Nový globální průzkum ukazuje, že část světa už vnímá jako lídra v umělé inteligenci Čínu.
Shutterstock.com
Čína začíná v očích světa předbíhat USA v AI. Amerika ztrácí nejen náskok, ale i důvěru
Spojené státy stále drží velkou část technologického náskoku v umělé inteligenci. Nový globální průzkum ale ukazuje, že ve vnímání veřejnosti už Amerika ztrácí jistotu. V řadě spojeneckých zemí lidé stále častěji vidí jako lídra AI Čínu. Američané zároveň ztrácejí optimismus: bojí se dezinformací, ztráty pracovních míst i energetických nároků datových center.
šéfredaktor
Spojené státy dlouho braly umělou inteligenci jako další technologickou disciplínu, v níž jim svět dříve nebo později přizná přirozené prvenství. Silicon Valley mělo kapitál, talenty, výpočetní výkon, univerzity i firmy, které určovaly tempo. Jenže nová globální data ukazují, že tento příběh už zdaleka nepůsobí tak samozřejmě.
Podle průzkumu společnosti Public First, který citoval server Politico, začíná velká část světa vnímat jako lídra v umělé inteligenci Čínu, nikoli Spojené státy. Ameriku za dominantní AI velmoc stále považuje těsná většina respondentů v USA a také lidé v Japonsku, Indii nebo Vietnamu. V řadě dalších zemí, včetně blízkých amerických spojenců, jako jsou Francie, Kanada nebo Británie, už ale v očích veřejnosti vede Čína. V Německu označilo USA za dominantní AI mocnost jen 23 procent dotázaných.
Nejde jen o reputační detail. V závodě o umělou inteligenci se stále víc potkává technologie, geopolitika, průmyslová politika a důvěra veřejnosti. Země, která je vnímána jako vítěz, snáze přitahuje kapitál, talenty a spojence. Země, jejíž veřejnost se začne technologie bát, má naopak problém udržet politickou podporu pro investice, infrastrukturu i méně populární kompromisy.
A právě to je dnes americký paradox. Spojené státy zůstávají objektivně jedním z nejsilnějších hráčů v AI. Mají OpenAI, Anthropic, Google, Microsoft, Metu, Nvidii i největší soukromé investice. Zároveň ale doma rychle ztrácejí část společenského optimismu, který technologickou expanzi dlouho poháněl.
Čína vyhrává minimálně příběh
Technická realita je složitější než jednoduché konstatování, že „Čína vede“. Stanford AI Index 2026 například ukazuje, že Spojené státy dál produkují více špičkových modelů a dominují soukromým investicím. Čína je ale velmi silná ve vědecké produkci, patentové aktivitě, průmyslové robotice a postupně dotahuje výkonnostní rozdíl v modelech.
To je podstatné. Čína už není v globální debatě o AI jen dohánějící mocností. Stala se systémovým soupeřem, který dokáže stavět vlastní modely, infrastrukturu, aplikace i průmyslové využití ve velkém měřítku.
Symbolický zlom přišel s nástupem čínských modelů typu DeepSeek, které narušily představu, že špičková AI musí nutně vznikat jen v amerických laboratořích a za extrémních nákladů. I kdyby americké firmy zůstaly na špici, politický a veřejný dojem se změnil: závod už nepůsobí jako americká sólo jízda.
Pro Washington je to nepříjemné i proto, že AI je dnes rámována podobně jako polovodiče, kvantové technologie nebo obrana. Kdo povede v AI, nebude mít jen silnější technologické firmy. Bude mít i větší vliv na standardy, bezpečnost, průmyslovou produktivitu, armádní systémy a globální digitální infrastrukturu.
Donald Trump proto opakuje, že Amerika Čínu v AI výrazně vede. Podobně mluví část amerických technologických šéfů a republikánských politiků, kteří varují před přeregulováním. Jejich argument je jednoduchý: pokud USA zpomalí vlastní firmy příliš tvrdými pravidly, Čína mezitím poběží dál.
Jenže průzkum Public First naznačuje, že problém není pouze v regulaci. Je i ve veřejné náladě.
Američané ztrácejí víru v dobrý konec
Podle průzkumu se americký pohled na AI během posledních let zhoršil. V roce 2024 ještě v USA mírně převažoval názor, že AI společnost zlepší. Letos už je poměr opačný: podíl těch, kteří čekají zhoršení, převážil nad optimisty.
Ještě výraznější je posun u mladých lidí. Skupina 18 až 24 let v USA i Británii rychle ztrácí víru, že AI bude pro společnost přínosem. To je varovné, protože právě mladší generace by měla být přirozenou základnou adopce nové technologie. Místo toho vidí AI stále častěji jako konkurenta na trhu práce, zdroj dezinformací a nástroj, který jim může ztížit start kariéry.
Na vrcholu obav jsou dezinformace, deepfaky a ztráta pracovních míst. To přesně odpovídá tomu, jak se AI začíná projevovat v každodenní zkušenosti. Lidé nevidí jen sliby o vyšší produktivitě, nových lécích nebo levnějším programování. Vidí také zaplavené sociální sítě syntetickým obsahem, podvodné identity, automatizované texty, falešná videa a titulky o tom, že AI může nahradit část kancelářské práce.
Šéf Anthropic Dario Amodei patří k těm, kdo před dopadem na pracovní trh varují nejotevřeněji. Jeho odhad, že AI může v příštích letech ohrozit velkou část vstupních bílých límečků, se stal jedním ze symbolů nové úzkosti. I když část ekonomů upozorňuje, že historicky technologie pracovní místa spíš mění než jednoduše ruší, pro mladé absolventy je tato debata méně akademická. Ptají se, zda budou mít vůbec první práci, na níž se dá postavit kariéra.
