Loď čínského námořnictva
Shutterstock.com
Epic Fury
Čína vyhlíží šanci. Válka USA s Íránem může otevřít cestu k útoku na Tchaj-wan
Válka na Blízkém východě dává Pekingu cenná data o fungování americké armády i politiky. Klíčová otázka zní: kdy a za jakých podmínek by USA zvládly další konflikt, například kvůli Tchaj-wanu.
editor
Čína pečlivě sleduje americko-izraelskou operaci proti Íránu a analyzuje ji jako model moderní války. Konflikt jí poskytuje jedinečný pohled na to, jak Spojené státy vedou vysoce intenzivní operace – od přesných úderů až po řízení konfliktu na politické úrovni.
Podle bezpečnostních analytiků Peking vidí dvě paralelní reality. Na jedné straně schopnost USA nasadit drtivou vojenskou sílu a vést dlouhodobé přesné operace ze vzduchu i z moře.
Na druhé straně však i limity: omezenou schopnost vést více velkých konfliktů současně a méně stabilní rozhodovací proces, shrnuje ekonomický web Oilprice.com.
Právě kombinace vojenské převahy a strategických slabin je pro čínské plánovače klíčová. „Strategie je důležitější než samotný výkon na bojišti,“ upozorňuje Mick Ryan, australský generálmajor ve výslužbě.
Pokud má Peking jasnější dlouhodobý plán než Washington, může to podle něj vyvážit technologickou převahu USA.
Tajné eso Pentagonu. Projekt Maven mění válku a zrychluje útoky na sekundy
Důležitým signálem je i tempo spotřeby munice. Spojené státy a jejich spojenci podle odhadů vypotřebovali tisíce protiraketových střel, přičemž výrobní kapacity nestačí na rychlé doplnění zásob. Někteří analytici proto mluví o „strategickém okně“, kdy by USA nemusely být schopny reagovat na další konflikt.
Čína si zároveň všímá politického řízení války. Rozhodování administrativy Donalda Trumpa působí podle expertů méně předvídatelně a více impulzivně. To sice komplikuje plánování protivníků, ale zároveň vytváří dojem omezené strategické konzistence.
Čínská armáda efektivně sílí
Pro Peking je konflikt důležitý i z ekonomického hlediska. Uzavření Hormuzského průlivu, kterým proudí významná část světové ropy, zasáhlo i Čínu, která tudy dováží zhruba třetinu své spotřeby. Země proto hledá alternativní zdroje a zároveň udržuje pragmatické vztahy s Íránem.
Z vojenského pohledu si Čína odnáší konkrétní lekce. Sleduje využití umělé inteligence při cílení, efektivitu útoků na velitelské struktury i roli dronů. Tyto poznatky zapadají do širší modernizace čínské armády, která už dříve absorbovala zkušenosti z války na Ukrajině.
Klíčovou otázkou zůstává Tchaj-wan. Analytici zmiňují dva možné scénáře: buď politickou dohodu mezi Washingtonem a Pekingem, nebo rychlý vojenský úder, který by předběhl americkou reakci. Oba scénáře ale předpokládají jediné – že Čína vyhodnotí situaci jako příležitost.
Tou může být například období amerických vnitropolitických sporů nebo pokračující angažmá na Blízkém východě. Kombinace vyčerpaných zásob, rozptýlené pozornosti a politického tlaku může podle některých hlasů oslabit schopnost USA reagovat.
Nejistota však hraje i opačnou roli. Nepředvídatelnost amerického vedení může působit jako odstrašení, protože reakci Washingtonu nelze snadno modelovat.
Válka s Íránem tak zatím nerozhoduje o budoucnosti Tchaj-wanu. Jasné ale je, že obě strany sbírají data a upravují své strategie. Pro Čínu je konflikt především laboratoří, ve které testuje, jak vypadá současná síla – i slabiny – jejího hlavního rivala.
