Češi čekají na moderní léky skoro dva roky. Dostupnost inovativní léčby se zhoršuje
Shutterstock.com
Češi čekají na moderní léky skoro dva roky. Přístup k inovativní léčbě se zhoršuje
Zatímco Němci nebo Rakušané dostávají nejnovější léčbu výrazně rychleji, čeští pacienti čekají na inovativní léky v průměru 659 dní. Nová evropská data ukazují, že dostupnost moderní medicíny v Česku se po letech zlepšování začíná zhoršovat. A nejde jen o čísla – podle odborníků hrozí, že systém začne šetřit na pacientech tím nejméně viditelným způsobem: čekáním.
šéfredaktor
České zdravotnictví se rádo prezentuje jako systém s vysokou dostupností péče. Jenže v oblasti nejmodernějších léčiv začíná Evropa Česku znovu unikat. Vyplývá to z nové analýzy Patients W.A.I.T. Indicator 2025, kterou zveřejnila Evropská federace farmaceutických společností a asociací (EFPIA) společně s Asociací inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).
Data ukazují nepříjemný trend: průměrná doba, za kterou se nový lék po evropské registraci skutečně dostane k českému pacientovi, vzrostla během dvou let téměř o půl roku. Zatímco v roce 2023 činila 498 dní, letos už dosahuje 659 dní. Tedy téměř dvou let.
A problém není jen v rychlosti. Poprvé po několika letech zároveň výrazně klesl i počet inovativních léčiv, která se do Česka vůbec dostanou.
Český pacient čeká déle než evropský průměr
Evropský průměr dostupnosti inovativních léčiv aktuálně činí 597 dní. Česko je tedy více než dva měsíce nad ním. Zároveň se zvyšuje odstup od evropských lídrů.
Z celkových 168 nových molekul registrovaných v Evropě v letech 2021 až 2024 bylo v České republice dostupných pouze 84. Přesně polovina. Ještě loni přitom Česko dosahovalo dostupnosti kolem 62 procent.
Rozdíl oproti západní Evropě je dramatický. Německo má dostupnost nových léčiv na úrovni 93 procent, Rakousko 85 procent a Itálie 79 procent. Česko sice stále převyšuje většinu států střední a východní Evropy, ale trend se obrací.
„Za poslední dva roky jsme se v tomto měřítku zhoršili o téměř šest měsíců. Ve chvíli, kdy je nový lék schválen Evropskou lékovou agenturou, český pacient bude v průměru čekat ještě 659 dní,“ říká výkonný ředitel AIFP David Kolář.
Schválit lék nestačí
Na papíře přitom český systém nevypadá špatně. Země má zavedený robustní mechanismus úhrad, specializovaná centra i relativně vysoké veřejné zdravotní výdaje ve srovnání se střední Evropou. Jenže mezi schválením léku a skutečným přístupem pacienta vzniká stále větší mezera.
Podle AIFP dnes nestačí sledovat jen to, zda se lék objeví v systému veřejného zdravotního pojištění. Rozhodující je, zda se k němu pacient opravdu dostane.
A právě tady systém naráží.
Devět z deseti inovativních léčiv je v Česku dostupných s různými omezeními. Často pouze přes specializovaná centra, s přísnými indikačními pravidly nebo jen prostřednictvím individuálních žádostí podle paragrafu 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Prakticky to znamená, že moderní léčba existuje, ale ne pro každého.
„Nové léky jsou dnes dostupné hlavně ve specializovaných centrech. Přístup k léčbě navíc ovlivňují preskripční a indikační omezení i rozdíly mezi regiony,“ upozorňuje Kolář.
Pacient z Prahy nebo Brna má podle odborníků výrazně vyšší šanci dostat moderní terapii než člověk z regionů. Roli hraje i kapacita nemocnic nebo rozpočtová omezení jednotlivých poskytovatelů.
Systém pod tlakem
Farmaceutický průmysl zároveň upozorňuje, že problém nespočívá pouze v byrokracii nebo opatrnosti pojišťoven. Samotné inovativní terapie jsou dnes složitější než dříve.
Mnoho nových léků míří na vzácná onemocnění nebo malé skupiny pacientů. Vyžadují detailnější hodnocení účinnosti, ekonomického přínosu i dlouhodobých dopadů.
Pod tlakem je podle AIFP zejména Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), kterému přibývá agenda související například s novým evropským systémem společného HTA hodnocení zdravotnických technologií.
„Ústavu dlouhodobě přibývá nová agenda, ale jeho personální kapacity zůstávají stále stejné,“ tvrdí Kolář.
Léky jako investice, ne náklad
Debata o inovativních léčivech se přitom stále častěji přesouvá z medicínské roviny do ekonomiky.
Podle Centra ekonomických a tržních analýz (CETA), které na tiskové konferenci prezentovalo vlastní ekonomickou analýzu, by stát neměl považovat inovativní léčbu za nákladovou položku, ale za investici do budoucí produktivity ekonomiky.
Argument je jednoduchý: moderní terapie snižují hospitalizace, oddalují invaliditu, zkracují pracovní neschopnost a umožňují lidem zůstat déle ekonomicky aktivní.
„Dostupnost inovací není náklad, ale racionální investice. Moderní léčba umožňuje lidem pokračovat v běžném životě a státu přináší úspory v řádech miliard korun ročně,“ říká ekonom Aleš Rod z CETA.
Podle prezentovaných dat má Česko relativně vysoké veřejné zdravotní výdaje v rámci regionu střední Evropy, ale problém je ve struktuře výdajů. Příliš velká část peněz podle expertů směřuje do provozu systému místo do inovací.
Skryté šetření: čekání
Ekonomové zároveň upozorňují na fenomén, který bývá v evropském zdravotnictví stále běžnější: implicitní šetření.
Pokud výdaje systému rostou rychleji než příjmy, stát nemusí otevřeně omezovat péči. Může jednoduše prodlužovat čekání, zpřísňovat indikace nebo snižovat kapacity.
Právě to podle CETA začínají naznačovat současná data o dostupnosti léčby v Česku.
„Úspory nesmí vznikat tím, že se sníží schopnost systému přebírat skutečné inovace,“ uvádí prezentace CETA.
Hrozba z Ameriky
Do evropské debaty navíc vstupuje nový faktor: americká cenová politika označovaná jako Most Favoured Nation (MFN).
Spojené státy chtějí postupně navázat ceny některých léčiv na nejnižší ceny v referenčních zemích – včetně států Evropské unie. To může podle farmaceutických firem změnit ekonomiku celého trhu.
Pokud budou evropské ceny příliš nízké, firmy mohou oddalovat vstup nových léků na menší trhy nebo omezovat investice do klinického výzkumu.
A právě menší země typu Česka mohou být první na řadě.
„Cenová rozhodnutí jednotlivých zemí se stávají součástí globálního trhu s inovacemi,“ upozorňuje AIFP.
Co chce změnit stát
Ministerstvo zdravotnictví už některé problémy připouští. Od července plánuje rozvolnit preskripční omezení u vybraných léčiv, která by nově mohli předepisovat i praktičtí lékaři.
Odborníci zároveň požadují revizi systému centrové péče, úpravu hranice ochoty platit za inovativní léčbu nebo širší využití modelů založených na reálném přínosu léčby pro pacienty.
Jinými slovy: méně plošných škrtů a více hodnocení skutečné hodnoty.
Protože jak ukazují aktuální data, problém už není jen v tom, kolik Česko za zdravotnictví utrácí. Ale jak rychle dokáže proměnit vědecký pokrok v reálnou léčbu pro pacienty.