Data centra jako politický problém
K tomu se přidává další potíž: AI už není jen software v cloudu. Je to fyzická infrastruktura. Datová centra potřebují elektřinu, vodu, pozemky, připojení k síti a místní politickou toleranci.
Právě tady se americký AI boom začíná potkávat s odporem obyvatel. Ve Spojených státech přibývá míst, kde lidé protestují proti novým datovým centrům kvůli spotřebě energie, vodě, hluku, zátěži sítě nebo obavám z růstu cen elektřiny. AI se tak přesouvá z abstraktní debaty o inovaci do velmi konkrétní komunální politiky.
Trumpova administrativa na to reagovala závazkem, podle něhož mají velké technologické firmy zajistit, přivést nebo zaplatit vlastní zdroje elektřiny pro datová centra tak, aby náklady nepadaly na běžné odběratele. Samotný fakt, že Bílý dům takový závazek potřebuje, ukazuje, jak se AI mění v energetické téma.
To je pro Spojené státy další paradox. Mají největší kapacitu pro budování AI infrastruktury, ale také nejviditelnější domácí odpor proti jejím nákladům. Čím větší bude AI, tím víc bude potřebovat fyzický prostor a energii. A čím víc bude zasahovat do účtů za elektřinu nebo místní krajiny, tím těžší bude udržet společenský souhlas.
Regulovat, nebo nezpomalit?
Americká debata se tak dostává do pasti. Na jedné straně stojí argument národní bezpečnosti: Čína nesmí předběhnout USA, a proto je třeba nechat firmy rychle inovovat. Na druhé straně roste tlak na pravidla, která mají omezit dezinformace, diskriminaci, bezpečnostní rizika, podvody, ztrátu pracovních míst a dopady na infrastrukturu.
Příliš málo regulace může poškodit důvěru veřejnosti. Příliš mnoho regulace může zpomalit firmy, které mají udržet americký náskok. To je dilema, které se nebude řešit jedním zákonem.
Bývalý představitel Bílého domu pro AI David Sacks varoval před představou „FDA pro umělou inteligenci“, tedy před schvalovacím režimem, který by se podobal povolování léků. Podle něj by takový postup mohl Ameriku v závodě s Čínou poškodit. Jenže jiní politici a experti upozorňují, že bez silnějších bezpečnostních testů se mohou na trh dostávat systémy, které budou těžko kontrolovatelné.
Evropa v této debatě hraje jinou roli. Nemá srovnatelný počet frontier laboratoří, ale snaží se nabídnout regulační model. Podle dat citovaných ve Stanford AI Indexu má EU ve světě vyšší důvěru jako regulátor AI než Spojené státy nebo Čína. To nemusí znamenat technologické vítězství. Znamená to ale, že v globální soutěži nejde jen o to, kdo má nejlepší model. Jde také o to, komu svět věří, že stanoví pravidla.
Evropa může být rozhodčí, ne vítěz
Pro Evropu je průzkum dvojsečný. Na jedné straně ukazuje, že americký technologický příběh slábne a že prostor pro evropský hlas v regulaci existuje. Na druhé straně ale potvrzuje, že skutečný závod o infrastrukturu a modely se odehrává hlavně mezi USA a Čínou.
Evropa si může říkat, že nechce ani čínský státní model, ani americký laissez-faire. Může chtít bezpečnou, transparentní a odpovědnou AI. Pokud ale nebude mít vlastní výpočetní kapacity, špičkové firmy a dostatek kapitálu, zůstane spíš normotvůrcem než technologickým vítězem.
To není bezcenná role. Pravidla mohou formovat trh. GDPR ukázalo, že Evropa dokáže exportovat regulaci i bez dominance v technologickém byznysu. Jenže u AI může být cena za slabou infrastrukturu vyšší. Pokud evropské firmy budou závislé na amerických nebo čínských modelech, bude evropská digitální suverenita opět spíš politickým heslem než ekonomickou realitou.
Závod se rozhodne i mimo laboratoře
AI závod se dlouho popisoval jazykem benchmarků, parametrů a čipů. Nová data ale ukazují, že o výsledku mohou rozhodnout i méně technické faktory: veřejná důvěra, energetická infrastruktura, pracovní trh, regulační stabilita a schopnost státu rychle stavět.
Amerika má pořád obrovské výhody. Má kapitál, firmy, univerzity i ekosystém, který umí proměnit výzkum v produkt. Čína má zase průmyslovou kapacitu, státní koordinaci a schopnost škálovat technologie do výroby a veřejných systémů. Evropa má důvěru v regulaci, ale slabší technologickou páteř.
Průzkum Public First proto není důkazem, že Čína už AI závod vyhrála. Je spíš varováním, že svět přestal automaticky věřit v americké vítězství. A to je samo o sobě geopoliticky důležité.
V technologiích často rozhoduje nejen to, kdo je objektivně první, ale i to, kdo dokáže přesvědčit ostatní, že udává směr. V AI se tento souboj právě zostřuje. A Spojené státy zjišťují, že nestačí mít nejlepší firmy. Musí přesvědčit vlastní veřejnost i spojence, že AI budoucnost pod americkým vedením bude bezpečná, dostupná a ekonomicky výhodná.
Bez toho může Čína vyhrát dřív v hlavách lidí než v laboratořích. A v geopolitice technologií se i takové vítězství počítá.
