Putující černá díra může při pohybu galaxií zachytávat plyn, který za ní vytváří hustou stopu – a z ní následně čerpat materiál pro svůj růst
Vygenerováno v Nano Banana Pro
Černá díra si táhne vlastní potravu. Astronomové poprvé zachytili její „ocas“
Dosud šlo hlavně o teoretickou předpověď. Nová pozorování černé díry o hmotnosti 35 000 Sluncí ale ukazují, že i objekt putující galaxií může získávat materiál z plynu, který za sebou gravitačně soustředí.
bac
Astronomové získali první přímý důkaz mechanismu, o kterém se dosud především teoretizovalo. Putující černá díra může při pohybu galaxií zachytávat plyn, který za ní vytváří hustou stopu – a z ní následně čerpat materiál pro svůj růst.
Studie týmu vedeného Xin Li z čínské Westlake University byla 11. srpna zveřejněna na serveru arXiv jako předtisková práce. Vědci zkoumali černou díru v trpasličí nepravidelné galaxii UGCA 320, která se nachází zhruba 20 milionů světelných let od Země.
Objekt má přibližně 35 000 hmotností Slunce, takže patří mezi takzvané černé díry střední hmotnosti. Ty mohou být podle současných teorií zárodky mnohem větších supermasivních černých děr, které dnes pozorujeme v centrech galaxií.
Problém je, že tato černá díra se nenachází v centru galaxie. Pohybuje se mimo hlavní oblast tvorby hvězd, a má tak mnohem horší přístup k plynu, který by mohla spotřebovávat.
Vědci proto hledali známky mechanismu známého jako Bondiho-Hoyleova-Lyttletonova akrece. Když se černá díra pohybuje mezihvězdným plynem, její gravitace okolní materiál přitahuje. Plyn se následně soustředí za pohybujícím se objektem do hustší oblasti – jakéhosi gravitačního „ocasu“, ze kterého může černá díra další materiál postupně získávat.
A právě tento obraz astronomové podle studie pozorovali. Spektroskopická měření ukázala řidší plyn před černou dírou, hustší oblast za ní a shluky plynu, které odpovídají akrečnímu toku. Vědci tak podle autorů našli jednotlivé části struktury, kterou předpovídala teorie.
Zajímavé bylo také sledování objektu v čase. Emisní čáry vodíku, které byly výrazné v roce 2021, do června 2025 téměř zmizely. V červenci se částečně objevily znovu a v dubnu 2026 opět zeslábly. Podle autorů mohou husté shluky plynu v akrečním proudu periodicky zakrývat oblast, odkud záření pochází.
Pointa objevu je poměrně jednoduchá: černá díra nemusí být usazená v centru galaxie, aby mohla růst. Může si při svém pohybu vytvářet vlastní gravitační stopu, zachytávat do ní plyn a z tohoto „ocasu“ postupně čerpat materiál.
Podle autorů může jít o důležitou část skládačky vysvětlující, jak se z relativně malých černých děr postupně stávají objekty s miliony až miliardami hmotností Slunce.
