Čechy a Morava už za dob Rakouska-Uherska patřily k lídrům průmyslové revoluce. Silný průmyslový sektor byl chloubou také první republiky a do jisté míry i komunistického Československa.

Hutnictví, letecký průmysl nebo automobilky – české firmy vždy držely krok s dobou. Proto by ani nemělo být překvapením, že se dnes Česko, sice bez větší pozornosti, ale o to rozhodněji, stává jakýmsi zeleným tygrem právě v oblasti clean tech.

InvesticeInvestice

Jak z 10 tisíc udělat 1,6 milionu a zajistit se na penzi? Ekonom Peterka vysvětluje kouzlo složeného úročení

Názorně to demonstruje datový projekt s názvem Mapa příležitostí, za kterým stojí Druhá ekonomická transformace. Mapa skrze podrobná data o struktuře českého exportu (včetně těch o komplexitě a jedinečnosti jednotlivých výrobků) ukazuje, že Česko už dnes vyváží clean tech výrobky v hodnotě přesahující 1,2 bilionu korun, což je víc než pětina celkového exportu.

V některých produktových kategoriích, jako jsou třeba výše zmíněné vlakové soupravy, 3D tiskárny a turbíny, má Česko 5–10% podíl na světovém trhu. To je ohromný úspěch našich firem. Pro srovnání, podíl českého HDP na tom světovém je 0,2 %.

Právě výběr oněch tří příkladů by měl ilustrovat, jak široká clean tech kategorie je. Nejde zdaleka jen o solární panely nebo baterie. Clean tech výrobky pomáhají v rozmanitém množství oblastí. Tou hlavní je snižování celkové emisní a energetické náročnosti, ať už ve výrobě (třeba oceli nebo cementu), v dopravě, ve stavebnictví, nebo v energetice.

Zároveň ale pomáhají snižovat materiálovou náročnost, například právě pomocí precizní výroby 3D tiskem, a důležitou roli hrají i v adaptaci na nepříznivé dopady klimatické změny – ať už jsou to teplotní výkyvy, sucha, anebo naopak povodně.

Česko je nejprůmyslovější zemí v EU. Průmysl tvoří zhruba třetinu naší ekonomiky a zaměstnává přes milion lidí, plus další desítky tisíc v navázaných službách, jako je logistika.

Silný průmyslový sektor byl také jedním ze základních kamenů našeho růstového modelu, spolu s technicky zdatnou, ale cenově konkurenceschopnou pracovní silou, zapojením do jednotného trhu a dodavatelských řetězců a čistým přílivem zahraničních investic.

Tento růstový model měl ve dvou dekádách před pandemií působivé výsledky. HDP na hlavu u nás rostlo téměř třikrát rychleji než v eurozóně, a postupně se nám tak dařilo dohánět životní úroveň západních zemí.

V posledních letech se ale hodně mluví o tom, zda se náš růstový model nevyčerpal. Je to patrné i z makroekonomických dat – byť letos naše ekonomika šlape výrazně lépe, tempo je pořád o něco slabší, než na co jsme byli zvyklí před pandemií. Od roku 2019 tuzemská ekonomika vyrostla o méně než tři procenta.

Česku se tak nedaří uniknout z tzv. pasti středního příjmu – udělat ten poslední krok vstříc ekonomické úrovni západních zemí. Náš průmysl totiž vyrábí převážně mezivstupy, tedy součástky s nižší přidanou hodnotou.

Vláda a realitaVláda a realita

Hezká ekonomická strategie za ošklivé biliony: Babišův plán narazí na peníze

Finální produkt z nich zkompletuje někdo jiný – a následně ho prodá s výrazně vyšší marží. „U křivka“ přidané hodnoty produktu je neúprosná – zcela nejvyšší marže je na začátku (ve vývoji a designu) a na konci (v prodeji kompletního výrobku).

A podobnou U křivkou se vracíme k českému clean tech průmyslu. Proč mu věnovat větší pozornost? Protože nabízí alespoň částečnou odpověď na dva výše zmíněné problémy – jak nastartovat ekonomický růst a konečně se posunout od „montovny“ a zároveň si udržet náš tradiční průmyslový sektor.

Světový megatrend

Ze spojení „dekarbonizace jako příležitost“ se stala fráze, stejně jako se z Green Dealu stal oblíbený fackovací panák. Tvrdá data ale dokazují, že dekarbonizace skutečně je příležitostí a že české firmy napříč odvětvími ji už do velké míry využívají. Náš clean tech vývoz rostl v roce 2023 o 15 %, skoro třikrát rychleji než celkové exporty.

Dekarbonizace je světový megatrend – a i přes kroky Donalda Trumpa ze světa nezmizí. Nezávisí totiž jen na Spojených státech (největším světovým investorem do dekarbonizace je Čína) a ani zdaleka není hnaná pouze regulacemi či dotacemi.

Právě naopak – v rámci snižování energetické nebo materiálové náročnosti k ní soukromé firmy přistupují zcela svévolně. Stejně tak nezmizí skutečná a závažná hrozba klimatické změny. Jinými slovy, poptávka po technologiích pro dekarbonizaci je vysoká a nadále poroste.

Světová vědaSvětová věda

Ekonomka Havránková: „Nepodmíněný příjem je cesta k zombifikaci společnosti“

Clean tech průmysl samozřejmě nebude všespásný a na německé mzdy jen díky němu nedosáhneme. Nebylo by ale lepší mu alespoň přestat házet klacky pod nohy? Technologií pro dekarbonizaci bude v příštích desetiletích potřeba celá řada – a my máme nakročeno k tomu, být v oboru světovými lídry. Kdo získá náskok ve vývoji a know-how, může z tohoto megatrendu těžit dlouhá léta.

Přitom značná část společnosti a hlavně politické reprezentace se na dekarbonizaci dívá v lepším případě s despektem, v horším případě s odporem.

Z průmyslu se v posledních letech, plných geopolitického napětí a ústupu globalizace, znovu stává strategické odvětví. Rozvoj clean tech rovněž sníží naši závislost na dovozech energetických komodit z často méně přátelsky naladěných zemí.

Opravdu si v takové situaci raději necháme ujet vlak a přenecháme výrobu Číně, jako se to stalo u elektroaut a solárních panelů?

Dekarbonizace je pro Česko skutečně velkou příležitostí. Dopřejme jí potřebné podmínky – podporu vědy a výzkumu, lepší transfer znalostí z univerzit do byznysu, smysluplné využití prostředků z EU, dostupnost bezemisní energie a změnu politické rétoriky – a pojďme ji využít.

Autor je ekonom londýnské analytické společnosti Oxford Economics

KomentářeKomentáře

Nejdřív byt, pak dítě? V Česku už mnozí nezvládnou ani jedno