Čínská generace Z ztrácí víru v budoucnost. A světová ekonomika to může tvrdě pocítit
Shutterstock.com
Čínská generace Z ztrácí víru v budoucnost. A světová ekonomika to může tvrdě pocítit
Na papíře vypadá Čína pořád jako stroj. Druhá největší ekonomika světa podle Pekingu v roce 2025 splnila pětiprocentní cíl růstu HDP, export držel a průmysl nezkolaboval. Jenže pod hladinou se hromadí problém, který se statistikami měří hůř: mladí Číňané přestávají věřit, že budoucnost bude lepší než přítomnost.
šéfredaktor
Právě to je pro ekonomiku postavenou na ambici, výkonu a spotřebě mimořádně nebezpečný signál. Nejde o jeden špatný kvartál ani o krátkodobou nervozitu po pandemii. Mění se očekávání celé generace, která měla táhnout domácí poptávku i další fázi čínského růstu.
Když růst existuje, ale optimismus chybí
Podle Zaka Dychtwalda z výzkumné firmy Young China Group sice v Číně formálně nenastala recese, mladí lidé ale zažívají její symptomy velmi konkrétně — zejména přes nezaměstnanost a podzaměstnanost. Nezaměstnanost mladých se pohybuje kolem 17 procent a ani to nevystihuje plný rozsah problému. Přibývá absolventů, kteří berou práci hluboko pod svou kvalifikací. Na čínských sociálních sítích proto rezonovaly příběhy doktoranda rozvážejícího jídlo nebo nábor vysokoškoláků na odečty plynoměrů.
Socioložka Zhou Yun z Michiganské univerzity upozorňuje, že vysokoškolské vzdělání je dnes dostupnější než dřív, jenže jeho návratnost už neroste stejným tempem. Jinými slovy: studium přestává být spolehlivou vstupenkou do střední třídy. A právě v tom se láme psychologická osa čínského příběhu posledních dekád.
Po zrušení covidových omezení na konci roku 2022 se čekala vlna „revenge spending“, tedy odložené spotřeby, která měla ekonomiku znovu rozpohybovat. Nepřišla. Po krátkém oživení na začátku roku 2023 spotřeba ztratila dech. Růst maloobchodních tržeb zůstává daleko za tempy běžnými před rokem 2020 a v prosinci meziročně zpomalil jen na 0,9 procenta. Dokonce i během devítidenních oslav lunárního nového roku sice rostly tržby restaurací a turistické příjmy o 5,7 procenta, ale průměrná útrata na cestu podle ekonomů Nomury mírně klesla.
Opatrnost místo luxusu
Nejviditelnější změna je u mladších mileniálů a generace Z. Skupina, která byla ještě nedávno synonymem pro chuť utrácet, obrací. Místo luxusních značek typu Louis Vuitton nebo Gucci hledá bezpečnější a levnější formy spotřeby — třeba malé zlaté slitky, sběratelské figurky Pop Mart nebo virální plyšáky. Pevninská Čína dnes tvoří asi pětinu globálních prodejů luxusních značek, zatímco na vrcholu to byla zhruba třetina.
Je to prudký obrat od éry takzvaných „moonlight tribes“, tedy lidí, kteří do konce měsíce utratili vše, co vydělali. Dychtwald připomíná, že takové chování vyžaduje základní víru: že příští měsíc bude práce i příjem. Právě tato víra se vytrácí.
Peking zkouší tradiční mix podpory poptávky — dotace, slevy, cílené pobídky, opatření na trhu bydlení i slovní ujišťování. Jenže problém už zjevně nespočívá jen v tom, že domácnosti potřebují pošťouchnout k nákupu. Jádrem je otázka, zda mladí lidé ještě věří, že se jim riziko a snaha vyplatí.
Rozbitý stroj na bohatství
Po téměř padesát let měl čínský sen jednoduchou osnovu: dobře studovat, získat stabilní práci, koupit byt a postupně postoupit do střední třídy. Nemovitost v tom hrála klíčovou roli — jako symbol dospělosti, předpoklad pro sňatek i hlavní nástroj tvorby majetku.
Jenže právě tato rovnice se rozpadla. Ceny nových bytů v Číně klesají téměř každý měsíc od poloviny roku 2022 a od vrcholu ve třetím čtvrtletí 2021 spadly celostátně zhruba o pětinu. V problémech jsou i státem podporovaní developeři. Následky jsou hlubší než jen finanční. Jak říká Dychtwald, mnoho mladých věřilo, že jejich lístkem k jistotě bude koupě bytu — a dnes jsou často v mínusu.
To je pro čínskou střední třídu zásadní rána. Nemovitosti tvoří podle odhadů 60 až 70 procent bohatství domácností, zatímco akcie mají mnohem menší váhu. Proto ani růst akciového trhu, který po šoku kolem DeepSeek oživil optimismus v oblasti AI, nedokáže nahradit efekt propadajícího se bydlení. Když se vytratí pocit bezpečí, i státní stimul končí spíš na spořicím účtu než v obchodech.
Generace, která si lehla
Náladu mladé Číny dnes nejlépe neukazují makrodata, ale internetová kultura. Od hesla „lying flat“ přes trend „let it rot“ až po extrémní výzvy v šetření se šíří jazyk rezignace. Původně šlo o tichý odpor proti vyčerpávající kultuře 996, tedy práci od devíti ráno do devíti večer šest dní v týdnu. Pro část mladých se ale z odmítnutí přepínat stalo širší stažení z ambicí jako takových.
Objevují se i bizarně působící fenomény jako „rat people“, kteří popisují dny strávené převážně v posteli, doomscrollingem a levným takeaway jídlem, nebo „děti na plný úvazek“, jimž rodiče platí za domácí pochůzky. I když část těchto trendů nese prvky internetové nadsázky, ekonomický základ je zřejmý: oslabená víra v sociální vzestup.
Ekonom Gao Shanwen loni na investorské konferenci trefně poznamenal, že Čína je plná vitálních starých lidí, bezživotných mladých a zoufalých lidí středního věku. A dodal, že čím mladší je populace provincie, tím pomaleji tam roste spotřeba. To už není jen cyklický výkyv. To je generační změna.
Dopad je vidět i v porodnosti. V Číně se loni narodilo 7,92 milionu dětí, nejméně od začátku statistiky v roce 1949. Zhou Yun upozorňuje, že mladé městské páry odrazuje nejen vysoká cena výchovy, ale i pochybnost, zda jejich děti vůbec dosáhnou stejné nebo vyšší sociální mobility.
Slábnoucí čínská spotřeba už přitom není jen domácí problém. Svět dlouho sázel na to, že právě čínské domácnosti, zejména mladí městští spotřebitelé, budou jedním z hlavních motorů globální poptávky — od luxusu přes auta až po cestování a služby. Jak varuje ekonom Rajiv Biswas, zpomalení čínského růstu pod loňských pět procent zůstává jedním z hlavních rizik pro světový HDP i export v roce 2026. Pokud se soukromá spotřeba výrazně neodrazí, nepůjde jen o čínský problém. Půjde o účet, který pocítí celý svět.
