Česká republika má necelých 1600 stálých úkrytů pro zhruba 310 tisíc lidí, další kapacitu nabízí metro a Strahovský tunel.
vytvořeno v Dall-e/prompt Hrot24.cz
Kolik lidí by se v Česku skutečně ukrylo? Tvrdá čísla ukazují limity stálých krytů
Debata o ochraně obyvatelstva se v Česku znovu vrací do centra pozornosti. Ministerstvo vnitra a generální ředitelství Hasičského záchranného sboru totiž v reakci na zhoršenou bezpečnostní situaci evidují zvýšený zájem veřejnosti o to, kde a jak by se lidé v případě krize ukrývali. Odpověď je střízlivá: síť stálých úkrytů existuje, její kapacita je ale ve vztahu k celé populaci omezená.
msk
Na území České republiky je dnes necelých 1600 stálých úkrytů s kapacitou přibližně 310 tisíc osob. Další teoretickou kapacitu nabízí ochranný systém metra, a to pro zhruba 332 tisíc lidí, Strahovský tunel pak pro dalších 15 tisíc osob. Už samotná čísla ukazují, že stálé úkryty nikdy nebyly ani nemohly být řešením pro většinu obyvatel země.
To ostatně potvrzuje i stát. Podle hasičů nebylo ukrytí ve stálých úkrytech pro většinu populace zajištěno ani v minulosti, a to nejen v Česku, ale ani ve většině dalších států. Tyto stavby vznikaly především jako ochrana před účinky zbraní hromadného ničení za války, navíc za předpokladu včasného varování a s ohledem na zbraně vyvíjené na konci druhé světové války a v padesátých letech. Nevznikaly navíc plošně, ale jen v předem určených lokalitách, kde se takové hrozby předpokládaly.
Proč stát nechce stavět další bunkry
Vrchol kapacity přišel v roce 1995. Tehdy bylo možné zajistit ukrytí přibližně pro desetinu obyvatel. Od té doby počty klesaly. Důvodem byla privatizace objektů, v nichž se úkryty nacházely, i vysoké náklady na jejich údržbu, revize a udržení provozuschopnosti. Tyto výdaje přitom nenese stát automaticky, ale vlastník konkrétního úkrytu.
Ještě důležitější je ale praktická rovina. Stálé úkryty tvoří jen jednu z možností, kam se v případě válečného stavu ukrýt, a mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav se s nimi pro ochranu obyvatelstva vůbec nepočítá. Důvod je prostý: jejich zpohotovení trvá velmi dlouho, někdy týdny i déle, a pro častější mimořádné události v českých podmínkách, například povodně, jsou zcela nevhodné.
Ministerstvo navíc připomíná, že praxe využití těchto staveb bývá omezená. Jako příklad uvádí Kyjev, kde byly podle resortu na začátku války v roce 2022 úkrytové prostory v metru využívány jen z patnácti procent. Argument pro masivní investice do další sítě bunkrů je proto slabší, než by se mohlo na první pohled zdát.
Také proto stát s navyšováním kapacit stálých úkrytů nepočítá. Cena takového kroku by podle hasičů dosáhla zhruba šesti bilionů korun a realizace by zabrala desítky let. I při takto mimořádném výdaji by navíc zůstávala otázka efektivity vynaložených prostředků otevřená.
Nová logika ochrany: ne jen bunkr, ale systém
Místo rozšiřování starého modelu chce stát posilovat širší systém ochrany obyvatelstva. V současnosti stojí na dvou pilířích. Prvním je takzvané improvizované ukrytí, tedy využití přirozených ochranných vlastností budov, které se uplatňuje v mírovém i válečném stavu. Druhým jsou improvizované úkryty určené výhradně pro válečný stav. Jde o předem vytipované a následně upravené existující stavby, například podzemní prostory, garáže obchodních center, obytných domů nebo tunelové stavby.
Po ruské agresi a s ohledem na nové bezpečnostní dokumenty vlády se přístup státu začal proměňovat. Bezpečnostní strategie a obranná strategie podle ministerstva ukazují, že vedle požárů, povodní nebo úniků chemických látek je nutné více počítat i s hrozbami spojenými s válečným konfliktem, a to včetně použití konvenčních nebo taktických jaderných zbraní.
Hasičský záchranný sbor proto připravuje novelizace právních předpisů, požadavků na systém ukrytí i na samotné úkryty. Do finální fáze se dostává také nová Koncepce ochrany obyvatelstva, která má řešit nejen ukrytí, ale i varování, vyrozumění, informování veřejnosti, prostředky individuální ochrany a evakuaci. Navázat na ni má i změna v přípravě a vzdělávání obyvatelstva, dosud orientovaná hlavně na nevojenské mimořádné události.
Mapa úkrytů existuje. Důležitější je ale připravená domácnost
Vedle změn v legislativě a koncepci stát buduje i systém pro výměnu a analýzu dat během krizových situací. Připravují se konkrétní projekty v oblasti informování obyvatel, včetně zavedení systému Cell Broadcast, a také další formy výchovy veřejnosti, například prostřednictvím takzvaných Center či Městeček bezpečí v krajích.
Veřejnost má zároveň přístup k informacím o stálých úkrytech. Na webu Hasičského záchranného sboru je k dispozici jejich mapa, další údaje poskytují obce a krajské hasičské sbory, které podle zákona vedou evidenci staveb civilní ochrany a zajišťují varování, evakuaci i ukrytí osob před hrozícím nebezpečím.
Z pohledu běžné domácnosti je ale podstatnější jiná zpráva: stát výrazně doporučuje připravit se předem na mimořádné události většího rozsahu. Základ tvoří zásoba jídla alespoň na tři dny, dostatek pitné vody v doporučeném objemu minimálně dva litry na osobu a den a také zdroj informací, který bude fungovat i při výpadku proudu, ideálně rádio na kliku, solární energii nebo baterie. Právě soběstačnost prvních desítek hodin se v krizové situaci může ukázat jako důležitější než představa, že řešením bude pro každého připravený betonový kryt.
