Černé díry nejsou jen tiché „požírače“ hmoty. Nová pozorování ukazují, že fungují ve vlnách
Vygenerováno v umělé inteligenci
Černá díra se po 100 milionech let znovu probudila. Vesmír sleduje „sopku“ v přímém přenosu
Černé díry nejsou jen tiché „požírače“ hmoty. Nová pozorování ukazují, že fungují ve vlnách – dlouhé období klidu střídají extrémní erupce, které dokážou přetvářet celé galaxie.
bac
Vesmír nepůsobí jako místo, kde by se něco dělo rychle. Jenže občas přijde moment, který tenhle dojem rozbije. Astronomové teď zachytili jeden z nejpřesvědčivějších důkazů, že i černé díry mají své „restarty“.
V galaxii J1007+3540se po zhruba 100 milionech let znovu aktivovala supermasivní černá díra – a okamžitě začala chrlit obří výtrysky energie napříč vesmírem.
Tyto výtrysky, známé jako jety, se šíří na vzdálenosti blížící se jednomu milionu světelných let. Vědci je přirovnávají ke kosmické sopce.
Nejde ale jen o metaforu. Stejně jako sopka ukládá vrstvy lávy, i tady vidíme „vrstvení“ aktivity – nové výtrysky prorážejí starší, dávno vyhaslé struktury.
„Je to jako sledovat sopku, která se po dlouhém klidu znovu probudí – jen v měřítku, které přesahuje celé galaxie,“ popisuje vedoucí výzkumu Shobha Kumari.
Restart místo kontinuity
Právě to je na celém objevu zásadní. Nejde o jednorázový výbuch. Snímky ukazují jasný důkaz, že černá díra se v průběhu času opakovaně zapíná a vypíná.
Uvnitř galaxie je vidět jasný, kompaktní jet – známka čerstvé aktivity. Okolo něj se rozprostírá mnohem větší, ale slabší struktura starého plazmatu, které vzniklo při předchozích „erupcích“.
To z galaxie dělá takzvaný epizodický aktivní galaktický jádrový systém. V praxi to znamená, že její centrální motor nefunguje kontinuálně, ale ve vlnách. Dlouhá období klidu střídají krátké, extrémně energetické fáze.
Prostředí, které klade odpor
Celý proces navíc komplikuje prostředí, ve kterém se galaxie nachází. J1007+3540 neleží ve vakuu, ale uvnitř masivní kupy galaxií plné extrémně horkého plynu. A ten vytváří tlak, který je mnohem vyšší než u běžných rádiových galaxií.
Výsledkem je, že jety se nešíří přímočaře. Jsou ohýbány, deformovány a místy doslova stlačovány. Některé části působí, jako by je okolní prostředí tlačilo stranou. Vědci tak sledují nejen samotnou aktivitu černé díry, ale i její neustálý střet s okolím.
„Jde o jeden z nejčistších případů, kdy vidíme, jak okolní prostředí aktivně tvaruje výtrysky černé díry,“ vysvětluje profesor Sabyasachi.
Zvlášť výrazný je dlouhý, slabý „ocas“ plazmatu, který se táhne od galaxie do okolního prostoru. Ten ukazuje, že materiál je doslova unášen a přetvářen prostředím po miliony let.
Pro vědce má tento objev zásadní význam. Ukazuje totiž, že vývoj galaxií není plynulý proces. Není to pomalé a stabilní narůstání struktury, ale série restartů, výbuchů a interakcí.
