotný projekt překvapivě ne tak dlouho. Nejnáročnější byla cesta k tomu – pochopit, jak to celé funguje. Sběr a příprava dat mi zabrala zhruba den, ale učení a orientace v problematice mnohem déle.
Vznikl tak model FungiGPT. Jak funguje?
Jde o model, který dokáže s přibližně sedmdesátiprocentní přesností diagnostikovat kožní plísňová onemocnění ze snímků. Je to první verze, kterou chci dál rozvíjet a zpřesňovat.
Když vám někdo řekne, že to nejde, chcete si dokázat, že to jde. Nebyla to jediná motivace, ale určitě mě posunula dál.
Komu jste o projektu říkala během práce?
V podstatě nikomu kromě rodiny. Ta mě podporovala od začátku. Jinak jsem si projekt držela pro sebe, dokud nebyl hotový.
Dnes míříte na stáž na ČVUT. Co vám má dát?
Především lepší zázemí – výpočetní výkon, kvalitnější software, větší dataset. A hlavně mentoring. Budu pracovat s odborníky na strojové učení, což je pro další rozvoj projektu zásadní.
Už přemýšlíte o dalším projektu?
Ano, jsem teď ve fázi brainstormingu. Ráda bych propojila vědu, technologie a byznys. Dává mi smysl, aby výzkum měl reálný dopad – a k tomu je potřeba i byznysový model.
To je na vědce poměrně neobvyklé uvažování. Kde se u vás vzalo?
Vyrůstala jsem v prostředí, kde se přirozeně kombinovala technika a podnikání. Moji rodiče jsou podnikatelé, takže jsem to vnímala jako samozřejmost.
Pro mě je věda způsob, jak najít řešení. Byznys je způsob, jak ho dostat k lidem ve větším měřítku.
Vy sama už v byznysu působíte. Co konkrétně děláte?
Věnuju se marketingu v oblasti asijské kosmetiky. Spravuju komunikaci značky, pracuju se strategiemi, analyzuju trh. Jsme na začátku, ale je to pro mě cenná zkušenost.
Využíváte při tom umělou inteligenci?
Ano, ale spíš jako nástroj. Například u copywritingu ji používám na kontrolu textu nebo jeho strukturu. Nechci, aby obsah byl celý generovaný – důležitý je lidský vstup a autenticita.
Nemusíte být expert, abyste mohli začít. Já jsem taky nebyla. Důležité je nebát se zkoušet a učit se za pochodu.
Jak vnímáte svou generaci ve vztahu k technologiím a iniciativě?
Myslím, že největší bariéra je strach začít. Hodně lidí se bojí hodnocení nebo neúspěchu. Přitom právě první krok je klíčový – i když ho uděláte se strachem.
Zároveň nás trochu demotivuje, jak se o generaci Z mluví. Často se zdůrazňuje, že jsme líní nebo pasivní. To pak některé lidi ještě víc odradí.
Vidíte kolem sebe lidi, kteří se snaží ten první krok udělat?
Moc ne. O to víc se snažím své okolí motivovat. Ale zároveň vidím, že když někdo začne, může tím inspirovat ostatní.
Platí to i pro AI? Není to pro většinu lidí stále bariéra?
Já si myslím, že ne. Nemusíte být expert, abyste mohli začít. Já jsem taky nebyla. Důležité je nebát se zkoušet a učit se za pochodu.
Jaký je váš dlouhodobý cíl?
Chci vytvářet řešení, která mají skutečný dopad. A ideálně je dokázat škálovat – tedy dostat je k co nejvíce lidem.
Proto mě baví kombinace vědy a byznysu. Každé z toho má svou roli – a dohromady to dává největší smysl.
